Ice Love

Zpráva

Sebastian: ,,Co se děje?"
Chvíli na mě jen koukal. Na koutcích v očích jsem uviděl zalesknout se slzu. Byl jsem skoro vystrašený. Vůbec nechápu co se stalo. ,,Tati..prosím nemlč.. To je hrozný." ,,Ona.." ,,Kdo ona.
Říkej co se stalo.." ,,Přiznala se mi.." ,,K čemu?" Lezlo to z něho jako z chlupatý deky. Hrůza. ,,Kde je?" Z očí mu pomalu začaly kapat slzy. To se opravdu nestává často..Táta skoro nikdy nebrečí. Nemám tušení, co se mohlo stát. ,,Přiznala se, že mě už dva roky podvádí..A protože to ona už nemůže unést, odešla od nás. Prostě si zabalila věci a bez jakého koliv citu a nebo náznaku toho, že mě někdy milovala práskla naštvaně dveřmi a odešla." Zůstal jsem na tátu s vykulenýma očima zírat. Jako já veděl celou dobu, že je to svině..Ale že až takováhle? To jsem nečekal. Vypadala s ním šťastně..Nedokážu si představit jaký to musí být teď pro tátu šok. Vzal jsem ho kolem ramen a řekl: ,,Tati netrap se..Prostě jenom zjistila, že si tě neuaslouží..A my dva to spolu zvládneme. Předtím než přišla jsme byly taky jen spolu. My to zvládneme." Díkybohu jsem na jeho tváři zaznamenal alespoň slabý pokus o úsměv. ,,Sebo.." ,,Jo?" Odpověděl jsem mu jednoduše, zatímco jsem si koukal na nohy. ,,Je to líto i mně..Ale jinak to v téhle situaci prostě nejde. Tenhle dům i zvířata budeme muset prodat. Nejsme na tom finančně teď zrovna nejlíp..Budeme se stěhovat na druhý konec republiky. Musím si najít nějakou práci a podívat se po nějakým skromným ubytování a ty budeš chodit do nové školy. Je mi líto i tvého koně, ale nedá se nic dělat."
Teď začaly téct slzy mně. Neměl jsem sílu něco rozumného odpovědět. Tohle mi přeci nemůže udělat.
Rozeběhnul jsem se pryč z pokoje. V té rychlosti jsem si stačil dole vzít do ruky akorát bundu a v bačkorách jsem vyběhnul ke stáji. Odemknul jsem ji a zamířil si to k Čertovi. Vešel jsem k němu do boxu a pohladil ho po hřbetu. Neudržel jsem se a kolem krku jsem ho pevně obejmul. Je na mě zvyklý tudíž si nestěžoval a nevadilo mu to. To ještě ale neví co ho čeká. Začala mi být zima, a tak jsem došel za sebou zavřít dveře od stáje a oblékl si mou zimní bundu. Ashleigh! Uvědomil jsem si, když jsem seděl na seníku, krerý byl umístěn hned vedle Čertovo boxu. Mé ruce jsem položil na hlavu, a snažil se něco vymyslet. Jsem rád, že táta mi nenarušuje soukromí. Nevěděl jsem co dělat..Hlavně se mi zase dělalo zle od žaludku a..Zase jsem vyzvracel všechno..Co jsem dneska ještě nevyzvracel. Je to horší a horší. Ashleigh mi chybí ode každého dne víc a víc..A stěhovat se někam..Kde bych už Ashleigh nemohl vidět..To mi přijde jako šílenost. Už teď nevím co s ní je..A zpráva, že mi nemůže ode.. Mi opravdu moc nepomohla..Co mám jako teď sakra dělat?!