𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚕𝚟𝚒 𝚊 𝚕𝚎𝚟𝚑𝚊𝚛𝚝𝚒 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝚇𝙻𝙸.

Probudit se vedle svého snoubence bylo zvláštní ve všech ohledech. Už jen to, že to byl můj snoubenec bylo nezvyklé a při pomyšlení na to mi srdce obalilo teplo.

Otočil jsem se podíval se na již probuzeného Tiaru. Levou ruku měl zvednutou ke stropu a pozorně si prohlížel stříbrný kroužek na svém prsteníčku.

„Dobré ráno," zamumlal jsem, abych ho upozornil na svou bdělost a on ke mně otočil hlavu.

„Dobré," zamumlal a jeho koutky se roztáhly do něžného úsměvu. Přetočil jsem se na břicho a ruce si složil pod hlavou tak, abych na něj dobře viděl. Naklonil se ke mně a věnoval mi jemnou pusu na spánek.

Byla sobota, takže jsme nemuseli vstávat a jet do práce. Pokud jsme chtěli, mohli jsme prostě celý den ležet v posteli a... povídat si. Určitě...

„Je ti dobře?" zajímal se a já naklonil hlavu na stranu.

„Nevidím jediný důvod, proč by mi mělo být jinak," zamumlal jsem a zavřel oči, když jsem ucítil jeho prsty v mých vlasech.

„To je dobře," vydechl značně blíž, než kde byl, když jsem oči zavíral. Otevřel jsem je a zjistil, že se přisunul a teď seděl opřený o pelest postele hned vedle mě. Trochu jsem zaklonil hlavu a podíval se mu do očí, ze kterých vyzařovala radost. Vypadal jsem taky tak? Tak spokojeně a šťastně? Doufal jsem, že ano.

„Měli bychom to říct tvé rodině," ozval se po chvíli Tiara a kouzlo bylo rázem pryč. Přímo jsem cítil, jak se mi spokojenost vytrácí z očí.

„Proč?" povzdechl jsem si a položil si čelo na předloktí, tudíž jsem se na něj nemusel dívat.

„Protože je to tvá rodina a měli by vědět, že jsi zasnoubený," vysvětlil mi trpělivě a já frustrovaně zavrčel.

„Akorát mi zkazí tu radost z toho. Nemůžeme jim to říct až budeme svoji?" navrhl jsem a on se uchechtl.

„Jasně. Takže to před nimi zase chceš měsíce a měsíce tajit?" zeptal se.

„Ne, samozřejmě že ne," zamumlal jsme otráveně a on mi znovu prohrábl vlasy prsty.

„Tak vidíš. Pokud si mě nechceš vzít během následujícího týdne, myslím, že bychom jim to měli říct rovnou," podotkl a já se zarazil. Všiml si toho a jeho prsty, které mi teď zvolna přejížděly po zádech se zastavily.

„Co je? To jim to tak moc nechceš říkat?" zeptal se a já zavrtěl hlavou.

„Ne, to...vlastně jo, ale tohle mě nezarazilo," vyhrkl jsem.

„Tak co teda?" dožadoval se odpovědi a já zvedl hlavu, abych se mu mohl podívat do očí.

„A co když si tě chci vzít během následujícího týdne?" zamumlal jsem a tentokrát to byl on, kdo se zarazil.

„Cože?" nechápal a já naklonil hlavu na stranu.

„Nechci velkou, pompézní svatbu plnou lidí, které ani nemám rád a kytek, který nesnáším. Chtěl bych... něco malého. Kde budeme jen my, oddávající a třeba dva hosté," vychrlil jsem ze sebe a Tiara mě jen tiše pozoroval. Když jsem skončil a zadíval se mu do očí, vypadal šokovaně.

„Co je? Přijde ti to jako hodně špatný návrh?" zeptal jsem se, ale on stále nemluvil. Povzdechl jsem si.

„Rodiče nesouhlasili ani s tím, že jsme spolu byli před skoro třemi lety. Pochybuju, že se budou tvářit nadšeně, když jim povíme, že jsme zase zasnoubení. A pochybuju, že by potom přišli na naší svatbu," zamumlal jsem a sklopil pohled k tmavému polštáři. „Zdá se mi o tolik logičtější vzít se co nejdřív. Bez zbytečných pozvánek, kytek, jídla, místa... stačí, že tohle všechno budeme muset absolvovat na bratrově svatbě..."