The only gay class

32.

Pov Kika:

Už pár dnů jsem se učila lyžovat a teď už jsem konečně začala vidět i pokroky. Samozřejmě se mi neustále motal pod lyže Vrána, ale když zrovna byl daleko ode mě, jela jsem dokonce i plynule bez padání.

Ze začátku jsme jezdili na kotvě každý sám, pokud se nejelo s pokročilýma, protože nám to nešlo ani v jednom, natož ve dvojici, ale teď už jsem pravidelně jezdila s někým a ten někdo byl většinou Anička. Jízdy s ní byly každá jiná. Někdy jsme se smály naprosto všemu a jindy jsme neprohodily ani slovo. Dost záleželo na náladě, která mezi náma byla a skoro vždycky jsem si všimla, že byla stejná u obou stran.

Když mně se nechtělo bavit a spíš jen vedle ní sedět, tak jí taky moc ne a naopak. Nebrala jsem to ale jako chybu v komunikaci nebo něco takového. Brala jsem to, jako že jsme si podobné a to je přece dobře. Často jsem si říkala, že by nám to fungovalo hezky, kdybychom někdy opravdu byly spolu, ale zatím jsem úplně neviděla náznak, že by to brala Anička aspoň podobně jako já.

Jenže upřímně já jsem taky zrovna nevydávala nějaké ty náznaky. Co byste taky čekali od dvou introvertů že. Každopádně jsme se bavily hodně aji na pokoji, zvlášť potom, co jsem si od ní půjčila jednu mangu a celkem se do ní začetla. Často jsme to pak probíraly a doporučovala mi další podobné příběhy.

,,Pojedem zas spolu?" Zeptala se mě když jsme sjely kopec. ,,Jo jasně." Usmála jsem se na ni a ona se pousmála zpátky. V břiše mi poletovali motýlci zatímco jsme čekaly ve frontě. Nasedání proběhlo v pohodě. Trochu jsme poskočily jak se kotva pohla nahorů a vyjely jsme.

,,Tak jak se těšíš na zítřejší závod?" Zeptala se mě. ,,No jakože ještě si pořád nejsem úplně jistá na těch lyžích ale myslím, že nějakým pomalejším tempem do cíle dojedu. Co ty?" ,,No, to je otázka." Řekla a koukla se na lyže. ,,Asi pojedu v pluhu ale dojedu."

Při té větě dala lyže do špičky a tak chtěla ukázat pluh. Jenže samozřejmě to takhle na vleku nefunguje, takže začala padat dopředu, protože se ji lyže zasekla ve sněhu. Naštěstí se z toho vzládla dostat a poskočila. Teď ale padala místo dopředu na stranu, takže si moc nepomohla.

Jak se snažila vybalancovat to, pustila se kotvy rukou, kterou jsem jí okamžitě chytila a snažila se jí vtáhnout zpátky. Nakonec se to přece jen podařilo a obě jsme se začaly smát. ,,No přesně to se zítra nesmí stát." Řekla když jsme se trochu uklidnily.

Došlo mi, že ji pořád držím za ruku. Nepustila ji, takže ani já nic nedělala. ,,Dík žes mě chytla jinak bych teď zdravila Štěpána dole." A znovu se na mě usmála. ,,Není zač." Chvíli na to jsme se musely pustit a rozjet se zase dolů, což bylo dobře, protože neviděla jak se červenám. Ovšem to dost možná bylo mrazem. Začala jsem si říkat, že bych jí to mohla říct když bude dobrá příležitost.

Pov Sophi:

,,Rozko?" Přišla jsem za ní když se zas bavila s Krysákem. Nějak se mi to nelíbilo, ale nic jsem ji neřekla. ,,Pojedeš teď se mnou?" Zeptala jsem se a koutkem oka koukala na Krysáka, kterej nevypadal, že by se s ní chtěl přestat bavit. Jenže Rozka se na něj okamžitě vykašlala a došla za mnou.

,,Jasně." Usmála se a naznačila že mi vrazí pěstí. (To je pro ní projev vřelosti kdybyste si říkali co se děje). ,,A co já?" Zeptal se Kikin. ,,Sorry Kiki Sophie je lepší." Odpověděla mu a pak už mu nevěnovala moc pozornosti.

Byla jsem trochu nervózní z toho co jsem jí chtěla říct a nebyla jsem si jistá, jak na to zareaguje ale zároveň mi bylo jasné, že ji to musím říct. Kotva poskočila a vyjela vzhůru. Párkrát jsem to chtěla vytáhnout, ale pokaždé se téma stočilo nějakým jiným směrem, takže se mi to nepodařilo říct.