The only gay class

29.

Pov Stašek:

Od té doby co jsem viděl Opletala u těch dveří naštěstí nebyla příležitost k bavení se s ním. Vždycky byl na pokoji někdo další a na vleku jsem jezdil s Adamem, kterýho jsem se snažil rozesmát, nebo s Krysákem, kterej byl taky z nějakýho důvodu nějak tišší, než obvykle.

Nechápal jsem co se se všemi děje. Celá naše skupina byla taková rozpadlá a dokonce se mi zdálo, že Adam se pro změnu nebaví s Krysákem. Popravdě čekal jsem lyžák mnohem lepší. Zbývaly poslední dva dny a zatím jsme se v podstatě jen rozhádali. A to většina z nás ani nevěděla kvůli čemu.

Už byl čas večeře a všichni z našeho pokoje vyrazili. Ještě jsem si vzal mikinu a vyšel ze dveří za nimi. Čekal jsem, že si sedneme stejně jako u posledních pěti jídel, ale když jsem došel ke stolu, zjistil jsem, že si Adam sedl na kraj, Krysák na druhý a Opletal si sedl vedle něj. Na mě tedy zbylo místo vedle Opliho.

Trochu jsem se snažil uklidnit a posadil jsem se vedle něho. ,,Čau Stašku." Pozdravil mě a mírně se usmál. Že by na tamtu událost kašlal? Taky jsem se trochu pousmál, že to bere tak odlehčeně a taky jsem ho pozdravil. Teď když jsem se ale ujistil, že se ho nijak nedotklo když jsem se na něj vykašlal po tom, co ho odkopla Adéla, jsem si však uvědomil něco podstatnějšího.

On si přece vybral Adélu, tedy holku. Znamená to, že kdykoliv jsem si myslel, že se sobě navzájem líbíme byla lež? Trochu jsem se zakuckal polívkou a málem jsem se utopil. Začal jsem dost červenat a fakt jsem si myslel, že umřu. ,,Jseš v pohodě?" Ptal se mě Opli a potom co jsem mu odpověděl zasípáním pochopil, že asi ne a praštil mě do zad.

Konečně jsem vykašlal ten kousek polívky. ,,Už dobrý? Teď jsem se fakt lekl, že to nedáš." Chvíli jsem myslel, že je trochu pobavenej tím, že neumím ani sníst polívku, ale pak jsem si protřel oči, které mě trochu pálili od dušenotopeníse (skvělé slovo že) a pohlédl jsem do jeho očí. On si nedělal srandu.

,,Ty se o mě bojíš?" Trochu sebou cukl a uhnul ode mě pohledem ke své polívce. ,,Já už to jíst určitě nebudu." Řekl jsem, aby nemusel odpovídat na předešlou otázku. Ta mi trochu ujela. Prostě mi nepřipadalo, že je Opli hetero. Každopádně jsem se uklidnil myšlenkou, že je třeba bi.

Pov Sophie:

Už dýl mě štvalo, jak si mě Max pořád hlídal. Nebylo to jenom to, co viděli ostatní, ale i když se ještě ve škole ptali někteří kluci, jestli někdo pošle úkol a já ho poslala, tak mi pak Max říkal, že by byl radši, kdybych si s nima nepovídala vůbec. A to mi už opravdu nepřipadalo jenom jako taková ta zdravá žárlivost.

Už jsem párkrát váhala jestli se s ním nemám radši rozejít, ale to mi vůči němu připadalo nefér. Je to vlastně hezký, že mě někdo má rád tak moc, že si mě chce hlídat. Ale pořád jsem v sobě měla pocit, že tohle není úplně to, co chci. A ten pocit nešel pryč. I když jsem se snažila.

Zkoušela jsem na to jít i jinak. Třeba, že jsem Maxovi už párkrát řekla ať se o mě nebojí, protože on opravdu nemá proč. S žádným klukem ze třídy ani odjinud bych ho nepodvedla. Ale i po těhle větách se to nelepšilo. Už jsem vážně nevěděla co s tím vztahem dělat.

Před pár dny jsem si o tom povídala s Rózou a vždycky mě podpořila. Hlavně mi říkala, že se kvůli tomu celému nemusím cítit špatně a nějak mi to opravdu pomohlo. A to že mi teď říkala, že mám na lepší mě nějak znejistilo. Navíc už nějakou dobu jsem si říkala, že jsem možná i na holky ale nějak jsem si tím pořád nebyla jistá. Až do teď.

Seděla jsem teď na posteli se sluchátkama v uších a přemýšlela, jestli jsem Maxe přece jen nepodvedla. Ale byla to jen pusa ne? Myslím tím, že jsem chtěla zjistit jestli se mi opravdu holky líbí nebo ne, ale neměla jsem v plánu v tom s Rózou pokračovat. Nebo aspoň zatím ne. Zase jsem se cítila špatně.

Možná by opravdu bylo lepší se s Maxem rozejít. Sice ho mám pořád ráda, ale připadá mi, že na vztah jsem moc zmatená a nechci mu ublížit víc tím, že by přišel na tu pusu s Rózou. Ale asi počkám až po lyžáku. Přece jenom vidět se jen šest hodin ve škole je lepší než skoro celý den.

Pov Aneta:

Začátečníci dnes skončili na lyžích dřív, takže už jsem stihla dojít dovnitř a trochu se ohřát. Čekala jsem kdy dojdou pokročilejší, ale už deset minut nikdo nešel. I dvojky už se stihli převléct, jen jedničky někde zůstaly. Byla jsem v pokoji u holek, kde bydlí Sophi a čekala na ni.

Vyšla jsem na chodbu, abych se podívala, jestli už nejdou. Pár jedniček už šlo po schodech do svých pokojů, ale Sophie nikde nebyla. ,,Hej neviděla jsi Sophii?" Zeptala jsem se Adi co šla kolem. ,,Ne. Možná se zdržela u těch železných schodů před sjezdovkou." Napadlo ji. ,,Díky." Teď už prošli i všechny ostatní jedničky.

Vytáhla jsem telefon a zavolala ji, ale pak mi došlo, že jestli je na sjezdovce nejspíš to nezvedne. Řekla jsem si, že jí zkusím jít naproti jestli nepotřebuje pomoc s lyžema.

Nebyla ani u lyžárny a tak jsem opravdu musela jít po těch schodech na sjezdovku. Chybělo posledních pár schodů když jsem ji uviděla. Ale nebyla sama. Rozka s ní mluvila, a i když to nevypadalo nějak jinak než normálně, neměla jsem dobrej pocit. Chvíli jsem ještě čekala, ale nevěděla jsem na co.  Než se to stalo. Přišlo mi to, jako by se mi to zdálo, a tak jsem vytáhla telefon a vyfotila je, abych si někdy mohla připomenout, že to byla realita.

Sophča se naklonila nad Rozku a dala ji pusu. Kdyby to bylo naopak, bylo by to aspoň trochu lepší, ale takhle mě to opravdu dostalo. Myslela jsem, že až se rozejde s Maxem měla bych třeba šanci. Chtěla jsem prostě počkat na ten rozchod. Ale evidentně jsem čekat neměla. Radši jsem rychle utekla, než se zvednou a půjdou na hotel i ony.

Ahoj cringolíni! Omlouvám se za delší neaktivitu, zvlášť těm, kterým jsem slíbila kapitolu 2 týdny zpátky💀Užívejte posledních 17 dnů do prázdnin. Pápá