Ráno bylo celkem hezky. Šla jsem na pláž kde jsem si zavolala Ilu a vydala se na moře. Nademnou proletěl vrtulník ze kterého mával Norm s Maxem. Zamávala jsem jim taky a ohlédla se na plážičku odkud odletěli.
Z plážičky plaval Neteyam a mával na mě. Mohli by jsme si udělat zase po dlouhé době den kdy budeme jenom spolu.
Dlouho jsme takový den neměli. Dala jsem ruce do vody a nechala levitovat kapku. Neteyam sice mokrý už byl ale neuškodí když bude mokrý ještě.
Kapka na něj spadla a on se na mně podíval tím způsobem "když musíš" rozesmála jsem se a on mě stále vraždil pohledem.
Potom mě hodil do vody kde jsme dost dlouho blbli. Nepostřehli jsme ani že nás Neytiri volá na oběd a místo oběda jsme dělali blbosti které nespočívali naprosto v ničem.
Při každém jeho dotyku se mi však v břiše rozletěli motýlci ale nevěnovala jsem tomu pozornost.
Blbli jsme tam ještě nějakou chvíli a když jsme přestali tak z nás měla celá moke rodina takže i Sullyovy, divadlo.
Všechny jsem je probodávala pohled a když mi zbývalo probodnout jen Lo'aka tak na mě Neteyam skočil. Byla jsem naštvaná a voda to poznala.
Přenesla mě do vzduchu a nechala spadnout na Neteyama který nic netušil. Zase jsme se dali do bitvy a ostatní z nás zase měli divadlo.
Když mě potopil tak jsem ve vodě zůstala déle a plula jsem celkem hluboko. Když jsem byla na dně tak jsem si pomyslela že chci být rychle nahoře. Voda mi dala proud a já si to nasměrovala na Neteyama.
Vymrštila jsem ze z vody až z toho lapal po dechu. ,,Tohle už mi nikdy nedělej!" Řekl Neteyam a já se začala smát. Potom jsem pohledem probodla Lo'aka a uhla. Proč? Protože Neteyama moc dobře znám a vím že na mě chtěl skočit.
Rozesmála jsem se a on mě probodával pohledem. Potom jsem se otočila a zavolala si Ilu. Neteyam si chtěl taky zavolat Ilu ale řekla jsem mu ať si sedne na tu moji.
Sedl si a rozjeli jsme se. Nebudu lhát měla jsem velký hlad takže jsem přidala. Když jsme dojeli tak jsem si zamířila pro jídlo ani jsem se neotáčela po ostatních.
Jídlo jsem si vzala a došla k ostatním. ,,Měli jste se vidět" řekla Tsireya a ještě se smála. ,,Bylo to vážně komické" dodala Kiri a usmála se. Tentokrát to totiž ironie nebyla.
Sedla jsem si a pustila se do jídla. Byla to ryba ale přesto moc dobrá. Rozhodla jsem se co budu dělat odpoledne. Půjdu se zeptat Ronal jestli můžu v lesíku ulovit nějaké zvíře co jsme jedli v lese a pokud budu moct tak se nějaké pokusím ulovit a překvapím Sullyovy večeří která jim chybí.
Jedla jsem a ani jsem nepostřehla že Ronal,Tonowari,Tsireya a Ao'nung už odešli. Dojedla jsem a odnesla misku do marui. V pokoji jsem si vzala Luk a šípy a proklouzla ven s tím že jdu trénovat.
Což lež nebyla protože trénink v tom spočívá. Šla jsem za Ronal a ta mi to dovolila. Pak jsem se vydala do lesíka a spočítala si šípy. 12 to není moc ale zase to není ani málo, měla bych si nějaké vyrobit.
Dala jsem si luk a šípy tak abych mohla hned střílet a našlapovala jsem potichu. Kolem mě proběhlo pár prolemurů. Zbystřila jsem a natáhla tětivu. Proběhlo dalších pár prolemurů.
Trefa
Trefila jsem se a byla jsem na sebe pyšná. Už se stmívalo tak jsem z prolemura vyndala šíp a zařízla ho čímž jsem mu pomohla od dlouhé bolestné smrti. Omluvila jsem se mu a popřála mu aby se u Eywy měl dobře. Potom jsem si ho dala na záda. Já blbá jsem si nevzala síťku.
Už se stmívalo takže si myslím že to všem příjde vhod. Došla jsem do marui a všichni na mě pohlédli. Ze zad jsem sundala prolemura a všichni se začali radovat protože prolemur pro ně byl teď mnohem víc než jen jídlo. Byl záchrana od ryb.
Prolemur byl moc dobrý a všichni si pochutnali ale teď byl čas jít spát.
Ulehla jsem do postele a místo spaní přemýšlela.
Co cítím k Netovi? A co znamenají ti motýlci? Nemůže to být... NE,NE,NE! Nemůžu do něj být zamilovaná je to jen kamarád a něco jako bratr jen nejsme příbuzní.
Přemýšlela jsem až jsem z toho usla.
Máme tu další kapitolu a musím se zeptat jestli jsem jediná která začné psát příběh nedojde ani do poloviny a stejně už vím jak to skončí. A taky se musím zeptat. Co si myslíte že cítí Tira k Neteyamovi? Všichni to sice víme ale musíte počkat🤫
Votes&coment
Potěší
💙
ČTEŠ
No tak
Fanfiction,,No ták. Oba to chceme" vyřkla jsem tato slova a opravdu se na mě vrhnul. Kluk se kterým jsem zažila radost, smutek , nadšení , zlomení... Kluk který byl pro mě vše se teď chystal něco udělat. A až to udělá možná toho budu litovat ale taky možná ne...
