Předem se chci omluvit že příběh dlouho nevyšel a to proto že jsem na něj sama zapomněla.
!Děj bude trochu pozměněný a to aby mi to do toho sedělo!
___________________________________________
*Time skip 2 dny*
Pov Tira
Všichni si povídáme na pláži a Lo'ak se celkem dost naštval tak skočil do moře.
Plaval za útes a všichni jsme se hned vydali za ním. Právě za útes by jsme neměli chodit protože nám Jake včera řekl že hrozí válka.
Po chvíli se k nám přidaly Tuk a Kiri a společně jsme za ním plavali.
U útesů tři bratři si všiml zařízení které vyznačuje že je tulkun k zabití, je na Payakanovi. Všichni ho začali vytahovat a zpoza skály se vynořila loď démonů.
Lo'ak začal volat přes vysílačku Jakeovi a já řekla že plavu pro ikrana jelikož se mi s ním bojuje líp.
Ilu u nás už nebyli tak jsem skočila do vody a doufala že mě Eywa vyslyší. Vyslyšela. Ve vodě jsem plavala rychlostí blesku a za malou chvíli jsem byla ve vesnici.
Byl tam celkem zmatek protože se všichni chystali do boje.
Vběhla jsem do marui, vzala luk a šípy, vyběhla před marui a zavolala Eve. Následně jsem se připojila k ostatním.
Celá armáda se skládala z bojovníků kteří seděli na Tsuracích a já s Neytiri jsme letěli nad nimi.
Viděla jsem jak se Ao'nung s Rotxem o něčem právě dobavili s Ronal. Agh já si asi nikdy nezviknu jí říkat 'mami'
Rychle však spěchali do vesnice čímž jsem usoudila že s ostatními jejih věku mají hlídat mladší děti.
Když se nám naskytl pohled na loď zatajil se mi dech. Lo'ak,Kiri,Tsireya a Tuk byli svázaní. Neteyam však nebyl nikde.
Zabili ho už?
Ne to se nesmí stát
Ale co když jo?
Ne nesmí
Z mých myšlenek mě vyrušilo tiché hvízdnutí. Otočila jsem se a spatřila zdravého a živého Neteyama jak se krčí za skálou.
Viditelně jsem si oddechla a pustila se do boje tak jako všichni ostatní.
Nevím kam zmizel Net ale já měla už zabito něco kolem deseti nebešťanů.
Když byl čistý vzduch tak jsem zamířila k lodi a začala všechny odpoutávat. Neteyam tam taky byl a pomáhal mi. Já jsem vzala Tsireyu,Kiri a Tuk.
Bohužel na ikrana se všechny nevlezou a Reya z nich má strach. Se mnou letěla Kiri a Reya s Tuk jely na Ilu.
Na skále jsem vysadila Kiri a všimla si že už tu je i Reya. Bez Tuk. ,,Kde je Tuk?!" Zeptala jsem se trochu výhružně. ,,Spadla. Támhle je" řekla smutně a ukázala na loď.
,,Já letím do vzduchu dávat pozor, Kiri tu zůstane a bude dávat pozor na sebe a ty Reyo běž pomoct klukům" rozkázala jsem jim a koukla na ně.
Kiri pokývala hlavou a Reya i trochu se strachem souhlasila a skočila do vody. Já jsem vylezla na Eve a vznesla se do vzduchu.
Chvíli jsem dávala pozor jenomže můj pohled upoutala rána na Neteyamovi. Vždyť to bylo na místě srdce!
Rozletěla jsem se k nim a když jsem přistála všechny jsem od něj odehnala a vzala si do ruk vodu.
Pov Lo'ak
Když přiletěla Tira všechny nás od něj odehnala. Vzala si do ruk vodu a zavřela oči.
Začala něco mumlat a přitom nepřestávala dělat pohyby rukami díky čemuž se voda vznesla do vzduchu nad ránu.
Tak jako všichni jsme pozorovali to co dělá. Pohlédl jsem na ránu. To co jsem viděl mě šokovalo.
Rána se zacelovala. Zpod něj také přestala vytékat krev. To znamená že tam se rána také zaceluje.
Když rána byla zcela zacelená tak přestala a vrátila vodu zpět do oceánu. Všichni jsme na ni pohlédli ,,co teď?" odvážila se slova máma.
,,Teď? Čekat. Pokud se probudí bude vše v pořádku ale pokud se neprobudí tak..." nechala větu vyznít do prázdna. ,,Tak" zeptala se Tuk se slzami v očích.
,,Tak stratil moc krve a-a-a..." Rozbrečela se. Věděl jsem co bylo po a. Všichni to věděli.
Tak a já jsem svině a tady je konec kapitoly. Vím jsem strašná ale snad už jste si zvykli :D
Dnes tu máme 682 slov
Votes&coment
Potěší
💙
Co jste čekali? Vážně je to konec :D
Ps: teď už je to 698 slov
:D
ČTEŠ
No tak
Fanfiction,,No ták. Oba to chceme" vyřkla jsem tato slova a opravdu se na mě vrhnul. Kluk se kterým jsem zažila radost, smutek , nadšení , zlomení... Kluk který byl pro mě vše se teď chystal něco udělat. A až to udělá možná toho budu litovat ale taky možná ne...
