George váhal. Měl v sobě tolik nenávisti a zklamání ze sám sebe. Měl v hlavě spoustu myšlenek, nad kterými myslel. Ani hudba nepomohla zabít výčitky. Někdo zazvonil. George sešel dolů a otevřel dveře. Byl to Alex. George je chtěl rychle zavřít, ale Alex byl rychlejší a proklouzl dovnitř. George ho tedy nechal.
,, Je mi líto co se stalo.. Johnston je debil" Začal Alex. George v sobě držel slzy.
,, Udělal ti něco?" Zašeptal.
,, To neř-" Snažil se říct Alex,, Udělal ti něco?! " Zvýšil hlas George.
,, Jo.." Povzdechl si Alex.
George odešel do obýváku. Kde si sedl na pohovku.
,, Všechno je to moje vina.. " Bylo slyšet, že za chvíli začne znovu brečet.
,, Cože?! Ne" Začal Alex a sedl si k chlapcovi. Ten mu spadl do klína a rozbrečel se.
,, Moc se omlouvám.. Vůbec nic z toho jsem nechtěl" Říkal mezi vzlyky.
Alex ho začal hladit po vlasech.
,, Georgi.. Nic z toho není tvoje chyba, jasný?" Snažil se.
,, Už vám dlouho ničit život nebudu.. " Řekl bez přemýšlení George. Pak se zvedl.
,, Já.. Půjdu jen na záchod, dobře? Počkej tady.. " Řekl a odběhl do koupelny. Jeho mysl konala za něj. Musel udělat něco, co měl udělat už ten den. Popadl záchrannou krabici se všemi různými léky a začal je bezhlavě do sebe házet. Začal vidět rozmazaně a nepřesně. Pak nakonec neviděl nic, než jen černo.,, Georgi? Jsi v pořádku?" Byl to Alex, který se blížil k záchodu. Otevřel dveře, ale George tam nenašel.
,, Georgi? Kde jsi? " Začal prohledávat všechny pokoje. Až nakonec zamířil do koupelny, kde našel George ležet na zemi s rozsypanými prášky.
,, Georgi! " Křikl Alex a začal s chlapcem třepat. Když to nepomohlo, vzal telefon a zavolal záchranku.×××××××
Hned, jakmile George odjel, Alex běžel ke Clayovi. Zaklepal na dveře, celé jeho tělo se třáslo a on nebyl schopný skoro dýchat. Clay otevřel téměř ihned.
,, Alexi..?" Zeptal se zaskočeně. Alex nevěděl co dělat. Vpadl do Clayovi náruče a rozbrečel se.
Clay ho objal a vzal ho dovnitř.
,, Tak jo. Alexi, řekni mi teď, co se stalo. V klidu" Pobídl ho. Alex se snažil ze sebe vydat pár slov, ale jediné, co z něj vycházelo, byly vzlyky. Clay ho tedy vzal na pohovku, kde ho posadil a objal. Snažil se Alexe nějak uklidnit, ale vypadalo to, že to je ještě horší.
,, Hej hej hej..Alexi? Koukej na mě. Budeš se snažit dýchat stejně, jako já. Dobře?" Vzpomněl si na jedno cvičení, které na něj použil George, když měl panický záchvat. Alex se na něj podíval a přikývl.
Clay se z hluboka nadechl a chvíli držel dech. Pak zase vydechl. Pokynul rukou, aby Alexe dohnal k tomu, co po něm chtěl. Alex to po něm zopakoval. Tuhle věc dělali ještě nějakých deset minut, než se Alex úplně zklidnil.
,, Jsi v pohodě?" Zeptal se Clay pomalu. Alex kývl.
,, Děkuju" Vydal ze sebe.
,, To nic není" Usmál se Clay.
,, Řekneš mi, co tě do tohohle stavu dostalo?" Zeptal se. Alex si téměř okamžitě vybavil tu hroznou věc. Jak zavřel oči, viděl George, ležet na podlaze, jako bez života.
Odkašlal si. Nebyl si jistý, jestli to chce Clayovi říct, protože mu bylo jasné, že začne vyšilovat víc, než Alex.
,, George.." začal. Už při tom, Clay vytřeštil oči.
,, On..Já úplně nevím co se stalo. Ale prostě..Řekl, že jde jenom na záchod, kurva!!" Zakřičel Alex.
,, Co se stalo?" Naléhal na něj Clay.
,, Měl okolo sebe snad tucet léků...Nevnímal,nic. Našel jsem ho v koupelně..." Alex se znovu rozbrečel. Tenhle zážitek, nezapomene nikdy.Moc se omlouvám že takhle kapitola je tak malá. Ale já neměla nápady na nějaké pokračování :D aaa příští kapitolu se můžete těšit na epilog. Už pracuju na druhém dílu xd
ČTEŠ
Light dark /DNF/ (Cz)✔️
Fanfiction,, Proč to děláš? " Zeptal se mě jemně ,, Ani nevím.. Za ty roky jsem zapomněl.." zalhal jsem ,, Lžeš! Proč mi nechceš říct pravdu? " naléhal, když držel moji krvavou ruku ,, Protože nevím jestli by si ji unesl.." ××××××××× George Davison. 17letý ch...