Time skip dva roky
S úsměvem jsem předletěla Neteyama a dala si placáka se Zoe, která seděla přede mnou. Skutečně letíme zpátky. Za námi se už několik hodin táhne jen voda. ,,Mami, podívej!" Řekla Zoe a ukázala před nás. Útes. ,,Neteyame!" Zavolala jsem na Neta. Ohlédl se na mě.
Ukázala jsem před sebe a jemu se na tváři vylíhnul úsměv. Řekl to Kath a ta se též podívala před sebe. Zaradovala se a pokračovala v činnosti co do teď dělala. Tedy zkoumání vody z výšky.
Jak jsme si dříve mysleli že Kath, bude milovnice vody, tak ne. Po chvíli si i ona zamilovala ikrany a les a bylo rozhodnuto. Vrátíme se.
Přiletěli jsme do lesa a zamířili ke známému pohoří. Když jsme vletěli do pohoří, holky se nadšeně otáčely a dívali se na vše kolem sebe.
Přistáli jsme na levitující hoře, abychom se domluvili. ,,Přistaneme dole, nebo ve vesnici?" Zeptala jsem se a podrbala Eve. S Netem jsme sundali holky a položili je na zem. ,,A budete, jenom u nás jasné" pohrozil jim Neteyam. Obě přikývly a koukali se na ostatní levitující hory.
,,Já bych tam přistál asi hned" řekl a podrbal Kxene. Přikývla jsem a pořádně si to promyslela ,,Asi jo, bude to lepší" řekla jsem a popadla Zoe a dala ji na ikrana. Po tom jsem se vyšvihla do sedla.
Net udělal to stejné a vyletěli jsme. Když jsme uviděli správnou horu tak jsme k ní zamířili. Vesnice tam vskutku pořád byla, ale panoval v ní jakýsi smutek.
Ozval se zvuk píšťaly a my přistáli. Sundala jsem Zoe a Neteyam Kath. Obě se schovali za nás. Koukla jsem na Neta a ten kývnul na znamení. Vydali jsme se kousek od ikranů a on zvedl ruce, na znamení že přicházíme v míru.
Ostatní členové klanu si nás zmateně prohlíželi. Byli tu staré i nové tváře. Náčelník však nikde. Netušili jsme jestli je náčelníkem pořád Tarsem. ,,Chceme mluvit s náčelníkem" vyslovil Neteyam své přání. ,,Náš náčelník je mrtev" prohlásil jeden bojovník a prodral se dopředu. ,,I s jeho celou rodinou" dokončil a pohlédl na nás. Tak to se tu stalo.
Bylo vidět že na nás chvíli zamyšleně koukal. ,,Entu?" Zeptala jsem se opatrně. Entu byl Neteyamův nejlepší kamarád. ,,Tiro, Neteyame!" Vzpomněl si a objal nás. Pak si na nás vzpomněl celý klan.
Jenže potom se holky dožadovaly vysvětlení. Kath přiběhla k Netovi a natáhla k němu ručky ať jí zvedne do náruče. To stejné udělala Zoe u mě.
,,Tohle je Zoe a Kath, naše dcery" představil je Neteyam a Zoe se nadšeně rozhlížela zatímco Kath zabořila hlavu do jeho ramene. Neměla ráda pozornost.
Po chvíli nám přidělili stan a my jsme odsedlali ikrany. Byli rádi že jsou zpět. Potom byl slavnostní oběd.
,,Takže, co se u vás vlastně stalo? Kam jste letěli?" Začal konverzaci Entu. ,,Letěli jsme k mořskému klanu Metkayina. Tam nás nechali a Lo'ak se zamiloval. Konec konců, to i Kiri" začal Neteyam. Co se týče těhle věcí byl ještě jak puberťák a velmi rád dráždil svoje sourozence.
,,Našla jsem tam svou rodinu a po nějaké chvíli co jsme tam byli jsme se dali dohromady. Potom byla válka s nebešťany" začala jsem mírně brečet. Toto téma nemám ráda, když pomyslím že kdybych se o dvě sekundy zpozdila, Neteyam by tu nemusel být.
,,V té mě střelili do srdce. Tira mě zachránila. Kdyby přišla třeba jen o sekundu později, nemusel bych tu vůbec být" řekl a vtáhl si mě do objetí.
,,Chvíli po tom jsme se spojili. Rok po té jsme udělali zkoušky a z Neteyama je bojovník a ze mě pomocnice Tsa'hik" řekla jsem dále. Každého mátlo to jak jsme se střídali.
,,Rok po té se narodili ty dvě" ukázal na holky ,,No a potom to šlo všechno. Nejdřív měl dítě Tiřin bratr, který je o rok starší než my, potom -všichni se podržte- měl děti Lo'ak a Kiri? Té by se to mělo narodit za dva měsíce" dokončil to. Všichni víme že to s tím Lo'akem myslel humorně. Náhodou, podle Reyi je to dobrý otec.
,,No a teď jsme tady, ale co tady? Co se stalo?" Zeptala jsem se. Entu se ujal vyprávění. ,,Když jste odletěli tak Tarsemovi se narodil syn Ralu. Párkrát nás obtěžovali Nebešťané, ale když zjistili že tu Jake není, tak toho nechali. Říkali jsme jim že tu je, ale prohledali nám vesnici. Od té doby, bylo tak nějak vše v míru. Chvíli před tím než jste přiletěli však bylo najito tělo Tarsema, Ralua a Trini. Nemáme náčelníka, ani tsa'hik" koukl na nás. To jsme si vybrali chvíli na přílet. Oba jsme věděli co ten pohled znamená.
,,Chceš abych já byl Olo'eyktan a Tira tsa'hik?" Zeptal se pro jistotu Neteyam. ,,Nikdo lepší tu není! A vy dva nás ochráníte!" Řekl jiný obyvatel klanu.
S Netem jsme se oba zvedli. ,,Promyslíme to" řekli jsme a odešli do stanu. Holky si vzala na hlídání Sorewn. Naše dávná kamarádka. Holky si ji za tu chvíli oblíbily.
Vlezli jsme do stanu a pustili jsme velmi zajímavý rozhovor. Nakonec jsme vyšli a příjmuli to. Osudu se člověk nevyhne. Když není tsa'hik jinde, je tsa'hik tady.
Zítra bude pohřeb a zároveň to, kde se stanu tsa'hik a Neteyam Olo'eyktanem. U Sorewn jsme holky nechali i přez noc a my se vydali na noční projížďku.
,,Tohle mi chybělo" řekla jsem, když jsme vyletěli. Neteyam se usmál a vyletěl ještě víš. Pak jsme společně přystáli na nějaké hoře.
,,Tak, budoucí Olo'eyktane? Co budem dělat?" Zeptala jsem se, když jsem seskočila do trávy a Eve s Kxene odletěli.
,,Nevím budoucí tsa'hik" odpověděl stejným tónem jako já a posadil se do trávy vedle mě. ,,Stejně obdivuju to jak si se vyhýbala tomu být tsa'hik u Metkayina a teď to příjmáš s otevřenou náručí." Uchechtl se, ale potom nahodil zpět svůj seriózní výraz.
,,Ale teď vážně. Co když nezvládneme udržet vesnici v chodu? Co když se něco pokazí? Můj otec mě od malička učil být dobrým vůdcem jako on, co když zklamu?" Pohlédl na mě. Díky svitu měsíce jsem ho viděla. Dnes byl úplněk. (Nebudeme řešit že Pandora je měsíc, který obýhá kolem jedné planety, čímž se dostáváme k otázce- Může měsíc mít vlastní měsíc? -P.A.)
,,Neteyame, ty nejsi on. Oba budete úplně jiný protože nejste jedna a ta samá osoba. Nezklameš. Zvládneš to. My to zvládneme" chytila jsem jeho ruku do těch svích a pohlédla na něj.
,,Pamatuješ? Pár let to bude. Stejný měsíc, jiné místo" změnil téma. Náš Net romantik. Ihned jsem si vybalila tu párty. No vskutku pár let už to je.
Usmála jsem se a hlavu zabořila do jeho hrudi. ,,Měli bychom se vrátit. Už je pozdě" zamumlala jsem. ,,Hmm" zamumlal na zpět Neteyam.
Po chvíli jsme se opravdu zvedli a letěli do vesnice.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Jak jsem říkala, máte tu dvě kapitoly! Do konce nám ale zbývá už jen epilog. A říkám vám- to co plánuju na konec- za to mě zabijete! A dnes jsem se překonala! Je tu víc jak 1000 slov!
Dnes tu je 1162 slov
Votes&coment
Potěší
💙
ČTEŠ
No tak
Fanfic,,No ták. Oba to chceme" vyřkla jsem tato slova a opravdu se na mě vrhnul. Kluk se kterým jsem zažila radost, smutek , nadšení , zlomení... Kluk který byl pro mě vše se teď chystal něco udělat. A až to udělá možná toho budu litovat ale taky možná ne...
