„Jsi úplně hotová," směje se mi Oliver, zatímco se snažím odemknout pokoj. Hlavou se opírá o zárubeň mých dveří, v očích mu jiskří. Mám co dělat, abych se na něj nevrhla.
„Ještě ne," uklouzne mi. Oliver se rozkašle, jak ho má poznámka zaskočí. Zahihňám se. Zapomenu se i cítit trapně, je mi to jedno. Konečně se dostanu do pokoje. Odhazuju boty, kabelku pověsím na věšák. Začnu si sundávat rolák, když se zarazím. Oliver zůstává stát na prahu, ale vpíjí se do mě pohledem. Něco v jeho očích je vyloženě paralyzující. „Jdeš dovnitř, nebo se mám jít převléct rovnou na chodbu?" Zavrtí hlavou a vejde. Na rtech mu skotačí nevěřícný úsměv.
„Otoč se." Přikážu mu. Nějak jsem se smířila s faktem, že mě nehodlá spustit z očí, dokud nebudu bezpečně ležet v posteli, ale víc si život dneska večer komplikovat nemíním. Asi. Neprotestuje. Když se ale snažím přetáhnout si rolák přes hlavu, něco se někde zasekne. „Au, sakra," vyjeknu a cítím, jak ztrácím rovnováhu, jakmile se pokusím silou škubnout. Kácím se k zemi. Každou chvíli ucítím náraz do země. A bude to pořádný trapas. Místo podlahy ale na sobě ucítím teplo pevných mužských paží.
„Dobrý?" Zeptá se Oliver se špatně potlačovaným pobavením.
„Zjevně," skoro zašeptám. Nevím, jestli mě zrazuje alkohol v krvi nebo se ze mě stává želé pod jeho dotekem. „Můžeš mi pomoct?" Neodpoví. Místo toho mi jemně stáhne rolák přes hlavu. Kdykoliv zavadí o mou pokožku, naskočí mi husí kůže. Skoro nedýchám. Konečně mě vysvobodí z kusu oblečení. Stojíme těsně u sebe. Kolem panuje tma občas protnutá světlomety aut z ulice pod okny. Zhluboka se nadechnu. Hrudník se mi prudce zvedne a nepatrně se otře o jeho. V ten moment mi to dojde. „Nemám podprsenku," konstatuju bezvýrazně. Nepohnu se. Nemůžu.
„Jo, já vím," odpoví sametově.
‚‚Nenosím podprsenky.'' Dodám, aniž by mi to dávalo jakýkoliv smysl.
‚‚Evidentně.'' Zase se usmívá, ale tentokrát se navíc kousne do rtu.
‚‚A taky nerandím.'' Upozorním spíš sebe.
‚‚Jo, já vím.'' Zopakuje.
‚‚Jak to?'' Podivím se.
‚‚Zaznělo to hned po tom, co jsme si rozdělili povinnosti při úklidu pokoje.'' Tomu docela věřím.
‚‚Nemůžu se s tebou vyspat.'' Bezděčně zvednu ruku k tváři a začnu si přejíždět ukazováčkem po spodním rtu. Dusno by se dalo krájet.
‚‚Nejsem tady, abych se s tebou vyspal, Elibeth,'' chytí mě za ruku, odtáhne mi ji od obličeje a pohladí mě po paži. Nepřestává se mi dívat do očí. Jsem vděčná za tmu. Nemůže tak vidět, jak mi zase naskakuje husí kůže. Chytí mě za bradu a něžně mi zvedne hlavu svým směrem. ‚‚Půjdeš si dát sprchu, dobře? Počkám tady, nafotím pár důkazních fotek pro ty dva, že jsem opravdu dohlédl, že skončíš v bezpečí své postele a půjdu. Zvládneš to?'' Žertuje.
‚‚Ehm... Jo. Jenom... Otoč se, abych se... Abych na sebe něco hodila,'' koktám jako malá holka. Zvedne hlavu ke stropu, načež udělá čelem vzad. Až nepřirozeně hlasitě vydechnu. Popadnu pyžamo z polštáře, navléknu si tričko, sundám z věšáku ručník, na zápěstí si pověsím kosmetickou taštičku a obejdu Olivera. ‚‚Nemusíš tady čekat, svou postel trefím.''
‚‚Musím, slíbil jsem, že tě uložím,'' připomene mi. Povzdechnu si.
‚‚Fajn, tak si aspoň sedni, lehni, prostě tady nestůj, jak tvrdý...'' Zarazím se a vybuchnu smíchy. Vážně, chovám se jak patnáctka.
ČTEŠ
Noci s Elibeth
Romantik„Per aspera ad astra." Vysokoškolský život jsou pro Elibeth zajeté koleje. Příjezd Olivera, jeho charisma a schopnost říct vždy to, co Elibeth potřebuje slyšet, jí však udělají pořádnou čáru přes rozpočet. Čím víc se mu snaží vzdalovat a skrývat pře...
