Ztracená v lásce

I.

Nejsem ničím zajímavá mám dlouhé černé vlasy, medově zbarvené oči, postavu nějak neřeším nejsem nejhubenější, mám větší zadek, prsa a boky, jedině co je na mě zajímavé je moje jméno, jmenuji se Veronika Cittová ale všichni mi říkají Ronnie a ano jsem sestra Dominika Citty toho slavné rappera, bydlím s mamkou ve Varech jelikož si tam mamka našla přítele přestehovali jsme se tam hned po tom co Dominik začal dělat hudbu, kvůli tomu jsem Dominika jsem neviděla dobrých osm let. (Takhle asi nějak vypadáš(pro představu))

Dneska mi je konečně osmnáct let (6.10 2004(datum narození)) přišla jsem domu z práce a v chodbě byli dva kufry "Mami mi někam jedem" zakřičela jsem na mámu která s Mirkem seděla u stolu "My nikam nejedeme ty se stěhujes je ti už konečně osmnact tak už tě živit nebudu můžeš bejt ráda že jsem ti zbalila kufry" vpalila mi do očí moje matka, stála jsem tam jako tělo bez duše, otočila se a šla si pro kufry z očí mi tekli slzy mámě jsem neodpověděla a šla prič jediná moje šance byl Dominik tudíž jsem nasedl na vlak a jela směr Pardubice.

Když hlas ve vlaku oznámil zastávku hlavní nádraží Pardubice a já vystoupila nevěděla jsem co dělat, vzala jsem mobil a hledala v kontaktech Dominikovo číslo, a ono tam bylo.
Začalo to vyzvánět byla čímdál tím více nervózní "U telefonu Dominik Citta" ozvalo se z druhé strany "Em.. m. Ahoj brácha" řekla jsem a mě začali pomalu téci slzy "Veru co potřebuješ" slyšela jsem jak byl rád že jsem mu zavolal "Noo jsem na nádraží v Pardubicích a potřebuju někde spát tak jsem se tě chtěla zeptat jestli nemůžu u tebe" řekla jsem a hlas se mi třásl "No určitě není problém, za pět minut jsem tam" ozvalo se z druhé strany a mě se ohromně ulevilo.

Čekala jsem před nádražím a vyhlížela Dominika najednou mi začal zvonit telefon "Prosím tě Veru kde si, stojím před nádražím a nikde tě nevidím" ozvalo se z telefonu a já se rozhlídla a jediný kdo před nádražím telefonoval byl vysoký kluk s odbarvenými vlasy a spousty tetování "Neříkej že si to ty Dominiku rozhlídni se a hledej jedinou holku která telefonuje a má dva veliký kufry" řekla jsem do telefonu, ten klučina se na mě otočil na mě a já si byla stoprocentně jistá že je to Dominik.

Dominik se rozešel ke mě a já jen stála koukala "Ronnie" řekl mi "Dominiku" řekla jsem a usmála se, on ke mě přišel a obejmula mě "Strašně si mi chyběla" řekla mi a mě začali téct slzy "Ty mě taky" sražila jsem se říct mezi vzlyky "Prosím tě proč brečíš" zeptala se mě s úsměvem "To je ten důvod proč jsem tady" řekla jsem mu "Povídej" řekl když jsem šli k jeho autu "Noo jelikož je mi dneska osmnáct tak mi máma zbalila kufry a vyhodila mě z baráku a já nemám kde bydlet tak jsem si myslela" ani jsem to nedořekla protože se mi zlomil hlas, Dominik mě přišel obejmout. "Změnil si se Dominiku, vyrostl si a nechal ses potetovat " řekla jsem mu a on se usmál "Ty taky si nádherna, a taky se omlouvám že jsem tu pro tebe těch zkurvenej osm let nebyl" řekl mi a já se usmála "Už jsem tady tak je to dobrý ne" řekla jsem a Dominik se usmál.

Jeli jsem jeho černým Mercedesem centrem Pardubic a mezi námi vládlo hrobové ticho "Ronnie musím ti neco říct mám byt společne s klukama a chtěl bych ti je představit tak se stavíme ve studiu oni tam teď jsou" řekl mi a dal se věnoval cestě "Dobře" řekla jse a usmála se vždycky jsem chtěla poznat všechny z labelu Milion+.

"Jsme tady" zařval Dominik do bytu a já si to pomalu cupitala za ním "Jak mi, Dominiku že tu nemáš zase nějakou kurvu" zařval  na zpátek další hlas "Kluci chci vám někoho představit" řekl když jsme přišli do místnosti kde byli všichni v labelu "Kluci chtěl bych vam někoho představit, tohke je Veronika Cittová moje sestra" řekla a ukázal na mě já jsem na ně zamávala a vše i se mi šli představit.

Teď už vím kdo je kdo, momentálně sedím vedle Hasana a Jakuba(Yza) na proti mě sedí Robert a Tom a Dominik s Radkem šli nahrávat "Tak nám o sobě něco řekni" zeptal se mě Jakub "No nejsem nijak zajímavá je mi dneska osmnáct a proto jsem tady, máma mě vyhodila z baráku že jsem dost stará ať se starám" řekla jsem a m ukapla slza kterou jsem střela "Pracovala jsem jako barmanka a nic dalšího" řekla jsem a dal jsem si s klukama povídala "Tak s Dominikem jsme to dodělali a můžeme jet domů" řekl Radek "Tak jedeme" řekl Dominik a všichni se začali zvedat "Dominiku pošli mi adresu vašeho bytu do mobilu chci se projít" řekla jsem mu a on se na mě podíval "Nepůjdes sama" řekl mi "Ja s ní pujdu takyse chci projít" řekl Hasan a vydal si nazout boty "tak dobře ale nikde se netoulejte" řekl mi a já mu dala pusu na tvář "Dekuji" řekla jsem a běžel a jsem za Hasanem.

"Kolik ti vlastně je Pepo" prolomila jsem ticho mezi námi "No je mi 22" řekl mi. Chvíli jsme šli a mě začala být zima "Ronnie není ti zima" zeptal se mě a já zavrtela hlavou "Prosím tě vždyť se klepeš jako osika na" řekl a podal mi jeho mikynu "Děkuji" kuňkla jsem a nasoukala se do Hasanovi mikiny, nádherně voněla. Najednou jsem u slyšela zahřmění a strach který ve mě narůstal nejednou jsem se lekla až moc že jsem se dřepla na zem a zakryla si uši, cítila jsme jak mi Hasan ruce dává dolů "Neboj se princezno jsem tady" řekl mi a pomohlo se postavit. Proplet si se mnou ruku a rozešel se dal, najednou zahřmelo já se schovala k Pepovi do náruče "ššš to bude dobrý" utešfoval mě a hladil mě po vlasech "Už dobrý" řekla jsem mu a rozešla se dal, stále mě se mnou propletene prsty.

Došli jsme k výtahu kde jsme vyjeli do sedmého patra Hasan otevřel dveře a já vešla do obrovského bytu. "Jsme tu" zakřičel Hasan když si zouval boty "No to je dost" řekl Nik "Ronnie budeš muset spát u někoho znás protože pokoj protebe se ještě připravuje" řekl mi Nik "Máš štěstí protože si můžes vybrat" dodal. Vzala jsem kufry a zeptala Hasana jde má pokoj odpověděl že na konci chodby došla tam a naskytl se mi pohled na černo šedý pokoj s balkónem a francouzskými okny, dvoulůžkovou postelí vrohu místnosti a obrovskou skříň.

Z kufru jsem si vyndala kraťasy s mikinou a šla za klukama "Tak kdo je ten vyvolený který bude spát v noci vedle tebe" zeptal se Jakub, já jsem jen ukázala na Hasana a nic neřekla "Co si dáš" zeptal se mě bratr který objednával jídlo "Nic já nemám hlad" odpověděla jsem a dal se věnoval rozhovoru mezi kluky.

A by jste se dostali do děje musíme se vrátí o čtyři roky do zadu kdy mi bylo 14. Máma hodně střídala partnery a měla jednoho který mě bil ona si toho nevšimla byla zaslepená láskou, kvůli tomuhle jsem prastala jist a taky i sebepožkozovat, jezení už jakžtakž zvládám ale to druhé ne.

Byl večer a mi všichni byli v obýváku a koukali na horor zhasni a zemres, byla jsem posrana strachy, film skončil a já se šla umyt, měla jsem slabou chvilku a jsem našla v koupelně žiletky novich deset ranek moje ruce a nohy vypadali jako čárové kódy, nebila jsem na to pyšná. Vzala jsem si na sebe kraťasi a tričko a šla si tu ruku obvzat.

Přišla jsem k Hasanovi do pokoje on už ležel v posteli a vypadal že spal zavřela jsem dveře ale Hasan se otočim ke mě tudíž viděl mojí ruku "Veru řekni že to není to co si myslí" řekl mi a já ruku schovala za záda, on vstal a šel ke mě "Ronnie ukaž mi to prosím" řekl a mě začali téct slzy, on si moji ruku vzal do svých a začal obmotavat obvaz vykoukli na něj moje nové i staré jizvy vzal obě moje ruce a na obličeji měl vystrašený výraz. Obejmul mě a já jeho zpátky brečela sem ani nevím proč.

Obvazal mi tu ruku zpátky a šli jsem si lehnout, "Ronnie můžu se zeptat proč si tu udělala" zeptal se mě a já se posadila "No začalo to když mi bylo asi 14 matka střídala partnery jako ponožky a jeden mě mlátí matka byla zaslepená láskou, tady to začalo přestala jsem jist a začala se řezat, on ježdění mám už celkem v pohodě ale tohle ne" řekla jsme mu a on mě jen objemul "Vym znamese ani ne den ale když se bede něco síť tak za mnou můžeš kdykovil přijít ano" řekl mi a ja mu dala pusu na tvář a on se usmál. Oba jsme si lehli a Pepa mi dal ruku kolem pasu a já se zachvili ponořil do říše snů.