The only gay class

16.

Pov Štěpán:

Následoval jsem Lachnita a ostatní po zledovatělé silnici. Tak tak po ní šlo chodit, spíš jsem se po ní klouzal stejně jako Max vedle mě. Vypadal dost zamlkle a občas se usmál. Nikdy ale neřekl čemu. Rozhlédl jsem se po ostatních. Nejradši bych šel úplně poslední ale tam musela být Jolča, takže jsme šli na kraji cesty, trochu dál od ostatních.

Ze zírání do prázdna mě vytrhl překvapený Sophiin výkřik. Okamžitě jsem odtrhl oči od země a snažil se zjistit odkud to zaznělo. Za pár lidma jsem viděl jak seděla na zemi, lyže rozházené a smála se. ,,Aneto ty si úplně blbá." Rozesmála se společně s ní. ,,Ale jak můžeš shipovat Runu?" Odpověděla na to Anet. Vůbec nevím co je Runa a ani si nejsem jistej výrazem shipovat ale to bylo jedno.

Šel jsem za ní, že jí pomůžu zvednout. Už jsem skoro natahoval ruku ale to už u ní byl Max a nabídl ji svou. Sophie se po ní s nervózním úsměvem natáhla a zvedla se. Max jí pak vzal lyže a chtěl je dát dohromady. ,,To moc nejde. Musí se to přilepit tou černou páskou." (Takový to na suchý zip). Ale to jsme nikde nenašli. Max jí tedy vzal jednu lyži a chtěl i druhou, jenže Sophie trvala na tom, že tu si vezme sama.

Teprve teď mi došlo, že jsem tu nějak navíc, a tak jsem se pokusil nějak odůvodnit proč tu jsem. ,,Ty jo Sophie jsem si myslel, že někdo umřel." Ta se zasmála. Neuniklo mi ale, že se celou dobu koutkem oka dívala na Maxe, takže jsem odešel zpátky dělat depressed introverta. I Anet vypadala dost depressed když je viděla dohromady. Asi má taky crush na Maxe jak Sophie.

O několik dalších spadnutí různých lidí později, jsme došli na místo. Lachnit konečně na chvíli zmizel z dohledu a tak začala první koulovačka. Vypadalo to, že všichni šli proti všem ale daly se najít i jisté souvislosti. Třeba Sophie samozřejmě hodila sněhovou kouli po Maxovy. ,,Pomůžeš mi ji porazit?" Zeptal se mě. Moc se mi nechtělo do toho celého zapojovat ale nemůžu říct ne. ,,Jasně." A hned jsem se ohl pro sníh.

Sophie teď hodila sníh i po mě. Zmateně jsem se na ni podíval ale to už se ohla pro další. Zamířil jsem tedy a trefil ji přímo do hlavy. To už se přihnala Aneta a hodila po mě odvetnou ledovku. Dokonce se i trefila a nebudu lhát ledem to docela i bolelo.

,,Aneto ty jedeš teda." Zavolal jsem na ni přes všechen ten řev. Ta se podívala na Sophii ale nic neřekla. Ok... nechápal jsem.

Pov Sofka:

,,KDO NECHAL OTEVŘENÉ OKNO??? Zařval Lachnit, že to asi slyšeli i nahoře na sjezdovce. Podíval jsem se na Jonáše. Vím, že to byl on ale fakt nechci, aby za to byl potrestanej. Přesmýšlel jsem, že se... Vilda zvedl ruku. ...přihlásím. naštvaně jsem se na něj podíval. Zase bude Jonáš hodnej jenom na něj. ,,To jsem nechal otevřené já. Větrali jsme." Řekl Vilda.

Ale počkat proč bych to nemohl udělat taky? ,,Ano omlouváme se." Přidal jsem se. Lachnit na nás koukal dost nenávistně ale pak se jeho výraz změnil z "zabiju vás ve spánku" na " vzbudím vás ranou pokličkou o hrnec u ucha". A to už bylo lepší. O trochu.

,,No máte štěstí, že jste jediní, kdo mě poslechli a vyvětrali." Hodil varovný pohled na ostatní. ,,Šup co tu ještě děláte? Nebudeme na vás čekat než přijdete zpátky.  Paní kolegyně byla byste tak hodná?" Pacalová kývla, protože věděla, že vzdor je marný a nás pobídla, abychom teda šli zavřít to okno. Oba jsme tedy vešli do budovy a začali jsme si sundávat lyžáky. Ještě se na nás otočil Lachnit se slovy: ,,Zítra máte službu vy dva." A pak i s ostatními za sebou odešel.

Obuli jsme si bačkory a šli po schodech nahorů. Bylo mezi náma dost nepříjemné ticho. Já nevím co jsem mu teď chtěl říct ale byl jsem moc naštvanej na to, abych dělal, že jsme kamarádi. ,,Proč si se přihlásil taky?" Zamumlal Vilda. Ani se na mě nepodíval. Jo tomu určitě budu říkat jak to mám s Jonášem. V myšlenkách jsem se tomu vysmál. Ale on teď vypadal, že to myslí vážně. Fajn něco zkusím vymyslet.

Wait on neví jak to mám s Jonášem, takže to prostě navlíknu jakože chci být jeho bff. No zkusím co z toho vyjde. ,,Protože jsme s Jonášem kámoši a nejsem radiátor abych ho v tom nechal." (Dejme tomu, že se ta přezdívka roznesla).

Podíval se na mě a kontroloval jestli mu něco netajím. Samozřejmě jsem radši dělal, že jsem si ničeho nevšiml. Riskovat nebudu. Došli jsme konečně k tomu blbýmu oknu a zavřeli ho. Otočili jsme se, abychom mohli jít za Pacalovou když se ozval znovu. ,,Ale chápeš, že Jonáš je můj nejlepší kámoš?" Dal důraz na slovo můj a po chvilce odešel. ,,To se ještě uvidí." Zamumlal jsem když byl za rohem.

Pov Adéla S:

Vyjely jsme s Pavlínou po sjezdovce nahorů a čekaly než dorazí ostatní. Za nami ale jel Opletal se Staškem a trochu se rozbili, takže se lanovka zastavila. Sedly jsme si na sníh a hrály piškvorky.

Vždy když byla na tahu a soustředila se na hru na zemi, snažila jsem se prohlédnout štít přilby k jejím modrým očím. Už dlouho se mi líbila ale neví to ani můj bff Oplik. Chtěla bych mu to říct ale nějaký instinkt mi říkal, že mu tím ublížím a tím i sobě. Ovšem nemohla jsem přijít na to proč.

,,Hej Adélo hraješ." Ozvala se a vytrhla mě tak z přemýšlení. Zabránila jsem jí ve čtyřech v řadě ikskem (ano píšu to takhle) a opět byla na tahu ona. ,,Vyhrála jsem." Usmála se na mě, protože měla tři v řadě, já zabránila z jedné strany ale ona pořád měla volnou druhou.

Já vím, že vyhrála ale její úsměv za to stojí. ,,Ajo. No dobře Pavlínko." Usmála jsem se taky. Rozbily jsme hru sněhem a sledovaly kdy už konečné někdo dorazí. Z ničeho nic se mi Pavlína opřela o rameno. ,,Nějak jim to trvá." Řekla, na Pavlínku až tichým hlasem. ,,Jo no." Souhlasila jsem trochu nervózně.

Tak vás zdravím! No konečně máme vánoční prázdniny (aspoň ti někteří vyvolení) tak užívejte volna. Jsme docela překvapení, že Krčulda nezadal žádný "prázdninový jednoduchý úkol" a doufám, že vy úkoly nemáte taky. No nic mějte se pěkně a pápá.