The only gay class

8.

Pov Sophi

Seděla jsem v autobusu v přední řadě vedle Aničky u okna. Za náma seděla Rózka a před námi seděl Max a Štěpán. Anička si něco četla a kluci před námi si povídali o tom, jak dlouho lyžují. Dala jsem si sluchátka a chvíli vypla.

Po chvilce jsem koutkem oka zahlédla pohyb přede mnou. Podívala jsem se na místo a uviděla v mezeře mezi sedadlem a okrajem s oknem ruku. Věděla jsem, že na tomhle místě sedí právě Max. Podívala jsem se na Aničku ale ta se ponořila do četby a koukala se spíše na druhou stranu.

Dala jsem ještě levou ruku tak aby neviděla co dělám s pravou a stiskla jsem mu ruku. Ten trošku cukl, protože asi nečekal, že si ho všimnu tak rychle. Neumím to popsat ale skoro jsem cítila jak se usmívá. Otočila jsem hlavu aby na mě Anička neviděla a usmála jsem se taky.

Chvíli jsme tak seděli a nikdo z nás 4 nemluvil. Pak ale autobus zastavil a všichni se začali hrabat v batozích a tahat peněženky. Musela jsem pustit jeho ruku.

Všichni jsme vystoupili a naběhli do obchodu u benzínky, abychom jim všechno vykoupili. S Aninou jsme vybíraly v sekci chipsů, zatímco Max se Štépánem byli u pití. ,,Hej Sophie? Jsi v pohodě však na tebe mluvim už po čtvrtý." Všimla jsem si jak mi před očima mává Anička. ,,Co? No jo jsem v pohodě." Sklopila jsem zrak a snažila se nesmát. ,,Sophie co se děje?" Zeptala se mě. Jí nic neujde. Stejně jako Andrýskovi nikdy neujde když se baví kluk s holkou na jeho hodině.

Chvíli jsem přemýšlela, že to zakecám, že se těšim na lyžák ale pak mi došlo, že na to ona neskočí. Navíc ona umí držet tajemství, ne jak někdo. (No jo Rózo o tobě se mluví). Vzala teda jedny chipsy a zatáhla ji do sekce s časopisy kde samozřejmě nikdo nebyl. (Jestli jste čekali že u nás někdo kromě Aničky čte tak vás teď zklamu. Jedinej možná Petr ale ten čte cestování časem a podobné Einsteinovy teorie).

,,Víš jak jsem ti říkala, že se mi Max líbí." začala jsem nakonec. Pohledem mi řekla ať pokračuju. ,,No tak... Teď jsme spolu začali chodit." Nervózně jsem se na ni podívala. Té se ale objevili jiskřičky v očích. ,,No to je super Sophi." Usmála se. ,,A jak dlouho?" Zeptala se ještě. ,,Teď to budou 2 týdny." ,,No tos mi to mohla říct dřív teda." Řekla jakože vyčítavě ale pak jsme se rozesmály.

,,Ještě to nikdo jiný neví?" ,,Ne." Odpověděla jsem trochu provinile. Bála jsem se, že si Max myslí, že se za něj třeba stydím ale je to opravdu jen naší třídou. Jolča mi totiž říkala, že to bylo zvlášť na začátku hodně divný... ,,Jo to chápu. Ale víš, že to v naší třídě dlouho neutajíš, že?" Kývla jsem.

Pak jsme už jen slyšeli Lachnitův mocný řev jak se nás snaží dostat zpátky do autobusu. Zaplatily jsme za chipsy a šly zpátky do autobusu. Jestli budou všichni reagovat jako Anička, fakt to asi nemusíme dál tajit, projelo mi hlavou.

Krysák starterpack

(Teď jsem si uvědomila, že jsem ho vlastně asi ještě nepředstavila a jestli jo tak máte smůlu píšu to podruhý)
Hraje hokej (jako obránce ale všichni mu říkaj že je tyčka)
Btw jmenuje se Kristián kdyby někdo nechápal

Pov Krysák

Opletal vypadal dost nepřítomně. Díval se z okna a měl depressed look což u něj fakt není typický. ,,Hej Opletal pohoda?" Drbnul jsem do něj. Ten vytáhl sluchátko a podíval se na mě. ,,Joo noo. Možná.." začal vymýšlet další neurčitý výraz ale já ho zastavil když jsem se na něj podíval pohledem jakože ještě další výmluvný slovo a hodim ho pod kola.

Chvíli si v hlavě rovnal myšlenky a pak začal něco dávat dohromady. Ale jak známo fotbalisti jsou na tohle pomalejší (ne že by hokejisti na tom byli líp) ,,No přemýšlel jsem, že když Adam má holku," začal, ,,možná bych mohl zkusit něco začít s Adélou?" Zeptal se nejistě. (Btw musíme rozlišovat Adély takže tahle Adéla o který se teď mluví bude Adéla a tý druhý pak něco vymyslim možná Brňačka nebo tak uvidíme)

,,To se mě jako ptáš? Však to musíš vědět ty ale já se ti smát nebudu. Nebo takhle budu se ti smát asi tak jako Adamovi." Uhnul jsem pohledem a na chvíli se přestal usmívat.

Docela nepřirozeně dlouho bylo ticho a asi přemýšlel co teda vlastně bude dělat. ,,No možná to zkusím." ,,No vidíš tak si promysli co vlastně chceš a pak začni něco dělat. Ještě jednou, promysli jo?" Dloubl do mě jak kdybych byl úplnej debil a já neříkám že nejsem.

Chtěl jsem vědět kolik je hodin a tak jsem zapnul mobil Adama, kterej nám půjčil abychom taky něco přidali do fronty na písničky. (Nikdo jinej neměl možnost tam něco přidat a nebylo ani právo veta). Podíval jsem se kolik je. 14:24.

Pak mi ale pozornost vzala tapeta, kterou měl. Byla na ní Jolča s ním v jedné z těch "we are dating" pozici. Chvíli jsem na to koukal a jako by mi byla zima. Podíval jsem se na chvíli stranou. Vypadali dost šťastně... nakonec se mi podařilo vyhledat nějakou písničku a přidal jsem jí tam. Snažil jsem se myslet na něco jinýho a dokonce se mi to povedlo. Moment kolik že je hodin?

Pavel starterpack

"Velmi oblíbený žák u učitelů" (no teď už není tak špatnej ale v sekundě a teď cituji Spáčila ,,Pavlíku prérijní vítr"
Začínáme se bát že za rok budou se Štěpánem emo
Jak je Vrána na hardware tak on je na softtware
Momentálně v příběhu crush Anet

Pov Pavel

Seděl jsem vedle Sofky a za mnou seděli Jonáš s Vildou. Projížděl jsem instagram a narazil na necyklopedii. (tohle je tak důležitý že to dám tučně kdo nezná tak se prosiim běžte podívat je to topovka šalinokoptéry a moravistán vám poví víc). Začal jsem ty stránky projíždět a našel jednu o Olomouci. Samozřejmě že tam byly jen informace, které se autorovi hodily, páč byl nejspíš právě z toho města. Když to Brno... To bylo jiný čtení.

Naše třída samozřejmě hned po vstupu do autobusu začala bombardovat snapchat a když mi přišlo dvanácté upozornění otevřel jsem ho. Na jednom byl Krysák s Opletalem a podivným filtrem a většina ostatních snapů byla dost podobná akorát s jinými lidmi. Taky jsem se Sofkou jeden vyfotil, abych nebyl pozadu a znovu začal scrollovat instagram.

,,Hej Pavle?" Ozvalo se za mnou. ,,Co chceš Jonáši?" Zeptal jsem se ho. ,,Hrajem ještě s pár lidma among us chceš taky? Sofka co ty?" Sofka vypadal nevim proč uraženě. ,,Ok. Pošli kód." Začali jsme v 8 lidech hrát. Nebyl jsem ale imposter, takže mi to bylo jedno. Zrovna jsem viděl jak někdo ventnul a šel do místnosti, kde jsem plnil úkol. Byl to někdo s jménem best best burger, protože jsme si dali anonym nicknames, ale nezabil mě.

Trochu zmateně jsem začal utíkat abych ho reportnul ale on se mě ani nepokusil dohonit. Ví ten člověk co dělá? Zmáčkl jsem tlačítko a místo psaní jsme se začali bavit kdo to byl, protože všichni ve hře byli tady poblíž. Samozřejmě teda zvolili mě, nehledě na to jak moc jsem se je snažil přesvědčit, že to byl best best burger. Všichni odhlasovali mě až na jednoho ale hlasování bylo taky anonymní. Tu hru jsme prohráli a další už jsem s nima nehrál.

,,No a kdo byl best best burger?" Zeptal jsem se když dohráli. Nikdo ale neodpověděl. ,,Aha tak jo." Řekl jsem podrážděně. ,,Adame teď tam hoď tuhle" poslal jsem mu odkaz na rammsteiny ten se zasmál, a protože už mu došly nápady na další songy tak to tam fakt hodil. Od té doby jsme slyšeli spoustu žánrů různých písniček, protože všichni začali přidávat další a další.

Pár chvil na to se zvedl Lachnit, všichni radši ztichli a Adam vypl reprák. ,,Za 5 minut tam budem tak se seberte a ne že tu někdo něco nechá, protože jinak už to neuvidíte." Všichni si oddechli, že nás neseřval za hluk. To ale přišlo hned s následující větou.

Čau týpečkové. Ještě jednou připomínám necyklopedii. Btw kdo z vás ještě nehlasoval a baví ho tady ty hluboké skvělé smyslné příběhy tak hoďte hlas💖. A jestli si tohle čtete jen abyste prokrastinovali učení tak mě to nevadí. Snad se kapitola líbila a když tak pište. Užívejte života a ať vás Lachnit neseřve mocným řevem.

No nic pápá