The only gay class

20.

Pov Ruda:

Čekali jsme až bude přesně 12:30 a ani o sekundu dřív či později. Někteří z nás začali odpočítávat (ruda samozřejmě ne. Ten nemluví ani když se ho na něco zeptáte. Řekla bych že je 95% introvert aspoň). ,,3... 2..." ani nestihli říct jedna, aby nepropásli tu sekundu.

Otevřeli dveře a nahrnuli se dovnitř tak hlasitě, že se probudili i Adam s Kristiánem nahoře (Opravdu si nedokážu představit, že by Ruda použil přezdívku Krysák) a přiběhli dolů. Šel jsem zase na stejné místo jako včera a doufal, že Vrána udélá to samé. Jenže já seděl na kraji a vedle mě si začal sedat Petr.

,,Hej Petře nechceš radši sedět vedle Matyho?" Ukázal na místo o 3 lidi dál. Petr se zamyslel. ,,Ani ne." A znovu si začal sedat. ,,A když tě přestanu prosit o úkoly, necháš mě s Rudou sedět celý lyžák?" To byla velká oběť. Sice se stalo opravdu málo kdy, že by Petr někomu kromě mně nechal opsat domácí úkol, ale občas měl světlé chvilky, kdy nechal opsat sešit dokonce i Vránu.

Petr opravdu přemýšlel jako kdyby to byla matematická úloha a někdy mi připadalo, že tak vnímá aji všechno ostatní. I mě. Podíval se na mě jak pozoruju Vránu. Už jsem chtěl říct, že to Vrána nemusí dělat ale to už Petr souhlasil. ,,Dobře. Tak fajn." Vránovy se rozzářily oči a sedl si vedle mě, zatímco Petr šel skoro na druhou stranu stolu.

,,Ahoj." Pozdravil mě a usmál se. Ramenem se mi opíral o mé. ,,Ahoj." Byl jsem opravdu rád, že tu můžu být s Vránou, a že pro mě obětoval i úkoly. Jen doufám, že toho nebude litovat. ,,To si nemusel. Já bych si třeba přesedl." Řekl jsem velmi tiše a koukl se na něho. Začal se dívat do ještě prázdného talíře a vypadal, že se trochu červená. ,,Je ti dobře? Nejsi nemocnej?" Vrána se zasmál. ,,Ne, je mi dobře. To za to stálo."

Donesli nám polívku, takže jsme se na chvíli přestali bavit. Podíval jsem se na protější holčičí stůl, kde se usmívaly čtyři holky vedle sebe a dívaly se naším směrem. Když si všimly, že je zkoumám okamžitě začaly řešit polívku, ale usmívat se nepřestaly. Někdy je fakt nechápu, tak jsem se rozhodl to neřešit. ,,No mě Petr nechá si to opsat, tak kdyby si chtěl můžeš ode mě." Řekl jsem ještě a začal jsem jíst. ,,Dík." Začal jíst i on.

  Pov Rózka:

,,Nazdar Sophinkoo." Skočila jsem na ní. ,,Tak jak to jde s Maxem??" Řekla jsem už trochu tišeji. Sophie mě setřásla na zem, ale já ji stáhla s sebou. Házely jsme po sobě sníh a nakonec si lehly a dělaly andělíčky. ,,Jo dobře. Myslím, že jsem připravená s tím vyjít i mezi ostatní." Usmála se. ,,Jee to je skvělé." Přišla jsem blíž k ní a lehla si na ní. Potom co jsme se odvalily mě napadla úžasná myšlenka.

,,Sophiee??" ,,Rozáliee??" opakovala. ,,Neměly bychom dát večer hromadný pravda, úkol?" ,,Anooo." Usmála se Sophie a znovu na mě skočila. Dala jsem jí loktem do žeber, i když přes tu bundu to prý necítila a všimla jsem si, že jde kolem Anička. ,,Zatím Sophi." Rozloučily jsme se a šla jsem za Aninou.

,,Tak co Ani? Jak se ti poprvé lyžovalo?" Přišla jsem k Aničce když už jsme stihly odložit lyže do lyžárny a zavěsila se rukou kolem jejích ramen. Samozřejmě mě hned setřásla, protože nesnáší fyzický kontakt, ale připadalo mi, že už to vydržela déle, než poprvé.

,,Jo dobrý Rózo, dokud si mě nezačala držet bylo to fajn." Poodešla jsem ještě kousek stranou. Zasmála jsem se tomu, ale celkem mě to bolelo. ,,A co ty s Krysákem? Datíte spolu?" Šly jsme právě po schodech do našeho pokoje. Všichni ostatní byli ještě dole. Nevěděla jsem jestli mám odpovědět, že nikdy nebo, že někdy možná, aby ta taktika správně zafungovala. ,,No teď ještě ne..." zvolila jsem druhou možnost.