Ice Love

Ráno z dvou pohledů.

Ashleigh: Konečně! Nemohla jsem se dočkat! Je tu zima v plném proudu! Je šest hodin ráno, pátek. Dneska jsen si přivstala a koukám se z okna paneláku, které je pokryto bílým sněhem. Miluju sníh! Tohle je jediná chvíle kdy mohu vidět opravdu bílý sníh. Do odpoledne ztmavne prachem a různéma chemikáliema. Protože se mi povedlo tak brzo vysoukat z postele šla jsem ihned do koupelny. Usmála jsem se do zrcadla, které se udiveně nerozpadlo. Vyčistila jsem si zuby, sečesala vlasy do vysokého culíku a nanesla na své oči slabou vrstvu řasenky. Ještě jednou, pro jistotu jsen se podívala do zrcadla a pak opustila koupelnu. Ze skříně jsem si vzala modré tričko a černé uplé legíny. Podívala jsem se na svoje hodinky, které mám pokaždé hned na ruce. Je sedm hodin. To budu mít akorát. Otevřela jsem dveře a šla do kuchyně. Mamka ještě spí protože od pátku do neděle je vždycky doma. Dala jsem si do tašky, kterou mám vždy připravenou u dveří svačinu a pití. Snědla jsem nějakou mysli sušenku. Na autobus to bude akorát! Otevřela jsem tedy dveře, kde už na mně čekala Sia. Sia je moje nejlepší kamarádka už od školky. Je to nejdokonalejší osoba na světě. Hned po mámě. ,,Ahojky!" Obejmula mně hned když mě uviděla. ,,Ahoj! Tak pojď ať nám neujede autobus!" Máme to jako vždycky akorát. Super. Naše škola je skoro uprostřed velké Ostravy, kde bydlím. Autobusem jsme dojely přesně před školu. A jde se. Už poslední den a pak víkend.. To dám..
Sebastian: (Ráno)
Je půl šesté ráno. Sotva jsem se stihnul obléknout a alespoň trošku učesat vlasy. Hned jsen se zdolního patra slyšel matky hlas. ,,Sebí?? Jsi už doufám vzhůru! Pojď dolů! Běž nakrmit zvířata a nezapomeň zalít kytky!! A až přijdeš tak.." ,,Jo jo.. Hned jsem dole!" Řekl jsem otráveně, ale už jsem unavený nebyl.. Jsem zvyklej na takovou bojovku hned po ránu. Seběhl jsem rychle schody a hned jsem uviděl jako každé ráno, jak si táta čte ty drby.. Říká tomu noviny. Vzal jsem si do pusy housku s nazul si kroksky. (boty) Skoro jsem vyběhnul na zahradu jenom v mikině! To bych asi umrznul.. Šel jsem si tedy ještě pro teplou bundu. Teprve pak jsem zamířil do slepičárny.. Králíkárny..Ke kočkám.. K psovi.. A do stáje. Tam jsem zůstal o něco déle, protože jsem musel popřát dobré ráno těm dokonalím stvořením. ,,Sebí!! Kde jsi! Máš už to hovové?" Křičela na mně zase nevlastní matka. ,,Tak se tu zatím měj.. Pořádně se nadlábni!" Vyběhl jsem ze stáje jako namydlenej blesk a šel zalít kytky. ,,Už je skoro půl osmé! Měl by jsi zrychlit!" Řekla mi matka a já se málem po to, protože jsem to nestíhal ani náhodou. Přes zimu, když je sníh naštěstí jezdí do školy autobus. Jinak jezdím na kole. Běžel jsem na zastávku jako splašený! To bylo fakt o fous! Nastoupil jsem si do autobusu jako vždycky na prázdné místo, kam si sedám vždycky. Nikdo si vedle mně jako vždy nesedl a já šel do tý malý školy na poslední den tohoto týdne.. Hurá!
****
Takžeee:D Tady je první část! Doufám že se líbí. Zatím nic moc, protože jsou to jenom jejich rána, ale hned vidíte jak se jejich životy liší:333