The only gay class

35.

Pov Vilda:

U holek na pokoji mě to už přestalo bavit, tak jsem odešel celkem brzo. Chtěl jsem jít rovnou spát, protože v pokoji nebyl nikdo s kým bych se chtěl bavit. Byl tu vlastně jen jediný člověk, s kterým jsem se bavil a to byl Jonáš, kterej mě ale naštval a teď tu ani nebyl. Neviděl jsem ho ani u holek, takže jsem si byl skoro jistý, že je s Pavlem.

Už jsem se s tím ale docela smířil. Na nejlepšího kámoše nejde být naštvanej delší dobu. Kdybych mu něco naznačil nebo řekl, tak bych na něj možná trochu našvanej byl, ale ani tak by mi to nevydrželo dlouho. To nenaštvání se, se ale netýká toho, že se mi nesvěřil. To mi vadilo mnohem víc.

Snažil jsem se konečně usnout, ale spánek se mi pořád vyhýbal. Vzdal jsem to a vytáhl mobil. Byla 01:01 ráno. (Štípnout hned). Posadil jsem se a zapl clashko. Zapomněl jsem vypnout zvuk a v pokoji se ozvalo intro. ,,Sakra." Snížil jsem okamžitě hlasitost a doufal, že jsem nikoho nevzbudil.

,,Ty nespíš?" Zeptal se mě tiše Sofka. Ó ne teď se s nim budu muset bavit. ,,Nejde mi usnout." Řekl jsem jen a čekal jestli se hra přes špatnou wifi načte. Nakonec se tak stalo. ,,Zahrajem spolu?" Chtěl jsem říct, že chci sbírat pohárky a nechci, ale lákala mě představa, že ho porazím. ,,Jo můžem." Souhlasil jsem a poslal mu friendrequest.

Hráli jsme se svým deckem, žadnou special verzi. Byli jsme na tom dost podobně, ale Sofka měl megaknighta a proti tomu jsem v decku nic neměl. Nakonec jsem v prodloužení prohrál když jsem mu tam ze zoufalství proti meganightovi poslal huntera. Na nic lepšího jsem neměl kapičky (elixír ale kapičky jsou lepší).

,,To není fér!" Řekl jsem trochu moc nahlas a slyšel jak Petr zamumlal ze spaní něco jako ,,Restart proběhne za 35 sekund." ,,Co neni fér?" Ptal se Sofka klidnějším tónem. ,,Ty máš meganighta. Co proti němu asi mám dělat?" Sofka se zasmál. ,,Myslíš, žes prohrál jen kvůli tomu?" ,,Jo," prohlásil jsem přesvědčeně. ,,Tak si to vyměníme. Na dám ti svůj mobil a uvidíme."

Pohl s telefonem mým směrem. Myslel jsem, že ho hodí, ale pak si to asi rozmyslel. Potmě by mohl trefit třeba roh postele. Nebo taky moji hlavu. Přisedl jsem si k němu na postel a vyměnili jsme si mobily. ,,Můžu ti změnit deck?" Ptal se mě. ,,Jo ale jen čtyřku, zbytek mi nechej." O chvilku později jsme zase hráli.

První věž jsem získal já ale pak už to šlo z kopce. Meganighta zlikvidoval letecky, takže mi byl k ničemu. A k němu jsem něco málo dobrýho měl, ale prostě to nestačilo. Měl jsem chuť tím hodit, ale neudělal jsem to. Pravděpodobně by viděl rád jak vybouchnu vzteky a to mu teda nedopřeju. Navíc jsem nechtěl platit jeho telefon.

,,Hraješ dobře." Řekl jsem místo, abych se vztekal. ,,Dík. Ale tentokrát to bylo těsný. Dáme 2 vs 2?" No těsný mi to nepřišlo, ale kupodivu mě to s nim hrát bavilo. ,,Jasně."

Pov Anička:

Seděla jsem na své postelY s Kikou zatímco všichni ostatní hráli nějakou hru u nás na pokoji. Chvíli jsem hrála s nima ale ty úkoly, co vymýšlely, byly fakt špatný, tak jsem se na to vykašlala. A o chvilku později došla za mnou i Kika. ,,Jsem ráda, že si došla za mnou. Aspoň si nepřipadám jak úplnej antisociál." Usmála jsem se na ni a ona na mě zpátky.

Zrovna jsme dělaly nějakej kvíz na buzzfeedu, ale ty otázky byly naprosto vadný a ještě hrozně přeložený, takže jsme to musely přepnout do angličtiny. ,,Hej Ani?" Oslovila mě po třetí otázce. ,,No?" Kika ještě klikla na jednu odpověď v telefonu a pak ho odložila. ,,Noo jseš fakt milá a vtipná. Ještě jsem nepotkala tak příjemně upřímného člověka a chtěla jsem se zeptat jestli byss... jestli bys se mnou nechtěla být víc než kamarádka?"

Spolužáci kolem nás se zrovna dohadovali o něčem se skříní a nás vůbec nevnímali. Aspoň tak. Nechtěla jsem, aby se mi něco takového stalo. Zrovna Kika byla supr kamarádka. ,,Kiki promiň, ale asi ne. Víš já si nemyslim, že bych mohla být ve vztahu. Prostě nemám pocit, že se na to hodím." Řekla jsem popravdě. Kice viditelně poklesla nálada.

,,Dobře no nevadí. Ale náhodou myslim, že na vztah připravená jsi. Jsi jeden z nejvyspělejších a nejmilejších lidí, který znám. Ale chápu, že se ti nechce. Jen ať se nepodceňuješ." Ta slova mě celkem zasáhla. Těšilo mě, že si o mě někdo něco takového myslí. A začala jsem přemýšlet, jestli to tak fakt je. Že bych byla připravená, aniž bych o tom věděla?

Kika zase zapla telefon a dodělaly jsme testy. Bavily jsme se vpodstatě stejně jako před tím, což mě fascinovalo. ,,Byla bych fakt ráda kdybychom zůstaly kamarádky." Pronesla jsem ještě. ,,I já."

Pov Petr:

Takže provedl jsem to následovně. Pár hodin jsem se snažil bavit se s Matym a u toho počítal procenta kolik promluvím já a kolik on. Samozřejmě jsem mu skákal dost do řeči a málokdy jsem ho pustil ke slovu, ale popravdě pořád jsem se nedostával na vytoužených aspoň 92,37 %.

Viděl jsem před sebou jen jedinou možnost a to omluvit se Rudovi. Samozřejmě mne napadlo i oslovit nějakého jiného spolužáka, ale žádný se mi nezamlouval. Například všechny holky jsem ze seznamu potenciálních nejlepších přátel vyškrtal ihned.

Chci lidem říkat svoje moudra, ne odhánět ctitelky, kterých bych měl opravdu hodně, kdybych chtěl. Ale já jsem nejchytřejší člověk na škole a žádnou nepotřebuju. No a kluky jsem si podrobně rozepsal. Nikdo mě ale nebyl hoden.

Ruda - Jsem s ním rozhádaný.
Vrána - Pořád bychom se hádali, ne argumentovali, to mi nevadí. Navíc ho nemůžu vystát.
Paty - Mluvím s ním málo.
Max - Hraje na saxophon. Cokoli jiného než klarinet mě uvádí do depresí.
Štěpán - Jeho zájmy se omezují jen na veslařství.
Sofka - Má modré oči. To nesnesu.
Kristián - Hokej, ne díky.
Stašek - Potřebuju trochu vyšší iq než 37.
Adam - Fotbal a navíc modré oči, ani náhodou.
Opletal - Taky fotbal a znamínko na levé ruce. To nejde.
Jonáš - Mám problém s jeho zuby, jinak by ušel.
Vilda - Slyšel jsem, že šel bosky ve sněhu, což ukazuje na menší inteligenci.
Pavel - Jen to ne.

,,Čert, aby je vzal. Jak je možné že v celé třídě není člověk, který by byl hoden přátelství se mnou? To je i výpočetně vpodstatě nemožné nebo aspoň vysoce nepravděpodobné! Ruda na mě kašle a Maty rozumí diferenciálním rovnicím skoro víc, než já sám! Říkám skoro. A navíc... tak počkat. Proč bych měl mluvit s někým. Já si přece vystačím sám! A kdo jiný by to zvládl než právě já, že ano? Tak teď budu mluvit o logaritmických rovnicí..."

Čauky kamarádi. Další kapitolka je tu. Prosim vás ať se stane cokoliv hlavně si negooglete ty termíny, o kterých tady povídá Peťa. Přeju pěkný známky v pololetí. Baf