Horská chata

21.12.

Pozoroval jsem jí jak trénuje. Byla plně soustředěná a stejně každou chvilku vyvedla něco bláznivého. Opět mě vzala do parku a já zkoušel jaké to jen je být aspoň malou chvilku v jejím světě. U Ivana na mě čekalo úplně nové prkno. Bylo černočervené stejně tak jako mé oblečení. Dokonce nasadila i ty roztomilé palčáky.

"Vypadám jako beruška." zasmál jsem se.
"Tak bacha, abych tě jako kočka nezašlápla packou." cvrnkla mi do nosu a strčila ze svahu.

Nebezpečně rychle jsem se rozjel přímo na bednu. Uf to bylo o koule, pomyslel jsem si, když jsem jí přejel ve zdraví. Hromadu sněhu jsem však nedal a pěkně se rozplácl. Než jsem vyflusl sníh, byla u mě a přidušeně se smála.

"To není vtipný." zavrčel jsem a přijal její ruku.
"Ale bylo to vtipný." vyprskla a s rukama před obličejem napodobila mojí snahu zastavit.
"Ok, tak jsem trochu zapomněl, že se brzdí nohama a rukama nemá cenu šermovat."
"Znova." obešla mě a s rukama na mém levém boku mě začala tlačit nad tu hroudu.
"Co blbneš?! Si odepnu prkno." zhrozil jsem se jak zabrala.
"Lepší jak posilovna." uchechtla se a už jsme byli skoro nahoře.
"Tady někdo papal, že má tolik síly." dobíral jsem si jí, když si zacvakla boty do prkna.
"Moc se nesměj, po celém dni tady s tebou budu potřebovat odnést do pokoje."
"Velice rád."
"Tak jedeme." protočila očima.

Marinette

Jela jsem souběžně s ním a říkala mu kdy a co má udělat. Kolena pokrčil a skok ustál. Sice jako neohrabaný dítě, ale udržel se. Proto jsem ho taky dneska vzala sebou. Poprvé tenhle měsíc jsem vedla úplnou školičku na Freestyle. Děti od 4-7 let. Prostě ráj. Já a osm instruktorů na pět dětí a Adriena. Chvilku jsem se předváděli a pak běhali za nimi, když to zkoušeli sami. Tenhle věk je ideální na takové ty první skoky a trošku ostřejší zatáčky. Krásně se tak zjistí potenciál. V dospělosti je to o dost složitější. Nejen, že je potřeba docela obstojná kondička, chce to i ovládat gymnastiku. Různé skoky a otočky jsou založené především na ohebnosti. Stejně jako krasobruslaři tak i snoubordisti cvičí v posilovně a učí se různé skoky a otáčky ve vzduchu.

"I ty děti jsou lepší jak já." zvedal se Adrien ze sněhu.
"Jsou, ale jen proto, že se tolik nebojí pádu a dospěláci je drží."

Po společném obědu jsem se vrátili a blbli jen mi dva. Jen co na mě začala padat únava jsem to zabalili. Párkrát projeli svah a cestou zpět do hotelu jsem si musela dát menší dáchánek. Nakonec mě Adrien opravdu odnesl až do pokoje a sám šel na odpolední svačinku. Mé tělo bylo unavené jak malé kotě a mozek šrotoval na plné otáčky. Bez klepaní mi vlítl do pokoje a skočil i s tabletem do mé postele.

"Nino. Že se nestydíš, takhle skákat dívkám do postele." zasmála jsem se a zívla.
"Buď rád, že aspoň tobě do ní skáče." protočila Alya očima.
"Ty čuně." zpražila jsem ho pohledem a to už byla u nás i ona.
"Tak. Mám vás hezky každého z jedné strany. Co máte tak důležitého, že to ruší můj odpolední dáchánek." ušklíbla jsem se.
"Ty si dáváš dáchánky jen v létě, ne?" podivila se Alya.
"Nějak mě to s Adrienem a dětmi zmohlo." odfrkla jsem si.
"Tak a právě to ti i neseme." podal mi Nino tablet.

Až do večera jsme byli spolu a každý něco kutil. Nino na tabletu, Alya na mobilu a já na notebooku. Úplně nás to pohltilo a výsledek stál za to. Dnešek byl poměrně produktivní, kdo jen by to čekal? Večer se blížil a tím i akce v klubu. Dneska obohacená o mojí babičku. To bude zase úlet. Nino s Alyou už dávno odešli a já už vyšla z koupelny oblečená v krásných rudých šatech bez ramínek.

"Zlatíčko, můžu?" ozvalo se klepaní.
"Babi." pustila jsem jí dál a sedla si před zrcadlo.
"Už se těším až to večer roztočíme." sedla si na postel a prohlížela si mě.
"Taky. Moc si mi chyběla. Musíš mi povyprávět, kde všude si byla, ať mám na léto inspiraci." začala jsem si česat vlasy.
"Žádný strach, budeš to mít i s fotkami. Letos byl opravdu úrodný rok, byla jsem celkem na čtyřech kontinentech a konečně zažila skok z letadla." rozhazovala rukama a smála se.
"Tak to musel být úlet." uchechtla jsem se.
"Byl holčičko, ale nic se nevyrovná chvílím, kdy jsem s tebou."