Noci s Elibeth

II. Nebo si mám mámin falafel nechat pro sebe?

‚‚Elibeth!'' Volá na mě z dálky. Stojí sice proti světlu, ale postoj, sametový hlas a perfektně nagelovaná vlna nad čelem ho prozrazují.

‚‚Tede! Co tady děláš tak brzo?'' Rozběhnu se do zadní části patra, kde před mým pokojem stojí jeden z nejlepších kamarádů. Nadšeně mu skočím kolem krku, než stihne odpovědět. Pevně mě obejme a něžně si přitiskne hlavu k mému temeni. Tadeáš je jedním z těch mužů, od nichž očekáváte to nejhorší. Okouzlující úsměv, vyrýsovaná postava cross-fitem, podmanivý šarm, elegantní styl úměrný věku, vražedně trefný smysl pro humor a atraktivita na takové úrovni, že kdyby před ním holky omdlévaly, nedokázali byste jim to mít za zlé. I přes Tedovo sebevědomí vlastně ani po třech letech nevím, jestli si své kvality uvědomuje. V každém případě je umí vyždímat na sto procent, ačkoliv se pod fasádou nemilosrdného lamače srdcí ukrývá překvapivě laskavá bytost.

„Samozřejmě kvůli tobě," odtáhne se ode mě a upírá na mě své pronikavé zelenomodré oči, které stejně jako blond vlasy díky zlatavě opálené pokožce září ještě víc než obvykle. Jo, kouká se na něj vážně dobře.

„Nehraj to na mě," zasměju se pobaveně, ale stejně mě ta jeho lež trochu zahřeje u srdce. Říkám, umí to. Navodit v člověku pocit, že je středobodem celého širého vesmíru.

„No, dobře, ztratil jsem kolejní průkaz. Musel jsem přijet dřív, abych si u správce vyzvedl nový," pokrčí rameny lehkovážně.

„V neděli? To ti vyrobil nový na počkání V NEDĚLI?" Ten kluk dokáže sice ukecat všechno, ale o tomhle dost pochybuju.

„Ne, četníku. A přestaň koukat s takovým odsouzením, byl to jenom zalaminovaný kousek papíru. Ztratil jsem ji už před měsícem, tak jsem si zažádal o nový s předstihem," oznámí mi skoro hrdě.

„Neodsuzuju tě," dám mu pěstí do ramene. Jen se zachechtá.

„Jasně, zcela zjevně. Jdeme dovnitř, nebo si mám mámin falafel nechat pro sebe?" Ukáže na vak na rameni, jehož jsem si doposud nevšimla. Radostně vyjeknu. Miluju jídla Tadeášovy mámy. Na rozdíl ode mě, on jezdí domů každé dva týdny, ale máma ho pokaždé zásobí jako na měsíc. Což by nebyl až takový problém. Tadeáš toho sní jako průměrný kůň. Ale jako zapřísáhlá vegetariánka servíruje paní Kellerová synovi jen bezmasá jídla, přičemž Ted tomuto typu stravování příliš nefandí. Naštěstí pro mě. Maso jím jen výjimečně čili kamarádovi s dobrotami ochotně pomáhám. Jen mám podezření, že si nevoli vůči vegetariánským pokrmům vymyslel. Začal mi je totiž podsouvat hned týden po tom, co jsem ho kvůli nedostatku peněz na účtě musela poprosit o zaplacení své útraty v baru.

„Falafel? Nekecej!" Zatleskám nadšeně a honem odemykám dveře pokoje. Následující dvě hodiny strávíme vzájemnou výměnou letních historek. Ačkoliv ty Tedovy výrazně převládají. Prý to má rozjeté s nějakou prvačkou Karou, jíž potkal na seznamovacím kurzu, kam se nechal dotlačit svým vedoucím diplomky lomeno garantem oboru, aby obor představil a nadchl pro něj nováčky. Minimálně tedy tuhle Karu evidentně nadchl víc než dost, jen si nejsem jistá, zda pro technologii výroby potravin. Netroufám si zeptat se, jak vážně to s ní myslí. Ted není děvkař, avšak jeho vztahy se vyznačují znepokojivě krátkou dobou trvání, proto jsem se naučila se k těm holkám moc nevázat. Většina z nich mě stejně nesnáší, což hodně ulehčuje situaci. Já naopak Tedovi vyprávím o své letní stáži u překladatelské agentury a brigádě na letních intenzivních kurzech angličtiny. Kurzy patří k té zábavnější části. Většina kurzistů patřila k nesmírně milým lidem, zvláště pak jistý postarší gentleman, který by mohl být mým dědečkem. Na každou lekci mi přinesl květinu ze zahrádky a před výukou mi vyprávěl o svém mládí i problémech, které měl za minulého režimu, protože strýc s rodinou emigroval do Spojených států. Údajně by se tam ještě rád podíval za svými bratranci, proto začal biflovat angličtinu. Po poslední hodině mě dokonce pozval, abych někdy o víkendu přijela na návštěvu, protože by jeho paní moc ráda poznala tu šikovnou slečnu učitelku. Dědečkova vlídnost mě držela nad vodou na stáži. Kdyby dobře neplatili, utekla bych po prvním týdnu. Holka, která mě měla na starost, si totiž vzala do hlavy, že jí chci vyfouknout místo. Přestože byla u toho, když jsem šéfovi oddělení opakovaně vysvetlovala, že víc než dvacet hodin týdně jim během studia věnovat nemůžu. Přesto mi ta nádhera dělala z práce peklo, jak jen mohla.

„Dokonce mi vyměnila cukr za sůl, chápeš to? Kdo tohle dělá? Vždyť i dětem v páté třídě už podobné nesmysly připadají trapné," dokončuju vyprávění.

„Počkej, ale ty přece nesladíš," podotkne Ted v krátkém mezičase mezi záchvaty smíchu.

„Proto jsem to nezjistila, dokud si ode mě šéf tu cukřenku nepůjčil poslední den stáže," pokrčím rameny. Ted opět vyprskne smíchy. Ten bezstarostný radostný zvuk mi připomene, jak moc ráda za toho kluka jsem. Seznámili jsme se v kolejní kuchyňce, když jsem se pokusila to tam nechtíc podpálit. Nikdy nezapínejte sporák, pokud na něm leží utěrka. Nikdy. Pomohl mi zahladit stopy. Pak mi navrhl, jestli se nechci později stavit u nich na pokoji, kde pořádají malý privátní večírek. Prý ať vezmu kámošky. Tomu jsem se od srdce zasmála a vyvedla ho z omylu. Ale stejně jsem nakonec přišla, protože mě samota na pokoji trochu dusila. Navíc jsem mohla kdykoliv odejít k sobě. Bála jsem se, aby na mě něco nezkoušel. Obava se naštěstí ukázala jako lichá. Tenkrát se čerstvě rozešel se svou první láskou, nenesl to dobře a skoro celý večer jsme si o ní povídali. Nejspíš tam se z nás stali nejlepší kamarádi. Dokážeme si dokonale naslouchat, otevřeně spolu mluvit skoro o všem, přitom vše zůstává v bezpečí ryze platonického vztahu. Jako mezi sourozenci. Přesto jsem ani jemu nesvěřila pravdu o svých největších strastech. Ostatně k tomu nevidím důvod. Myslím, že by to tomu veselému klukovi jistým způsobem zlomilo srdce a já bych v jeho očích nikdy nebyla stejnou osobou. To nechci.

„Za chvíli by měl dorazit Nikolas a asi bych si měl trochu uklidit, ať si o mně nový spolubydlící hned nemyslí, že jsem hovado. Jdeš se mnou? Aspoň se seznámíte." Ted vstane a povytáhne tázavě obočí.

„S Oliverem se už známe, abys věděl," vyskočím vítězoslavně. Vydám se ke dveřím s Tedem v závěsu.

„Jak to? Vždyť sotva přišel, když jsem šel za tebou. Že ty jsi tomu chudákovi stačila zlomit srdce někdy dřív?" Přimhouří oči.

„Dovol? Naopak jsem mu pomáhala s věcmi do výtahu, úplná samaritánka!" Ušklíbnu se, zatímco scházíme schodiště.

„Hlavně se chovej slušně. Vsadil bych se, že si Dave kousal ty nehty jenom kvůli tobě," poznamená jízlivě. „Ještě si odskočím, zatím můžeš jít počkat k nám. V lednici je ještě tiramisu," dodá přes rameno, sotva dorazíme do pánského patra.

„Už jsem říkala, že tvoji mámu miluju?" Zatleskám si natěšeně s rukou na klice. „Ou, kruci," vyjeknu, jakmile otevřu dveře.