𝚅𝙰́𝙽𝙾𝙲̌𝙽𝙸́ 𝙱𝙾𝙽𝚄𝚂

813 83 12
                                    

„Zlato?" ozval jsem se do tmy pokoje a čekal jsem, až Tiara odpoví. Věděl jsem, že nespal.

„Ano?" ozval se po chvíli ospalým hlasem a já se k němu natočil.

„Budeme tenhle rok slavit Vánoce?" zeptal jsem se a jeho oči se ve tmě zaleskly. Věděl jsem, že Vánoce nemá rád. Ale chtěl jsem se zeptat.

„Chtěl bys?" zamumlal a pohladil mě rukou po tváři. Přitiskl jsem se k němu a zhluboka se nadechl. Voněl jako...on. Nedokázal jsem to specifikovat. Prostě ta nejlepší vůně na světě.

„Nevím. Možná. Když jsem byl malý, miloval jsem je," zamumlal jsem a přesunul se k němu blíž, abych mu mohl zabořit nos do krku. Pohladil mě po vlasech a přitiskl si mě blíž.

„Můžeme je oslavit...jestli bys chtěl?" Zněl nejistě. Skoro, jako by se bál každého dalšího slova. Povzdechl jsem si a zvedl hlavu tak, abych na něj pořádně viděl.

„Oslavíme je," vyhrknul jsem najednou a on zvedl obočí. „Ale úplně jinak, než jak je znáš. Upečeme si cukroví, nazdobíme stromeček...budeme spolu celý den koukat na filmy a...spousta dalších věcí," při poslední větě jsem na něj mrknul a on zvedl obočí.

„Když myslíš..." zamumlal nakonec a přitáhl si mě k sobě do jemného polibku.

_______________________

„Jak dlouho jsi proboha nepekl?" rozesmál jsem se a Tiara se na mě zamračil, ruce umazané od těsta.

„Vlastně jsem nepekl nikdy. Nikdo mě k tomu nepustil. Doma jsem za potulování se kuchyní dostal esej na téma slušného chování," zamumlal a já okamžitě zalitoval svého předchozího komentáře. Do jeho očí se pomalu vkradl stín smutku a on se otočil, aby ho přede mnou schoval.

Rychle jsem k němu přešel a objal ho zezadu. Hlavu jsem si položil mezi jeho lopatky a zhluboka se nadechl.

„Promiň," zamumlal jsem tiše a on sevřel mé ruce na jeho hrudi.

„Za to ty nemůžeš," ujistil mě opatrně a já zavrtěl hlavou.

„Neměl jsem to zmiňovat," odporoval jsem a on se ke mně rychle otočil.

„Prosím tě...nevěděl jsi to. Neřekl jsem ti to," zašeptal a chytil mě za bradu, aby mě mohl políbit.

Těsto na cukroví leželo zapomenuté na kuchyňské lince, zatímco si mě Tiara vyzvedl do náruče a posadil mě na kuchyňský stůl.

„Uslyší nás tvůj perzonál," zašeptal jsem, ale nějakou aktivní snahu se od něj odrhnout jsem neprojevil.

„Neuslyší," zamumlal a přesunul se rty na můj krk.

„Jak to?" vydechl jsem.

„Poslal jsem je na dnešek pryč," zašeptal a já se uchechtl.

„Ty jsi tohle věděl, viď?" zašeptal jsem a zaklonil jsem hlavu, abych mu usnadnil přístup ke svému krku.

„Hm..." zavrněl a otřel se mi nosem o krk. „Věděl jsem, že mi nedokážeš odolat. Nikdy jsi to nedokázal," zašeptal a pak...pak už jsme nemluvili. Nebylo to potřeba.

Říkala jsem si, že bych se tahle na Vánoce mohla na chvíli vrátit zpět k mým milovaným a napsat takovou krátkou jednohubku na téma Vánoc.

Doufám, že vás to potěšilo.

Opožděně veselé Vánoce a užijte si svátky.

𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚕𝚟𝚒 𝚊 𝚕𝚎𝚟𝚑𝚊𝚛𝚝𝚒 [𝚢𝚊𝚘𝚒]Kde žijí příběhy. Začni objevovat