Ice Love

,,Zimní stadion."

Ashleigh: Ve škole vše probíhalo Jako vždycky. Nudně. Už jsem se těšila Až dojedu vlakem do nevelkého města, Kousek od Ostravy na ,,zimní stadion." Teda .. Něco takového.( Ne. Je to jen obyčejný rybník) ,, Místo přemýšlení o kravinách by jsi mohla Jednou dávat pozor! "Vyrušil mě učitel matematiky. Vzal si můj papír na kterém byly návrhy na Skoky Které jsem se chtěla naučit. ,,Tedy .. O naprostých kravinách! Máš špatné známky, měla by jsi s tím něco dělat. Po vyučování se sejdeme u mě v kanceláři! "Celá třída udělala hlasité a trapné ,, Uhhh .." Matika Je opravdu předmět ve kterém nevynikám. Zbytek hodiny jsem jen koukala do blba .. Stejně mě nejvíc na tom štve že na odpoledne jsem měla jiné plány .. Které budu muset díky matice odložit.

Sebastian: Konečně je to tady, poslední hodina! Zeměpis. Mám ho rád, protože se koukáme na jiná česká města. Hlavně velká města. Celí den se na mě ze třídy koukala Pavla. Tu holku srdečně nesnáším, ale ona si myslí, že jí projevuji ,, náklonost. "Opravdu ne. Nelíbí se mi. Nemám ji rád. Škola je jediné místo kde mám klid. Co bych dal za to, kdyby jsem alespoň v létě mohl jet někam do města. Ale to si ještě chvíli počkám. Jedu domů autobusem, jako vždy si vedle mě nikdo nesedl. Pavla Autobusem nejezdí. Bydlí Kousek od školy. Má bohaté rodiče, přitom bydlí v takovém zapadákově.

Ashleigh: Právě si to pomalu jdu ke kanceláři Pana Soukala. Zaklepala jsem na dveře, hned mi otevřel. ,, No prosím .. Pojďte dál. "Polkla jsem a vešla do jeho krásně vybavené kanceláře. ,, Musíme si promluvit. Sedněte si Paní Johnson." Posadila jsem se a ruce si dala do klína.

Asi po půl hodině, mě Konečně propustil. Jen mi vysvětloval matematiku a já dělala že vše chápu. (Neměla Jsem ani ponětí, co to mlel.) Byla jsem štěstím bez sebe když sem akorát doběhla na autobus, který tu jezdí asi tak každých deset minut.

Sebastian: Konečně jsem po té docela dlouhé době doma. V pátek tolik uklízet nemusím, takže jsem si zašel do stáje pro Čerta a jeli jsme k rybníku, kde se v létě dá koupat. V zimě sleduji jak kluci hrají hokej, někdy se přidají i dívky. Ale já sám ne. Nikdy jsem si na ten studený led nestoupnul. No.. Nikdo mně ani nepřemlouval. Není kdo..

Dojeli jsme tam a já přivázal Čerta k docela zmrzlému stromu. Bylo asi kolem třetí hodiny odpoledne. Jel jsem tam hned takže jsem tu docela brzo. Obvykle jsem v pátek dorazím tak v půl páté. Pár kluků si tu jezdí na hokejových bruslí kolečka okolo rybníku. Mě na lávce se vyhýbají.

Ashleigh: Dojela jsem domů, vzala si tašku přes rameno a spěchala zase hnedka ven. Nikdo nebyl doma, takže jsem se ani ohlašovat nemusela. Zase jsem to měla přesně a konečně jsem se dostala na ten rybník, kterému já říkám zimní stadion. Ta vesnice je docela daleko.. ale nikde jinde žádný rybník není. Asi si říkáte proč nejdu na opravdový zimní stadion? Ono se to nezdá, ale je to velmi drahé a já si to nemůžu dovolit. Takže mi musí stačit tohle. Viděla jsem jak tam nějací kluci bruslí kolečka. Snad si mě nebudou všímat. Řekla jsem si a nasadila si svoje už dost ošoupané brusle. Mám je nejmíň tři roky.

Sebastian: Jen tak jsem si prstem přejížděl po ledu a přemýšlel o věcích co byly, mohly být a budou. Měl bych jet už domů, začíná se docela stmívat.. Zvednul jsem hlavu, ale zůstal jsem sedět v úžasu.

Ashleigh: Pořádně jsem se nadechla a vstoupila na led. Hned se mi rozzářily oči. Tak dlouho jsem tu nestála. Jsou to asi tři měsíce zpátky, kdy mě mamka vzala na zimní stadion. Byla ráda že mi tím udělá radost. A teď tu stojím na svojich bruslích zase. Jen tak jsem si chvíli jezdila zastavovala o zoubky a usmála se. Rozjela jsem se a zkusila svoji malou otočku po dlouhé době. Povedená. Tady mě nikdo nezná vše je v pořádku. Zkoušela jsem něco málo dál. Párkrát jsem spadla někdy se mi to povedlo. Ale vím jednu věc jistě. Miluji bruslení!

Sebastian: Musel jsem jet domů, ale chtěl jsem se koukat na tu nádhernou dívku jak bruslí po celém rybníku a skáče různě věci, které nedokážu pojmenovat. Skoro se mi zastavilo srdce když jsem ji poprvé uviděl skočit. To je poprvé co se mi někdo zalíbil. Už jsem se chystal k odjezdu, ale to jsem uslyšel smích.. A ne jeden. Ta nádherná dívka ležela na ledě a ty kluci se jí smáli, místo toho aby jí pomohli! Neumím bruslit, takže bych se k ní nedostal.. Ale ona za to nemohla. Pak se sama zvedla a s brekem odbruslila někam pryč! Bylo mi ji tak líto.. Slyšel jsem pak od těch kluků různé urážky.. Když byla pryč zakřičel jsem na ně! ,,Sami by jste to nedokázali, tak ji nechte!" ,,Takhle padat opravdu neumím!" Posmíval se dál. Nemám náladu se s ním hádat. Sednul jsem si tedy na koně a jel cvalem domů.