The only gay class

17.

Pov Petr:

V posledním měsíci jsem měl pocit, jakoby naše přátelství s Rudou nabíralo jiný směr, než jsem si dosud myslel. Byl jsem s ním doopravdy rád a celkově jsem si nepřál, aby s námi byl i někdo další. Zatím jsem to neuměl popsat (narozdíl od čehokoliv jiného od vzorečků po hyperbolu), ale věděl jsem, že toho brzy schopen budu.

Ovšem tady do toho vstupuje Vrána. Dříve mi jeho společnost nevadila, protože jsem věděl, že s Rudou nemá to, co já. Ale teď už si tím nejsem tak jist. Dost často se ti dva baví spolu i beze mě a já tak nabývám pocit, že ho snad Ruda začal mít rád víc než mě...

Došli jsme na místo, které neobsahovalo absolutně nic. Stáli jsme uprostřed pláně. No o sportu nevím nic, takže jsem si to vyhledával v encyklopediích ale lyžařská střediska na všech stránkách vypadala trochu jinak. Například jsem nechápal jak budeme lyžovat bez kopce. I když jsem si jistý, že pan profesor Lachnit  něco vymyslel. Náhle jsem si však uvědomil, že většina z tupých lidí, kterým mám prý říkat "spolužáci" se dívá jistým směrem. Otočil jsem tedy hlavu a spatřil kotvu. Jo to už dává smysl.

Všichni "spolužáci" se teď začali koulovat a začínal jsem opravdu pochybovat, že mají nějaké IQ, po tom co Rozálie přišla za Sophií a řekla: ,,Hele ten sníh je vlhký a bílý." S výrazem, jehož rozpoznání mi nenaprogramovali. ,,Nechápu jak je to může bavit. Vždyť budou mokří hned po prvních deseti minutách."

Stáli jsme s Rudou bokem toho celého. I Vrána nás na chvíli opustil, takže jsme konečně byli sami. Po mých slovech se mu ale nepatrně zmenšil úsměv. ,,Jo.." dál to sledoval. Proč se najednou tváří takhle? Před tím než jsem promluvil se smál. Myslím, že potřebuji aktualizaci.

Samozřejmě, že nás Vrána nenechal samotné dlouho a už se přihnal se sněhovou koulí v ruce. ,,Vráno běž s tím laskavě pryč." Chtěl jsem aby okamžitě odešel. Ten se zastavil a podíval se na Rudu vedle mě. Po něčem co na Rudovy spatřil Vránovy blesklo pochopení v očích.

Hodil kouli po Rudovy. Takže jemu nevadím já ale Ruda? No to je skvělé aspoň mi ho nechá... Proč se Ruda ohýbá pro sníh?? ,,Ty se toho nesmyslu účastníš?" Na chvíli se pozastavil ale pak s úsměvem kývl a hodil po Vránovy sníh.

To ovšem mění situaci. To totiž znamená, že mu nevadí Ruda ale já. Což znamená, ze moje obava, že mi ukradne Rudu se naplňuje. Okamžitě jsem udělal sněhovou kouli a mrštil ji po Vránovy. Pochopitelně jsem netrefil ale dobrý pocit jsem měl i tak. Vrána si mě ale nevšímal a dál se kouloval s Rudou. Myslel jsem, že je Ruda jiný.

(Pokud jste si v textu všimli některých podivných slov, všimli jste si správně, protože tato kapitola byla psaná z Petrova pohledu, tudíž je psaná skoro jiným, spisovným jazykem a já jen doufám, že se ho zbavím.)

Pov Jolča O:
(Ta z coming out Jonáše lol)

Když mi Jonáš všechno dořekl, odešel dopředu bavit se s Vildou. V poslední době se s nimi ale bavil i Sofka a i teď se k nim snažil dostat. Nevim co se mu stalo, jakoby se nějak změnil. Rozhlédla jsem se jestli se nedívá Lachnit a rychle se jsem doběhla k Martě. Pořád jsem měla jít poslední ale ona šla dost vepředu. ,,Už se mnou můžeš jít vzadu." Usmála jsem se na ni. Byla jsem s ní moc ráda a tak nějak jsem začínala mít pocit, že ona to cítí podobně.

Mohly jsme se spolu bavit fakt o čemkoliv. Nejvíc většinou o hudbě nebo o knihách, které jsme si navzájem půjčovaly. Šly jsme teď asi 10 metrů za ostatními, takže neměli šanci nás slyšet, zvlášť když do toho Vrána s Rózkou řvali. Už asi před týdnem jsem se rozhodla  že jí o mých citech k ní řeknu ale pořád jsem se bála překročit tu hranici. Na druhou stranu jsem věděla, že by naše přátelství dalo i friendzone.

Chtěla jsem si nervózně odkašlat ale místo mě to udělala Marťa. Tak třeba příště. ,,Ty Joli?" Podívala jsem se na ní. To byl dost jinej tón. ,, Musím a hlavně chci ti něco říct." To už je dneska druhej. Vážně? Takže teď mi bude vykládat o crushích i Marťa? Zrovna od ní tyhle věci slyším fakt nerada... ,,Prostě jsem ti chtěla říct, že... že se mi líbíš." Ještě, že jsem si vybrala snowboard, protože kdybych měla lyžáky tak bych fakt spadla. Já vim, že by o tomhle Marťa nikdy nevtipkovala ale ,,Vážně?" Trochu zklamaně kývla. Nenene takhle jsem to nemyslela.

,,Ty se mi líbíš taky." Na tváři se jí objevil úsměv. Teď nesla lyže v jedné ruce a druhou měla volnou. Chytly jsme se a chvíli bylo ticho. Vím, že ani jedna z nás nebyla připravena dát té druhé pusu. Bavili jsme se, že si ještě neumíme představit chodit s někým ještě tak měsíc zpátky. Naštěstí ticho Marťa přerušila a už jsme se zase bavili.

(Takže první něco jako pár je tady! To jste nečekali co? No myslím, že budete překvapeni v jakém pořadí dám dohromady další páry tak čtěte dál! Nebo vás převezeme za prérijním větrem)

Pov Anička:

,,Čau Ani. Chceš se mnou zažít jízdu??" Přišla ke mně Rózka s novou balící hláškou. Zasmála jsem se tomu. ,,Ta je celkem dobrá." Uznala jsem. Většinou jsem ji jen kritizovala a pak mi toho bylo líto, takže tohle byl celkem novej pocit. I ona vypadala šťastně, potom co jsem to řekla.

,,No jestli nespadneš, tak můžem jet na tý kotvě." Rózka vypadala, že ještě nechtěla opustit dvojsmysly ale když ji nezarazíte hned, tak nikdy nepřestane. (Mluví svědek). Vyšly jsme tedy k řadě ke kotvě. Byly jsme třetí. Myslela jsem, že první se bude tlačit Adam jak vždycky ale byl někde vzadu. Divný. Nastoupily Pavlína s Adélou a vyjely.

Staškovy s Opletalem 2 kotvy nevyšli a nasedli až na třetí. Ani se neozvalo "hezky Oplii" nebo "pěkně Stašek" no vážně co se děje? Podívala jsem se za sebe. Adam byl u Jolči. No dobrý a ostatní? Všimla jsem si Krysáka na kraji ještě za Adamem. Vůbec nevnímal. ,,Přijde to jenom mně nebo jsou všichni nějak divní?" Otočila jsem se na Rózku. ,,Já nevim oni jsou divní pořád. Ale možná?" No to je pravda. Asi je to jenom nějakej špatnej den. Nasedly jsme na kotvu a vyjely skoro nahorů. Tam jsme potkaly Opletala jak sedí na svahu.

,,Dobrý Opletal?" zařvala na něj Rózka. Vypadal úplně mimo ale kývl. ,,To bylo co?" Diskutovaly jsme to. Najednou se zastavila lanovka. Řekla bych, že ten člověk co to spouští má úžasnou reakční dobu. Ještě jsme probírali, jak jsou všichni nějací jiní když jsme si všimly té nejdivnější z nich.

Před náma na kotvě zůstal Stašek, který teď stál už na konci výjezdu nahorů. ,,Neměl by pustit kotvu?" Zeptala jsem se zmateně. ,,Však je na konci." Odpovídala Rózka. Už jsme stáli dobré 2 minuty. ,,To je asi dost mimo ne? Jako jo radiátor ale, že až takle?" Zasmála jsem se tomu ale hned na to jsem zase zvážněla.

,,STAŠEK NECHCI NAPOVÍDAT ALE V TÉHLE FÁZI SE OBVYKLE POUŠTÍ KOTVA!" Zařvala na něj Rózka, aby ji slyšel. Docela chudák Stašek. Ten se najednou probral a poodjel. ,,Jo dík." Zaslechly jsme matně.  Chvíli na to se kotva opět rozjela. ,,Něco mi říká, že za ten zoneout může lyžák. Takhle mimo ve škole nebývá." Rózka přikývla.

Ahooj! No říkala jsem si, že bych tenhle rok mohla vydat ještě aspoň jednu kapitolu. Užívejte silvestra a mějte se hezky. Pápá