The only gay class

24.

Pov Krysák:

(Budeme teď dramatičťí hodně protože to tu určitě dlouho nebylo. Btw budu teď psát stylem jedné osoby z naší třídy uvidíme kam se dostaneme) Srdce mi bilo jako o závod. Jediná osoba, která jsem chtěl, aby byla jen pro mě se teď chystala políbit chlapce. A nebyl jsem to já. Proč? Ptám se já. Proč musím sledovat jak se jeho oči, hluboké jako studna, vlévají do Opletalových? Proč jen mě nenosí v srdci, kde já mám pustou prázdnotu? Toť mě drásá zevnitř, jako havrani svou kořist. Já jen chci svou lásku opětovat od něj. Však vím, že toť jediná věc, co nemohu získat. Sic se mi podařilo zachytit jeho upřímný pohled, však jasný úmysl jsem v jeho očích spatřil. On jistě chce splnit úkol, úkol co mé srdce navždy zlomí. Já vždy v koutku mé mysly tajně doufal, že jednou opustí svou milou a ke mně s pochopením lásky přijde. Že nestane se to, jsem ale právě teď pochopil. Zarmoucen smutkem jsem tuto scénu s úsměvem tak falešným, jako putinovy výmluvy proč zaútočil, sledoval a bál se každého okamžiku, který následoval. Pak stala se ta příšerná událost, na kterou všichni ostatní tak napjatě čekali. Nikdo z nich ani netušil jak moc jsem ho v tu chvíli nenáviděl za to, že nechtěl přijmout mou lásku. Jejich rty se bleskurychle oddělily, což mé srdce klidnilo, však neobradostnělo. Oba si na zem sedli znovu, a kvůli nervozitě se i jen pohled někomu dopřát báli. Pár kol, po tom pro mě nemilém, odešel ten, co mi ukradl polibek mé lásky. Ten, jemuž jsem vždy radil s jeho milostným životem. Ten, jenž mě zradil. (Doufám, že jste si tuto část textu velmi užili, protože se zatím nechystám nic podobného opakovat. Důvod asi znáte sami)

Pov Marťa:

S Jolčou jsme teď byly chvíli spolu, ale žadná zásadní změna to nebyla. Byla jsem ráda, že se spolu můžeme dost bavit, protože jsme už před tím byly nejlepší kamarádky, a tak nás nikdo nepodezíral. Obě jsme to zatím nezveřejňovaly. Ostatní teď byli v jiných pokojích a my jsme teď byly samy.

,,Chceš se třeba na něco podívat?" Zeptala jsem se jí. ,,Jo mohly bychom." Pousmála se a koukala mi přes rameno když jsem vybírala film. ,,Počkej píše mi Jonáš." Řekla trochu překvapeně. ,,Co píše?" Zeptala jsem se a dál jsem vybírala film. ,,Nevím. Píše tak vyhýbavě. Zatím se ptá jestli to neřeknu nikomu kromě tebe." Odložila jsem mobil a se zájmem jsem se podívala na její telefon.

,,Neboj já to nikomu neřeknu." Kývla a napsala mu to. ,,Jonáš je s Pavlem dohromady?!" Ještě jednou to přečetla, jestli se nepřehlédla. ,,Páni. Toho jsem si nějak nevšimla. Kdy se to stalo?" Jolča naznačovala, že se Jonášovi líbí někdo ze třídy, ale nevěděla jsem, že je to zrovna Pavel. I když teď když si tak na ně vzpomenu...

,,Včera večer." Odpověděla a dál něco psala. ,,Kdo udělal první krok?" ,,Už se ho ptám." Upřímně čekala jsem, že to bude Jonáš, ale on to nebyl. ,,Napiš, že jim fandíme." ,,Jo jasně. Myslíš, že jim to nějakou dobu vydrží?" Je fakt, že spolu neměli moc společného. ,,Mají stejný humor. Myslím, že by mohlo." Chvíli bylo ticho a Jolča si s ním ještě psala.

,,Marti?" Zvedla jsem oči od mobilu. ,,Jonášovi bychom mohly říct o nás, ne?" Nechápu, že nad tím pochybovala. ,,No jasně." A objala jsem ji. ,,Dobře." Usmála se a začala psát. ,,Říká, že je to super a moc nám to přeje." Ještě napsala poslední větu a odložila telefon.

,,Už si něco vybrala?" Ukázala jsem ji jeden film a přečetla o čem zhruba je. Lehly jsme si na postel a Jolča se mi opřela o rameno. ,,Jsem ráda, že se můžem otevřeně bavit." Řekla jsem při prologu ve filmu. ,,Já taky." Otočila se na mě. Obě jsme vycítily co teď bude. Naklonila jsem se k ní a políbily jsme se. Byl to náš první polibek, takže byl trochu nervózní, ale i tak to bylo hezký. Usmály jsme se a vrátily jsme se k filmu.

Pov Pavel:

,,Ahoj Jony." Vlezl jsem si za ním na postel. ,,Čau Pavle." Rozhlídl se jestli nás nepozorují Vilda se Sofkou a spol ale ti dva ani nevzhlédli od telefonů. ,,Nechceš někam na chvíli?" Z nějakého důvodu mi bylo nepříjemné tady s něma být. Byl jsem tu sice jen na navštěvě, ale nelíbila se mi ta energie co vyzařovali ti dva.

Navíc Vrána se bavil s Rudou u stolu a Paty s Petrem řešili něco do fyziky. Na lyžáku. ,,Nenene máš to úplně špatně nemá tam být na druhou ale na třetí." Ozval se Petr. ,,Hezky Peťo." Zavolal jsem na něj. ,,Pavle buď tak laskavej a nemluv na mě ano? Řešíme něco důležitého." Začal na mě mluvit zpátky.

,,Tak teď už určitě chci." Odpověděl Jonáš a za smíchu se zvedl. ,,Kam vůbec chceš jít?" Zeptal se když se zavřely dveře. ,,Nevim ale asi by nás nemuseli vidět ostatní." Odpověděl jsem a v hlavě si projel co všechno jsou tu za místa. Samozřejmě se nabízel balkón, místo kde jsme se s Jonášem dali dohromady, ale tam byla zima a nechtělo se mi dojít pro bundu.

,,Možná v jídelně?" Navrhl jsem. Jonáš souhlasil a vyrazili jsme po schodech dolů. ,,Počkej půjde jeden a zjistí jestli tam někdo není." Zarazil mě ještě Jonáš. ,,Dobře. Jdeš ty nebo já?" Jonáš otevřel dveře a vešel dovnitř. Byl tam nějak moc dlouho a ani mi neřekl jestli je někdo uvnitř.

Už jsem chtěl otevřít když se vrátil se skleničkou v ruce. ,,Byl tam Adam s Jolčou. A myslím, že se dost hádali." Vypadal překvapeně. Mě to ani nezaskočilo. ,,O čem? A proč máš to pití?" Ukázal jsem na skleničku v jeho ruce. ,,Musel jsem nějak zakrýt důvod proč tam jsem. Adam má pocit, že se Jolča baví víc se Staškem. A Jolča zase, že on s Adélou. O tom už se hádali víckrát." Vím, že Jonáš se s Jolčou, Jolčou a Marťou baví celkem dost, takže o tom něco bude vědět.

,,Ale podle toho, co mi říkala mi moc nepřipadá, že by ji měl rád. Že je s ní z nějakého jiného důvodu." Vysvětloval. ,,Z jakého jiného důvodu by s ní chodil?" Dal jsem důraz na poslední slovo. ,,Já nevím Pavle." Chvíli bylo ticho. ,,Už vím kam jít." Vzpomněl jsem si na místnost kde nikdo v tuhle dobu nebude. Dovedl jsem ho do ní.

,,Lyžárna? Jako vážně Pavle?" Jonáš si chytil ruce, protože mu byla zima. Kdybych měl mikinu dal bych mu ji. ,,No máš lepší nápad?" Jonáš zavrtěl hlavou a zacouval k topením, na kterých visely lyžarské boty. ,,Můžu se tě na něco zeptat?" Stál jsem kousek od něho. ,,No Pavle ohrom mě." Čekal na mou otázku. ,,Proč se ti líbím?" Trochu se zarazil a ztuhl, hned nato se ale zase uvolnil.

,,No rozhodně ne kvůli vzhledu." Zasmál se, aby bylo jasné, že to byl vtip. Chtěl jsem toho ale využít. ,,Já ti nepřipadám atraktivní?" Přešel jsem k němu blíž a dal jednu ruku vedle jeho krku na topení, takže teď byl obklíčený. Oba jsme dostali záchvat smíchu. ,,Jo neboj Pavle." Dodal ještě Jonáš. ,,Vidíš? Kvůli tomuhle se mi líbíš."

Ahoj přátelé! Dneska jenom jedna deprese. To je ale změna co? No užívejte víkend a pápá.