Uspěla. Poslední zelená kolonka, kterou jsem potřebovala. Poslední zápočtový test semestru jsem zvládla. Vychutnávám si omamný pocit úlevy, který mě celou zachvátí. Aspoň na pár dní, než se budu muset začít připravovat na samotné zkoušky. Ale v tomto směru si věřím. Narozdíl od zápočtů, mezi nimiž jsem musela plnit pracovní povinnosti, mám pro učení na zkoušky vyčleněné celé tři týdny. S výjimkou Štědrého večera u tety Ely. Poprvé jsem na Vánoce do svého rodného města odjela v prváku na vysoké. Jen na otočku a plánovala jsem nocovat v jediném pro můj rozpočet dostupném penzionu se zdmi tenkými jako papír, společnými koupelnami a dveřmi tak spolehlivými, že jsem k jejich otevření nepotřebovala ani klíč - stačilo do nich lehce kopnout. Ale rozhodla jsem se zatnout zuby, abych mohla navštívit mámin hrob. Právě jsem se slzami v očích opouštěla hřbitov, když mi přišla zpráva od Ely. Ptala se, jak se mám a co dělám. Jako každý rok. Pravdivě jsem odpověděla. Nestihla jsem mobil ani zastrčit zpátky do kapsy, když se rozvibroval znovu. Celý displej zaplňoval portrét Ely s mámou. Přijala jsem hovor, ale než jsem ji mohla vůbec pozdravit, vychrlila na mě, že sama v žádném penzionu Štědrý večer rozhodně trávit nebudu a ať okamžitě dorazím k ní a jejímu příteli, dnes už manželovi, Leovi. Nenechala jsem se dlouho přemlouvat. Upřímně jsem se nemohla dočkat, až ji uvidím. A to byly první Vánoce z řady, které jsme spolu prožili. Vždy zůstanu jen na jedinou noc, abych neotravovala, což Ela zásadně odmítá a pouští mě ráno zpět jen proto, že ji přesvědčím o nutnosti učit se v naprostém klidu. Nevnímám její rodinu přímo jako svou druhou rodinu, ale jako maják v mlze. Vím, že kdybych kdykoliv cokoliv opravdu potřebovala, můžu se na ni obrátit a neodmítne mě. Taková krize však dosud naštěstí nenastala. Při představě blížící se návštěvy a jejího vřelého úsměvu se pousměju. Těším se na ně. Vtom mě vytrhne hluk za dveřmi pokoje a následné zaťukání. Mrknu na hodiny. Kruci.
„Hned! Počkejte na mě u auta," zakřičím, zatímco se rychle soukám do oblečení na dnešní večírek. Do žádných experimentů se nepouštím. Volba padne na bílé džíny, jednoduchý béžový svetr s netopýřími rukávy a vysoké kozačky. Vlasy svážu do vysokého culíku, letmo si přepudruju obličej. Do jedné ruky popadnu kabát, do druhé kabelku a už cupitám po schodišti za svými muži činu. Najdu je poslušně usazené v Oliverově plechovém oři s nastartovaným motorem.
„Neříkali jste, že jedeme Tedovým autem?" Podivím se, zatímco se usazuju vzadu vedle Nika.
„To byl plán, ale pak nám došlo, že na nákup občerstvení pro devět lidí se přece jen hodí víc Oliverovo žihadlo," vysvětlí mi Ted z předního sedadla.
„Ach, tak žihadlo," uchechtnu se ironicky.
„Abys nešla pěšky," varuje mě Oliver od volantu.
„Do obchodu nebo k Anie a spol.?" Ujišťuju se.
„Z obchodu k nim. I s nákupem," vyhrožuje mi dál.
„Ale prosím tě, beze mě tam nemáte co dělat," směju se.
„A to se pleteš. Nik už má vlastní kontakty," podotkne Ted tajuplně.
„Nikolasi?!" Vytřeštím oči.
„Co? Jestli si myslíš, že máš právo mi říkat, s kým se můžu bavit, tak si trochu moc fandíš," zavrčí otráveně a uhne pohledem ven z okna. Ted po mně významně loupne očima, ale nedokážu říct, co se mi tím snaží sdělit. Co mi uniká? Vtom mi zavibruje zpráva na telefonu. Ted. Nechce nic pořádnýho řict, ale tentokrát je to nějaký jiný. Podívám se znovu na Teda, na Nika, pak zase na Teda. Ten jen pokrčí s úsměvem rameny a otočí se dopředu. Celá situace začíná být naprosto ujetá. Nějaký jiný? Jak jiný by to mohlo v Nikově případě asi být? Tentýž scénář jsme viděli stokrát. Ženy různého věku, vzhledu, inteligence. Ale tentokrát jde o moji kamarádku, takže mám právo se do toho míchat. Nebo ne? Jen nechci, aby Mari ublížil... Na druhou stranu musím přiznat, že se Nik nikdy nechoval takhle nedůtklivě. A už vůbec netajnůstkařil. Asi na mikrosekundu mě napadne, jestli se Nik do Mariany opravdu nezakoukal. Nějak se mi tomu nechce věřit. Mari sice považuju za úchvatnou bytost s neodolatelným kouzlem osobnosti, stále se však bavíme o Nikovi. Odpírači jakéhokoliv závazku, vztahů obecně a člověku nevěřícím na lásku. Tohle je absurdní.
ČTEŠ
Noci s Elibeth
Romance„Per aspera ad astra." Vysokoškolský život jsou pro Elibeth zajeté koleje. Příjezd Olivera, jeho charisma a schopnost říct vždy to, co Elibeth potřebuje slyšet, jí však udělají pořádnou čáru přes rozpočet. Čím víc se mu snaží vzdalovat a skrývat pře...
