𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚕𝚟𝚒 𝚊 𝚕𝚎𝚟𝚑𝚊𝚛𝚝𝚒 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝚇𝚇𝚇𝙸.

Pevně mě objal kolem pasu a já se prohnul proti jeho tělu jako luk. Racionálnější část mého já mě přesvědčovala, že bych měl okamžitě vypadnout, zatímco ta emotivní křičela ať mě to do háje ani nenapadne. Poslechl jsem jí.

Obtočil jsem paže kolem Tiarova krku a přitáhl si ho tak v lepším úhlu. Usmál se a doklopýtal se mnou až ke zdi o kterou mě opřel. Jeho rty se okamžitě přisály na můj krk a začal mi zuby jemně přejíždět po kůži. Zaklonil jsem hlavu, čímž jsem mu svůj krk vystavil ještě víc a zadíval se na strop.

Před očima se mi začaly dělat mžitky a kolena se mi podlamovala. Po dlouhé době to ale nebyla příčina zranění, nebo bolesti, ale čirá touha, ze které se mi doslova točila hlava.

Značný podíl na tom měly i naše touhou rozbouřené feromony, které nás obklopovaly, jako těžký oblak. Necítil jsem nic, než jeho.

Bylo mi jedno, že jsem dost pravděpodobně vzdychal a sténal. Bylo mi jedno, že mi erekce poměrně viditelně tlačila na černé kalhoty. Vlastně mi bylo jedno vše, kromě Tiary, který se narovnal a znovu spojil naše rty.

Společně jsme se dostali až do ložnice - což nám sice kvůli mému zranění trvalo nad poměry dlouho, ale nezdálo se, že by to někomu z nás nějak zvlášt vadilo - kde mě Tiara opatrně opřel o sloupek postele. Cítil jsem, jak mě nohy začínají bolet víc, než předtím, ale zatnul jsem zuby a pokoušel se to překonat.

Tiara mi rychle a obratně začal rozepínat jeden knoflíček na košili za druhým a jeho rty přitom stále neopouštěly ty mé. Ne, že by to některému z nás vadilo.

Mohl jsem se zbláznit z vůně, která nás obklopovala a kterou jsem necítil už tak dlouho. Chyběl mi. Všechno na něm mi chybělo.

Ruce se mi narozdíl od těch jeho třásly, když jsem je zvedl k jeho perfektně padnoucí černé košili a snažil se poradit si s knoflíčky. Což se mi zoufale nedařilo a nakonec jsem jich i několik utrhnul. No co. Určitě má podobných černých košil ještě spoustu.

Když jsme se zbavili svrchních částí našeho oblečení, ostrčil do mě a já spadl na postel. Zvedl jsem se na lokty a chvíli jsme se jen pozorovali. Přejížděl jsem očima po jeho vypracované, bledé hrudi a začal se stydět za to, jak jsem vyhublý. Mé hladovění se na mě podepsalo víc, než bych chtěl. Věděl jsem, že si toho všimnul, ale nekomentoval to, za což jsem mu byl více než vděčný.

Sehnul se ke mně a kolena si zapřel vedle mých boků. Vzhlížel jsem k němu, ale nevadilo mi to. On byl jediný člověk, který měl to privilegium se na mě dívat svrchu, aniž bych přitom skřípel zuby.

Znovu si prudce nárokoval mé rty a já se ochotně zapojil. Objal jsem ho kolem nahých ramen a stáhl ho k sobě. Na chvíli ztratil rovnováhu a trochu prudčeji zavadil o mou levou nohu. Zasyčel jsem a on se okamžitě odtáhl. Pozoroval mě a pak sjel pohledem na mé nohy. Na první pohled jim nic nebylo, ale oba dva jsme věděli, že jsou zraněné. A oba dva jsme věděli, proč jsou zraněné.

"Jestli tě to bolí moc, tak..." začal, ale já ho tu větu ani nenechal dokončit.

"Ne," zavrčel jsem a přitáhl si ho do krátkého polibku. "Zapomeň na to," ucedil jsem, když se ode mě zase odtáhl. Ještě chvíli mě obezřetně pozoroval, než se ke mně s povzdechem sklonil a vtiskl mi krátký polibek pod ucho.

"Jestli si s nějakou tou kostí zase pohneš, budeš to ale doktorovi vysvětlovat ty," varoval mě a já okamžitě přikývnul. Jeho ruce přes břicho pomalu sjely až k mému poklopci. Všude, kde se mě dotkly mi naskočila husí kůže a tělem mi procházelo jemné brnění. Jako by konečky Tiarových prstů do celého mého těla vysílaly krátké, ale intenzivní elektrické šoky.