The only gay class

37.

Pov Pavlína:

,,Adélo," oslovila jsem ji už po čtvrté. Zmateně se na mě podívala. ,,Promiň, co?" Seděly jsme na její posteli a sledovaly instagram v jejím telefonu. Všichni ostatní na pokoji už spaly, ale Adéla mi řekla, že se jí nechce.

,,Tenhle reel se přehrává už po šestý." Adéla si protřela oči. ,,Jo, aha... Asi jsem už přece jen unavená." To ale nevysvětlovalo její úsměv na tváři při tom nevnímání.

,,Na cos myslela?" Zeptala jsem se jí se zájmem. ,,Co? Proč?" ,,Strašně se tlemíš." Zasmála jsem se a vypla telefon v její ruce. Scrollovat jak jsem po několika zkušenostech zjistila, měla právo jen ona.

,,Jo tak. Vzpomněla jsem si na to, cos mi říkala ráno." Zase se usmála a dala mi pusu na tvář. Oči mi zajiskřily. Chvíli jsme vedle sebe jen tak ležely.

,,A jak si přežila tu skříň s Oplim?" Otočila jsem se na bok, abych na ni viděla. ,,Jo jo supr." ,,Fakt? Čekala jsem spíš, že se z toho složíš." Obě jsme se zasmály. ,,Taky jsem si myslela, ale... vlastně jsme se usmířili." Dodala po trochu delším okamžiku. ,,Po takový chvilce? To jste asi fakt kamarádi." Teď už tak nadšeně nevypadala. ,,Jo, to asi jo."

Ještě jsme si chvíli povídaly, ale pak mi Adéla řekla, že by dnes radši spala ve své posteli sama. To mě celkem překvapilo, protože poslední tři noci jsme usínaly vždy vedle sebe. Ale na nic jsem se jí neptala.

Nejspíš se jen chce vklidu vyspat na zítřejší závod. Ale i tak mě to trochu mrzelo, protože mně se narozdíl od ní usínalo špatně.

Pov Sofka:

,,Vstáváme, vstáváme!" Zařvali stašek s Oplim, kteří zrovna měli budící službu. Jeden z nich měl v ruce reprák a pouštěl naplno Last friday night a oba pak začali dělat kliky. Stašek teda spíš takový ohyby směrem k zemi, abych tak řekl.

,,Šup, šup rozhýbat, rozcvičit! Sofka padej k zemi." Ukradl mi peřinu a shodil mě z postele. Udělal jsem tři kliky, aby se neřeklo a šel se chystat do koupelny. Ti dva mezitím udělali to samý i ostatním a nakonec odešli budit další pokoje.

,,Zatím nejúčinnější probuzení." Došel do koupelny i Vilda a dal si na kartáček pastu. ,,Jo vzbudit se abych viděl Staška předvádět žížalu fakt stálo za to." Řekl jsem ironicky a Vilda se rozesmál, čímž mi konečně spravil ráno.

,,Tak co? Zajedeš to dneska dobře?" ,,Líp jak Stašek určitě." Prohlásil sebejistě a strčil si kartáček do pusy.

Najednou mi došla ta změna našeho chování k sobě navzájem. Dneska na mě promluvil dokonce první on a nemusel jsem se mu vnucovat. Aji řekl něco, aby mě rozesmál. Nevim jestli se to vůbec někdy doteď stalo.

Podíval jsem se na jeho odraz v zrcadle. Nechápu jak se to za pár dnů zlepšilo z nenávisti k této situaci, ať je to co je to.

,,Hej chceš o odpolední pauze zase zahrát clashko?" Zeptal se mě, když si dočistil zuby. ,,Jasně," odpověděl jsem okamžitě. Jemně se usmál a odešel z koupelny.

Na moment jsem se zasekl a jen koukal ze dveří, než mi došlo, že vlastně spěchám na snídani.

Pov Rozka:

Byly čtyři ráno, když jsem zaslechla, jak se po pokoji line nějaký zvuk. Opatrně našlapoval, když udělal větší hluk, na chvíli se zastavil a teprve pak pokračoval. Takhle šel dál a dál a měla jsem nevyhnutelný pocit, že se přibližuje ke mně.

Rychle jsem zbodnotila situaci. V pokoji byly holky, takže kdybych jen trochu zakřičela, všechny by se nejspíš vzbudily. Ale taky je možné, že mám něco jako spánkovou paralýzu a nic se neděje. V každým případě jsem se extrémně bála a začala hmatat po knize vedle mé postele, abych pachatele při nejhorším vzala po hlavě.

V tom pohybu jsem ale strnula v tu chvíli, kdy jsem zaslechla šeptání. ,,Hej Rozko," ozvalo se pár kroků ode mě. Ani jsem se nehnula. ,,Viděla jsem jak ses předtím pohla, nedělej, že spíš."

,,Ani? Proč nespíš?" Posadila jsem se a opřela se o polštář. ,,Něco ti musim říct." Tak tohle mě vyděsilo možná i víc než ty kroky.

Anička se vedle mě posadila na postel a vypadalo to, že se rozhlíží po pokoji. ,,Tam ten roh je zákeřnej. Mám tady škrábanec." Ukázala na pravé lýtko. Zasmála jsem se. ,,To je ta věc?" Tím se trochu uvolnila. ,,Ano Rózo to je ta věc. Jdu sem celou tu cestu ve čtyři ráno jen abych se škrábla a mohla ti o tom povyprávět." Řekla svým typickým ironickým hlasem. Pak ale zvážněla.

,,Chtěla jsem se omluvit, jak jsem na tebe vyjela, že ne je ne, prostě tohle. Já jsem nechtěla být na tebe zlá..." ,,To nevadí Ani. Já vím, že umím být otravná. Zkusím..." ,,Ne to ne, počkej, já to musím doříct." Nenechala mě dokončit větu.

,,Popravdě jsem na tebe vyjela, protože jsem s tebou dost času a začínám tě mít fakt ráda a já nevěděla jestli to chci a jestli ty bys chtěla." Udělala pauzu. Nevím jestli chtěla pokračovat sama, ale na to jsem nedokázala čekat.

,,Ty víš, že já jo. Záleží jak to máš ty." Zašeptala jsem jí a napjatě čekala co odpoví. ,,Myslím, že já taky." Přiblížila jsem se a chtěla ji obejmout, než jsem si uvědomila, že to moc nemusí. Zastavila jsem se kousek od ní a jen tak mlčela.

Pak mě ale neuvěřitelně překvapila, protože to ona objala první mě.
  
Firendly reminder nedávejte si panáka javorovýho sirupu