I WANNA BE YOURS 2 | (CZ) | (Joseph Quinn × reader)

34

 DŘÍVE ODPOLEDNE

WILLIAM

Ani jsem to poslední slovo nestihl doříct. Nestihl jsem jeho matku nazvat kurvou, kterou taky byla a já to moc dobře věděl i když Sebastian si takové věci nikdy nepřipustil. Ve tváři jsem ucítil jeho zatnutou pěst. Odrazila se od mé tváře, která dopadla na podlahu společně s prázdnou lahví alkoholu, která se roztříštila vedle mě. Naštěstí žádný střep jsem neschytal.

„Au," procedil jsem skrz zuby při nárazu mé čelisti o dřevěné parkety. Chytl jsem se místa na tváři, které bylo zřejmě celé zarudlé. Nečekal jsem, že vyvine ve vzteku až takovou sílu a srazí mé omámené tělo alkoholem na podlahu. Pomalu jsem se zpět vyškrábal na nohy. Na spodním rtu jsem ucítil kovovou chuť jakési tekutiny. Lehce jsem ji setřel hřbetem ruky a pohlédl na ni. Kapky krve. Ten hajzl mi rozřízl ret. Bylo to vcelku vtipné, že mi mladší blbější zplozenec mého otce dal pěstí. Překvapil jsem sám sebe a začal se smát – nejprve tišeji, následně hlasitě z plných plic.

„Co je ti ke smíchu?" Zeptal se rozzlobeně Sebastian a paže si zkřížil na prsou. „Ty," přiznal jsem a smál se dál. Lehce jsem se přidržel stolečku stojícího vedle mě. „Jsem zvědav, jak se bude smát ta tvoje holka, až tě uvidí v pravém světle. Tvé pravé já."

Smích mě přešel ze sekundy na sekundu. „Ji si ho huby neber," natáhl jsem ruku k jeho tváři. „Nebo uvidíš."
„Už se bojím," pronesl ironicky Sebastian a udělal falešný vylekaný výraz. Vypadal spíše jako malý fracek, který si zrovna podělal kalhoty. V Sebastianově případě bych se tomu nedivil po těch ranách, které dostal zprvu ode mě.

„To abych si ji zavolal a vše jí vyklopil." Zasmál se potměšile Sebastian. Na to ať zapomene. Do mých sraček ji nehodlám zatahovat. Nikdy nejlépe.

„Drž hubu," vykřikl jsem na něj a přistoupil o krok blíže. Sebastian se ani nepohnul. Namísto něj jsem uslyšel Trevora, jak se začal zvedat z gauče. „To by už stačilo." Vstoupil mezi nás Trevor a snažil se nás uklidnit. Bylo mu to k ničemu a oba jsme to věděli. Oči měl celé zarudlé jako papriky, tváře růžově flekaté, rty suché – byl zkouřený, nebyl to zrovna stav na to, aby se mezi nás stavěl. Byl sice větší než my oba dohromady, ale byl tak mimo, že by s námi nic nezmohl. Linda ležela celá vysmátá na gauči s roztaženýma nohama, ani se nenamáhala sedět jako dáma. Roztahovala tu nohy na nás všechny. Oči měla stejně zarudlé jako Trevor, perfektně se k sobě hodily – oba zkouřenci, kteří neznají svoji hodnotu. I když jeden rozdíl tu byl, Trevora jsem měl vcelku rád na rozdíl od Lindy, tu jsem nemohl ani vystát. Dalo se s ní maximálně dobře píchat, to bylo vše. V hlavě měla a pořád má vymleto. Jenže Trevor byl vždycky chytrej, proto nikdo nechápal, proč se vysral na školu a místo toho šel raději prodávat matroš smažkám v okolí.

Ucítil jsem, jak se mi lehce zavrávorali nohy. Ztrácel jsem kontrolu nad svým vlastním tělem z důsledku nadbytečného množství alkoholu. V krku mě dráždila pachuť slaných slin spojených s krví a whiskey, kterou jsem cítil po celém krku. Její palčivé chuti se dalo těžko zbavit.

Pevně jsem se chytil Trevorova ramene a zmáčknul jej. Pohledem jsem přejel místnost plnou prázdných lahví, vykouřených jointů a smradu z cigaret.

„Musíte oba na čerstvý vzduch," pronesla z ničeho nic Linda. „Abyste se uklidnily."