I WANNA BE YOURS 2 | (CZ) | (Joseph Quinn × reader)

18

Právě jsem přežila necelý týden po Williamovi, ke kterému se nehodlám vracet. Práce byla příjemné rozptýlení, jenže nastává čtvrtek a já nevím, jak své myšlenky zaměstnat. Charlie se na mě usmíval, jeho modré oči celé zářily, když se opíral o můj pracovní stůl.

„Výborně Emily, myslím, že si prodloužený víkend skvěle užijeme."

Při pokusu o úsměv se mi podařilo ponechat klidnou tvář. Těším se až dorazíme k jeho rodině, jenže jsem nikdy nepoznala jeho celou rodinu až na strýce s tetou. Byla jsem z toho úplně vyvedená z míry. Nervozita mě pohlcovala celou již od rána. „Pro dnešek bys už měla skončit Emily," usmál se na mě Charlieho strýc, který zrovna vstupoval do mé kanceláře. Na zítřejší den jsme si vzali oba s Charliem volno, abychom si prodloužily víkend. Přeci jenom víc jak deset hodin v letadle není zrovna něco příjemného. Kdybychom tam jeli v pátek a vrátily se v neděli, tak si jich skoro ani neužiju.

„Taky jsem jí to říkal," přidal se k němu Charlie s úsměvem. „V kolik vyrážíte?" Zeptal se zvědavě Eduard. Neměla jsem tušení, i když mi to Charlie říkal už nejmíň stokrát. „Za čtyři hodiny," upřesnil mu Charlie. „No tak to máte pravý čas na to se vydat domů a připravit si věci. Víš, že na letišti máš být dvě hodiny předem." Upozornil ho strýc. Charlie souhlasně přikývl. Popadla jsem kabelku, nasoukala se do sáčka a radostně se rozloučila s jeho strýcem. Čím více se blížil náš odlet, tím více jsem byla nervózní. Žaludek se mi celý svíral a ruce se lehce třásly. Nechápu, proč tak vyšiluji. Jenže mé tělo zmatkovalo více než má hlava. Venku, na čerstvém vzduchu jsem se pořádně zhluboka nadechla. Jenže to nemohlo vyplnit tu prázdnotu, která se usídlila na mé hrudi toho sobotního rána, kdy jsem naposledy mluvila s Williamem.

...

„Připravena na to peklo, které tě čeká u našich?" Rozesmál se Charlie, když naše letadlo přistálo. „Asi ano," pokrčila jsem rameny s lehkým úsměvem. Bylo mi jasné, že to nebude zase u nich tak hrozné. „Spíš, zda jsi ty připraven šestnácti hodinové peklo ve vzduchu v plechovce, které nás znovu bude čekat v neděli v noci," pokusila jsem se odlehčit situaci, i když se mi to moc z mého pohledu nepovedlo. Charlie se tiše zasmál a pořádně se protáhl. Obvykle nemám strach z létání, i když jsme už přistály měla jsem žaludek celý sevřený. Vzpomínky na Williama, které se mi vráželi celou cestu do myšlenek a vědomí, a že poprvé poznám Charlieho rodinu mě nutily k panice. Do plic jsem plnými doušky nasávala Argentinský svěží vzduch po opuštění letadla. V letadle bych ten vzduch šíleně zahlcený a tuhý. Nedalo se pomalu ani dýchat, jak byl vydýchaný. Tady venku je krásně čerstvý. Na letišti nás vyzvedl objednaný taxík a odvezl nás hodinovou cestou někam do lesů, kde jsme zastavily u obří chaty. „Tak tady odtuch pocházím," rozesmál se nervózně Charlie, když nám taxikář pomohl s věcmi ven. „Páni," vydechla jsem. Chata byla nádherná. Venku před hlavním vchodem byla obrovská dřevěná terasa, na které stály dvě dřevěná křesílka a dřevěná lavice postavěná jako taková houpačka. „Líbí se mi tu," pronesla jsem s úsměvem a popadla svou tašku s věcmi. Z domu vyšla vysoká blonďatá žena. „Moje máma," špitl mi Charlie do ucha. Žena měla vlasy smotané do vysokého drdolu. Na sobě měla nádherné dlouhé tmavě zelené šaty. Když můj pohled sklouzl k mým zčervenala jsem. Styděla jsem se za sebe, že já mám na sobě šedivé tepláky a černou mikinu. Sice tu bylo nádherně, ale byla tu menší zima. Na to mě Charlie snad stokrát upozornil před odletem. „Dobrý den," usmála jsem se na ni a natáhla k ní svou ruku. Žena se zastavila na pár kroků ode mě a prohlédla si mě. „Ty musíš být Emily. Žádné dobrý den, říkej mi Valentina." Pronesla s úsměvem od ucha k uchu a objala mě. Lehce zaskočeně jsem zalapala po dechu, ale nakonec jsem jí vřelé objetí oplatila. „Měl si mi zavolat, až pojedete z letiště." Pokárala Charlieho, který se jen provinile usmál. Nakonec nad tím mávla rukou a také ho objala.

„Jak jste zvládli let?" Vyptávala se nás u stolu v kuchyni, kde nám připravila teplé jídlo. Sice jsme v letadle nějaké to jídlo a občerstvení dostaly, ale nic se nevyrovná domácí teplé stravě. „Šestnáctihodinový let nám dal docela zabrat," zasmál se Charlie s plnými ústy. „To vám věřím. Vykoupejte se a odpočiňte si," obdarovala nás Charlieho maminka nádherně zářivým úsměvem. „To je v pořádku. Stačí jen sprcha," oplatila jsem ji úsměv. Charlie má její rysy – má její oči i nos, dokonce i barvu vlasů. Ale úsměv ten má zase po otci společně se stavbou těla. Jeho otce jsem sice zatím ještě nepoznala, ale když nás Valentina prováděla svým domovem, tak jsem se na zdi všimla pár fotografií.

Celý zbytek dne jsme si povídali s Valentinou o Charlieho strýci a o Californii. Valentina mi prozradila, že je to její starší bratr a jak byla nadšená, když ji Charlie oznámil, že pracuji u jeho strýce. Prý o mě slyšela spoustu věcí, mě šíleně zajímalo, co přesně, ale bylo mi trapné se vyptávat. A zřejmě se v tom nikdo nechtěl dále pitvat.

V pátek nás Valentina vzala na dobrodružný poznávací výlet Argentinou. Charlie se celou dobu u toho tvářil, jako by měl každičkou chviličku umřít nudou, ale mě se to líbilo. Chodily jsme po nějakých památkách. Zašli jsme si na nákupy, a nakonec někam na jídlo, ale stejně domácí kuchyně Valentiny byla snad to nejlepší, co jsem kdy zažila.

V sobotu mě Charlie vzal dle jeho slov: „na záživnější místa". Jako byly Vodopády Iguaçu u kterých mi vysvětlil, že rozdělují Argentinu a Mexiko od sebe. A viděly jsme také Ledovec Perito Moreno o kterém se říká, že je nejkrásnější na světě. Já žádné jiné ledovce za život nespatřila, ale musím přiznat, že byl nádherný.

Charlie mě ve finále v neděli ještě, než jsme museli na letiště brzy ráno vytáhl na nádherné pobřeží Atlantiku, abychom spatřily východ slunce.