Sebastian: Pavla na mě kouká celou dobu jako na kus masa. Začíná se mi z ní dělat zle. Vypadá jako holka z hororu. Radši koukám do lavice a předstírám že se učím.
To jsem měl ale štěstí! Pavla se zrovna zvedla že jde ke mě, ale naštěstí zazvonilo. Musel jsem si oddychnout. Škola probíhala jako vždycky. Pořád jsem myslel na ni. Ashleigh. O přestávce jsem si kreslil a napsal jsem jí SMS. Dobré ráno, jak je ve škole? Neodpověděla mi, ale teď mi to bylo jedno. Pavla se ke mě zase blížila a já neměl možnost ji nějak zastavit. Kreslil jsem si a nevšímal si jí. Ona si ke mě sedla a dělala na mě ty její psí oči. Nechápu proč nejde za někým koho její přítomnost zajímá. ,,Ahoj." Řekla přeslazeně. Zamumlal jsem něco jako ahoj. ,,Máš dneska čas?" ,,No.. já.. Ne promiň." Vím že si zahrávám, ale já s ní opravdu nechci mít nic společnýho. Tak si jenom odfrkla a odešla zpátky na svoje místo. Alespoň že dneska máme jenom pět hodin.
Ashleigh: Škola byla jako vždycky nudná. Ale docela mě prudili. Všichni na mě koukají jako by mě chtěli zabít. Nevím co jsem tak hrozného provedla. Ve škole jsem se snažila dávat pozor a nevnímat ty vražedný pohledy. O přestávce jsem si vzala mobil kde jsem měla zprávu na kterou jsem z vesela odpověděla. Dneska bych chtěla zase s ním ven, ale asi půjdu jenom bruslit, dokud je led. Škola skončila a já jsem chtěla odcupitat rychle domů, jenže si mě odchytili kluci ze třídy, ale i z vedlejší střední školy. Holky jenom přihlížely a já jsem se chtěla jak koliv co nejrychleji vypařit. Ale to už jsem uslyšela blbé poznámky. Narazila jsem si do uší sluchátka a nevnímala je. Tohle dělali už dřív, ale nikdy to nedošlo dál. Jeden klučina ze střední se mi postavil do cesty a nechtěl mě nechat projít. ,,Pozor.. " Řekla jsem docela nepříjemně. ,,Co si to dovoluješ!" Strčil do mě až jsem málem spadla.. Tedy vzádu mě chytili naši kluci ze třídy. ,,Nechte mě bejt!" Strčili mě zase někam pryč, na led abych byla přesnější. Čekali že se natáhnu jak široká tak dlouhá. Jenže já jsem si jen přibrzdila a ustála to. Skočila jsem si na té docela velké zamrzlé a špinavé kaluži otočku, ukázala jim prostředníček a pádila si to domů. Když jsem došla domů, měla jsem od Sebastiana další zmeškanou esemesku. Co děláš, už jsi doma? Hned jsem mu tedy odpověděla. Teď už jo, asi půjdu na rybník, půjdeš se mnou? :) Sedla jsem si na postel, ale to už mi přišla další zpráva. Promiň, ale dneska mám hodně práce, ale zítra bych šel. To čas mám.
Ash: Já mám zítra dlouhou ve škole. Takže nemůžu já..
Seba: A další den mám dlouhou já..A co v pátek?
Ash: To by šlo, takže jsme domluvený?
Seba: Jo:)
Hodila jsem si telefon na nabíječku a čekala než se konečně dočkám toho skvělého pátku.
****
Ahojte! Takže tady je další část příběhu. Mám v plánu to trošku zamotat, takže se máte na co těšit. Když to mám ve svém životě zamotané já, tady to může být taky tak.:D Mimochodem jsem ráda že jsem se k tomu konečně dokopala.
P.S. Kolik by jste chtěli aby tento příběh měl částí?
Nezapomeňtě dát vote, nebo napsat nějaký komentář ^^ A přemýšlím že bych začala věnovat části. Kdo si o to napíše první, tomu ji věnuju. To bude vše :D Tak se uvidíme brzy u další části:3
ČTEŠ
Ice Love
RomanceTento příběh vypráví o Ashleigh Johnson, která žije svůj život ve městě, ale ji nakupování neláká. Její záliba je poskakovat na ledu. Krasobruslení. Ve škole ji mají za blázna. ,,Nikdy nic nedokážeš! Jsi s tím už fakt trapná!" Škola není zrovna ob...