The only gay class

12.

Pov Jolča Š:

Bylo půl sedmé a Lachnit s Pacalovou nás začali shánět na večeři. Vypadalo to, jako by se všichni předem domluvili co si vezmou na sebe, protože snad všichni měli tepláky.

Stáli jsme před dveřmi a na doporučení předchozí třídy co tu byla čekali až bude přesně 30, protože přijít jen o minutu dřív nebo později bylo velký špatný. Konečně už odběhla poslední minuta a my jsme mohli vstoupit do místnosti. Vzadu seděli Lachnit s Pacalovou a Látalovou a čekali až si sedneme. (I když to spíš vypadalo jako by si nás vůbec nevšimli).

Většina kluků se posadila ke stolům doleva pod bílé plátno, zatímco holky zamířily doprava. Sedla jsem si na lavičku blíž plátnu u holčičího stolu. Lachnit klikl jeho obrovským prstem něco na počítači a začalo se přehrávat video. Takže jsem se zase otočila směrem k plátnu a opřela se o stůl za mnou.

,,Ahoj." Ozvalo se vedle mě. ,,Ahoj." Odpověděla jsem Adamovi. ,,Kluci z Áčka říkali, že teď pojede 30minutový video, ve kterém se bude mluvit jen o správném nasazení lyží." Zašeptal mi, protože se Lachnit koukal naším směrem. ,,Vážně? To je docela dlouho." Opřela jsem se o jeho rameno a zavřela oči. Nic nenamítal a myslím, že je taky na chvíli zavřel.

Kolem nás to začalo trochu šustit, ale většina nejspíš dělala, že nás nevidí a s nenávistí se otáčelo na Lachnita jak nám mohl pustit něco, co jde shrnout ve 2 větách.

Připadalo mi, že o chvilku později Lachnit vypnul projektor a rozsvítil, takže jsme zase měli možnost vidět. Co jsme ale vidět nemohli byl výraz Krysáka, co na nás koukal z protějšího stolu.

Pov Pavel:

Konečně jsme mohli otevřít dveře a pokusili jsme se vejít dovnitř slušně. (Což samozřejmě nevyšlo). Pak se na nás ovšem podíval Lachnit a okamžitě jsme pochopili co je pro naše dobro nejlepší.

Zamířil jsem doleva za ostatníma klukama a sedl si na lavičku vedle Jonáše. Z jeho druhé strany byl Vilda a vedle něho Sofka. Normálně se mi nepodařilo sedět vedle Jonáše kvůli právě těm dvoum ale dneska vypadali dost rozbitě tak jsem byl rád.

Lachnit pak klikl v počítači a začalo se pouštět nějaké extrémně nudné video. ,,Pavle?" Šeptl na mě Jonáš. Nervózně jsem se na něj otočil. ,,Co je Jonáši?" Zeptal jsem se ho. Nastavil ruku. Chvíli jsem na ni rozpačitě zíral. Nic neříkal. Už jsem chtěl vzít jeho ruku ale pak jsem viděl jeho výraz. ,,Zahraješ Hitlerovu ponorku?" (Tento název může znít dost morbidně ale nebojte je to neškodné. Jde o to, že spojíte ruce a snažíte se ulovit (potopit) palec toho druhého a podržet víc jak 3 sekundy.  Fakt nevim jak se tahle věc jmenuje ale jsem si jistá, že by pro to měli nějaký nacistický nebo rasistický název a tak mě napadlo tohle. Btw Hitlerova ponorka opravdu existovala. Asi vás zajímá proč zrovna ponorka a mě docela taky).

Rozpačitě jsem kývl. Nenápdně jsem si otřel trochu zpocenou ruku a chytl se té jeho. Většinu kol jsem vyhrál já ale některé se podařili vyhrát i jemu. Koutkem oka jsem pozoroval Sofku s Vildou, kteří si nás nejdřív nevšímali. O chvilku později už na mě ale koukali a já prohrál další kolo. Jonáš byl otočený zády k nim, takže jejich nenávistné pohledy neviděl a já byl rád. Navíc to není můj problém ne? Užiju si tu chvilku, než se zase vrátí k těm dvoum.

A opravdu. Po půl hodině Lachnit rozsvítil. Nechtěl jsem ale pustil jsem se Jonášovy ruky. Snažil jsem se zahlédnout jak se na to bude tvářit a zahlédl jsem trochu zklamání? Nebo si to nalhávám? To není možný však je to Jonáš... Asi si všiml jak na něj koukám a podíval se mi do očí. Bylo to jen pár sekund ale mě to připadalo jako věčnost. Pak se ale odvrátil a koukal do zdi.  Nebo že by bylo?

Pov Krysák:

Chtěl jsem si sednout s Adamem a ostatníma z naší skupiny doleva do rožku kde moc nebylo vidět. (Neptejte se co tam chtěl dělat ani já to nechci vědět). Ale samozřejmě, že Adam šel za svou Jolčou. Chtěl jsem smutně odejít a ani neseknout celou Lachnitovu přednášku ať to bude jakkoliv nudný ale pak mě napadlo změnit taktiku.

,,Rózko?" Zašeptal jsem jejím směrem. Ještě si nesedla na holčičí polovinu a tak se ohlédla kdo ji volá. ,,Rózko pojď sem." Řekl jsem na mě až normálním (ne flirtovacím) hlasem. Chvíli se na mě dívala jestli je to jen jeden z mých aspoň 15+ vtipů ale nasadil jsem výraz co to myslel vážně. Rózka kývla, trochu se usmála a šla za mnou na lavičku.

Sedl jsem si na lavičku a skoro si na ni lehl. Jen hlavu a část zad jsem si opřel o opěradlo lavičky. Ukázal jsem Rózce vedle sebe. (Úplně nevim jakto, že byla ta lavička tak široká ale pokračujem). Sedla si vedle mě a začala koukat na ten nudný dokument co běžel nad náma. Rozhlédl jsem se po ostatních ale vypadalo to, že spí s otevřenýma očima. (Duál Krč by byl hrdý).

,,Nechceš se opřít?" Zašeptal jsem Rózce do ucha. Ta chvíli přemýšlela. Viděl jsem jak se ohlédla k holčičímu stolu a pak když něco (nebo někoho) spatřila otočila se na mě zpátky. ,,Jo." Upřímně jsem tuhle odpověď nečekal ale nebylo to tak, že by to byl prank. Opřela si hlavu o moje rameno a já se trochu smrskl, aby měla víc místa. Dokonce jsem se pokusil nenápadně dát ruku tak, aby se dotýkala té její. Cukla, ale neodrthla ji.

Chvíli jsem jen tak koukal do prázdna ale pak jsem se koukl na Adama. Bylo to jen na okamžik ale jsem si jistý, že na nás koukal s dost depressed lookem. Nečekaně znovu zvedl hlavu a naše pohledy se na moment střetli. Tentokrát v jeho očích ale nebyly vychloubačné jiskřičky ale... Já nevim jak bych to popsal.

Ještě jsem na něj chvíli koukal. Adam točil hlavu a dal Jolče pusu na tvář. Moje taktika selhala.

Ahoj drazí čtetitelé. Doufám, že užíváte příběh dneska asi trochu depressed ale tak taky musí být. Vyrábějte spoustu Spáčilovin, zahrajte si Hitlerovu ponorku a pápá.