No tak

💙~I. část~💙

Ahoj, jsem Tireneya a žiju v Omatikaya. Jsem jiná než všichni ostatní a umím něco jako kouzlit vodou. Od klanu Omatikaya nejsem ale od klanu Metkayna už jo. Nevím kdo jsou mí praví rodiče ale chtěla bych to někdy zjistit.

Ikrana mám i když jsem vodní na'vi tak s ním mám skvělé pouto které nám sice chvíli trvalo si vytvořit ale teď jsme skvělá dvojka.

Můj nejlepší kamarád je Neteyam i když jsme prakticky rodina tak pokrevní nejsme. Neteyama beru jako vlastního bratra. Naštěstí mě nebere jako nějakou malou sestřičku ale je si vědom toho že když mě našli tak mu byl pouhý měsíc.

A to mě dovádí sem, do přítomnosti. Je ráno takže ještě všichni spí protože právě svítá.

Mám v plánu zase přemlouvat Jakea abych mohla letět na obhlídku. Neteyam tam letí a dokonce tam letí i Lo'ak Neteyamuv mladší bratr.

Slunce už bylo na obzoru takže ideální čas na to jít se nasnídat a hned potom jít přemlouvat.

******
Když jsem se nasnídala tak jsem ho šla přemlouvat. Kupodivu mi to dovolil takže jsem si šla dát sedlo na ikrana a pro luk s šípy. Měla jsem šípů hodně kvůli tomu že nejčastější zavody s Neteyamem byli buď na ikranech nebo střílení a nebo kdo si rychleji vyrobí tři šípy. Vím ten poslední je sice trochu divný ale hodí se do doby kdy potřebujete šípy.

******

Když jsme se vrátili tak byl Jake hodně naštvaný na Neteyama a Lo'aka kvgli tomu že mají být pozorovatelé a né běhat po bojišti.

Mě to nevadilo protože jejich průšvihy mám ráda. Ano vím jsem škodolibá. Mě se to náhodou celkem líbilo. Vím asi ke divné že se vám líbí situace kde můžete přijít o život ale kdyby jste sestřelili tři vrtulníky tak by jste měli asi jiný pohled na věc.

Neteyam byl zraněný takže z toho vyšel líp ale pořád si byk vědom toho že je to i jeho chyba. Já jsem tuto příležitost využila k tomu abych se proletěla.

Rozhodla jsem se letět bez sedla. Je to sice riskantní ale já to mám ráda.

Letěla jsem na úpatí lesa. Tam kde začíná oceán je asi moje nejoblíbenější místo na pandoře.  Je to z toho důvodu že to beru jako místo kde se mohu spojit se svými pravými předky.

Když jsem tam doletěla tak jsem ikrana pověřila aby hlídal. Pořád tu jsou nebešťané a mohli by mě najít ovšem pokud tu bude Eve, můj ikran tak o nebešťanech budu vědět a snadněji se ochráním.

,,Vím že tam někde jste. Jednou vás všechny najdu." Říkala jsem slova pro mou rodinu a v ruce svírala přívěšek který jsem měla když mě našli. Jediná vzpomínka na moje rodiče.

Jediné uklidnění že mí rodiče žijou je že se s nimi nemohu propojit přes strom duší protože propojit se s na'vi jde jen když je na'vi mrtvý.

Nebešťané na mě nenarazili za což jsem ráda ale teď je čas už jít zpátky.

******

Když jsme s Eve doletěli tak jsem zjistila že má Lo'ak zákaz na měsíc bez lítání. Nehodlala jsem se ptát jak a proč tak jsem zalezla do svého pokoje a usnula.

******

,,Hej, hej Tiro" probudil mě šepot takže člověk asi nechtěl aby ho někdo slyšel.
,,Ano? Kdo jsi" zeptala jsem se toho co mě vzbudil ze spánku ,,To jsem já Neteyam, zapomněla jsi co máme v plánu?" Už jsem věděla že je to Neteyam takže jedna věc byla v pořádku. Ale jenom jedna jasně že jsem zapomněla to co měl na mysli.

,,Eeeeeh jo" přiznala jsem že jsem zapomněla ,,No přeci noční závody. Plánujeme je už dlouho" vysvětlil mi svůj nápad Neteyam a já si hned vzpomněla.

,,A jo. Tak jdeme" jak říkám vzpomněla jsem si a vypálila ze stanu

******
,,Jo" zase jsem vyhrála. S Neteyamem máme závody komplikované protože máme úplně stejnou taktiku takže je to vždycky tak o deset centimetrů.

,,Ale no tak. Chci odvetu" Neteyam nesnášel prohru ale tentokrát se musel smířit ,,máš smůlu. Svítá a kdyby někdo zjistil že jsme pryč tak by byl malér" měla jsem pravdu a opravdu se otočil se svým ikranem k vesnici a odletěl.

Ach. On prostě vyhrát potřebuje

Na nic jsem nečekala a rozletěla se za ním. Byl už skoro u vesnice ale zpomaloval protože jeho ikran už nemohl. Eve kolem něj jen prosvištěla a už byla v cíli. Neteyam na mě vztekle kouknul a rozletěl se do vesnice.

Tady je první díl. Dnes to je 738 slov.
Votes&coment
Potěší
💙