Ice Love

Soutěž.

Ashleigh: Pomalu ale jistě se dostáváme k místu uskutečnění. Jsem tu o dost dřív, to vlastně musím. Nikdy jsem nic takového nedělala. Je to opravdu.. podivuhodné. Mám strach.. jsem zklamaná.. nezvládnu to. Kdyby to nebyla moje jediná šance, asi bych se na to vykašlala a řekla mamce ať to otočí, že nemám šanci. Tak moc bych si přála ho naposledy vidět.. Zavřela jsem alespoň na chvíli oči a ponořila se do představy být navždy spolu.

,,Ash.. jsme tu, vstávej.."

Uslyšela jsem mamky hlas. Nebyla jsem nějak ospalá, a tak jsem si jen promnula oči a vystoupila z auta. Přede mnou se rozprostíral velký stadion. Byl moderní a krásný. Právě v tuto chvíli jsem se těšila na tu chvilku kdy budu stát uprostřed toho velkého ledu a budu si moc poslouchat hudbu a bruslit jak si jak mě napadne.

,,Budu ti držet palce."

Řekla mi mamka, když jsme pomalu kráčely ke stadionu. Čím víc jsem byla blíž, tím větší jsem měla trému.

,,Děkuju.."

Můj hlas zněl sklesle. Ani se nedivím. Jsem z toho co se kolem mě děje pořád dost smutná. Nechápu jak mi to může udělat. Vím, nemůže za to..

Sebastian: Za pár hodin začíná ta soutěž.. musím se tam dostat. Věděl jsem v kolik mi sem chodí sestřičky a kdy mě kontrolují. Sundal jsem si všechny ty věcičky, které na mně byly připojené. Zjistil jse, že celkem v pořádku můžu chodit. Došel jsem si tedy pro své oblečení a obléknul se. Na tole ležely mé hodinky, a tak jsem si je ihned vzal na ruku. Za hodinu to začínalo! Sakra, musím si pospíšit! Hlavně co nejvíc potichu jsem otevřel dveře. Když jsem na chodbě nikoho neviděl, vyběhnul jsem ze dveří a hned směrem ven. Dneska nebyla taková zima, takže to pro mě bylo o dost lepší. Otevřel jsem těžké velké dveře a mířil si to pěšky ke stadionu. Já to snad opravdu stihnu! Ještě jí uvidím!

Ashleigh: Je to tady.. zbývá přesně 15 minut do začátku soutěže. Byla jsem už připravená, nervozní ale natěšená. Pak jsem si vzpomněla na Sebastiana. Věděla jsem že se na to vykašle. Je na tom určitě zle, a nemá možnost sem přijít. Je mi to líto. Ale já to zvládnu snad i bez něj..

Sebastian: Jsem před stadionem! Za pár minut to začíná! Musím jí vidět! Musí vědět že jsem tady! Že jsem na ní nezapomněl. Hledal jsem jí snad všude. Pak mě napadla jedna místnost, ta hlavní kde jsem ještě nebyl! Utíkal jsem tam! Stála tam v krásných šatech, připravená jít na led.

Oročila se a myslím že mě uviděla! Úplně se jí rozzářily oči. Ten pohled byl k nezaplacení. Protože jsem od ní byl daleko nemohl jsem na ní mluvit. Ukázal jsem jí jen zdvyžený palec nahoru, pak si mě všimla nějaká ochranka a vyvedli mě.

Já jsem se dostal do hlavního sálu, kde už byla Ashleigh připravená vyjít na led.

Celé se to tady setmělo a jen kluziště bylo trošku osvětlené. Hlavní světlo padlo na mou krásnou Ash, která si to bruslila doprostřed kluziště.

Ty ladné pohyby.. jemná hudba. Bylo to. Nádherné a okouzlující. Nemohl jsem si tohle prostě nechat ujít. Je mi jasné, že si za chvilku v nemocnici všimnout, že jim zdrhnul pacient, který by měl stoprocentně ještě ležet.

Ashleigh: Když jsem si stoupla na led, byla jsem naprosto okouzlená. Vším co tam bylo. Přála jsem si, aby se ten čas zastavil a já si mohla tuhle chvilku vychutnávat ještě nějakou dobu. Ale to nešlo. Hudba začala hrát, a já bez nějakého myšlení jsem začala bruslit po kluzišti. Měla jsem skoro zavřené oči a mé otočky a piruety se všechny povedly. Nespadla jsem a jen si to užívala a usmívala se. Měla jsem pomalou hudbu, která se ke mně hodila asi nejvíc. Miluju led. Díky ledu jsem potkala Sebastiana. Kterého miluju. A on opravdu přišel. Nekoukala jsem se do davu lidí, ale věděla jsem že tam někde je, a to mě dělalo v tuto chvíli naprosto šťastnou. Věděla jsem, že se z publika dívá i má mamka, která mě bruslit viděla naposledy jako malou holčičku.

Hudba dohrála a já se začala uklánět. Publikum pískalo a tleskalo. Musela jsem se pořád usmívat. Bylo to od nich tak milé.

,,A máme tu poslední číslo dnešního dne! Připravte se přichází Lila Stímalová!"

Ohlasoval moderátor. Dostala jsem vysoký počet bodů, ale nejsem si jistá, jak to budou porotci vybírat.

,,Na třetím místě se umístila.."

Moderátor řekl mně neznámé jméno a nějaká dívka s krásnými šaty vystoupala na poslední stupínek.

V davu jsem uviděla mamku i Sebastiana. Potěšilo mě, že mi fandí. Já byla už smířená s prohrou. Nikdy bych se neumístila na nějakém stupínku. Všichni té dívce pogratulovali a předali jí kytku a medaili.

,,Na druhém místě se usmístila.."

Zase nějaké jméno a opakovalo se to vše jako u předchozí vítězky.

,,A s velkým náskokem se na prvím místě umístila... Ashleigh Johnson!"

****

Ahojky.. Takže nakonec poslední část vyjde až příští týden :D Doufám že se na mě moc nezlobíte a snad se vám tahle dost dlohá část líbí :*

Mějte se :*

Bye lovers :*