💙~ XXI. část~💙

43 3 0
                                    

Připadám si jak balón! Neteyam to že jsem těhotná pochytil stylem že jsem nemocná, takže se nesmím hnout dva metry od něj jinak mi dá dvouhodinovou přednášku o tom že na sebe mám dávat pozor.

Právě dokončil vysvětlování že jde lovit takže se nesmím hnout z chatky. Naštěstí dojde Reya a budeme spolu dělat perlové šperky.

Po chvíli přišla a začali jsme dělat šperky. Po nějaké chvíli jsem ucítila mírný tlak v podbřišku. Koukla jsem pod sebe a tam byla voda. ,,Dojdi pro Neta! Je to tady!" Řekla jsem Reye, poslechla mě a skočila do vody. O chvíli později tu byla i s Neteyamem. Jelikož už to fakt bolelo, tak mě nějak odvedli k tsa'hik. I přes mé protesty Neteyama vyhnali.

Neteyam pov

Vyhnali mě! Přecházím sem a tam a táta s Lo'akem se mě nějak snaží uklidnit. Už tu trvá asi tři hodiny. Shromáždila se tu celá vesnice. Jediné co mě momentální chvíli drží nějakým stylem v pohodě, je to jak křičí. Vím že tam pořád je!

Teď to ustalo. Co když je něco v nepořádku? Ze stanu vyšla Reya. Koukla na mě a usmála se. Vtrhl sem tam a pohledem vyhledal Tiru. V rukách chovala malé miminko. Klekl jsem si k ní. Za chvíli k nám přišla Rini, taky s miminkem v ruce. Podala mi ho.

,,Gratuluji, máte zdravé dcerky" řekla a někam odešla. Koukl jsem na Tiru. Dal jsem ji pusu na čelo a stejně tak našim priceznám. ,,Budu vás ochraňovat, vlastním životem, slibuji" řekl jsem a usmál se. ,,Na" řekla a podala mi druhou naši dceru. Já ji podal tu kterou jsem doteď choval.

,,Jak se bude jmenovat?" Měli jsme totiž vymyšlené jen jedno jméno. ,,Zoarine" řekla při pohledu na miminko, které mi spalo v náruči. ,,Na" podala mi i Keth ,,Ukaž jim je". Zvedl jsem se a vyšel před stan.

,,Představuji vám Zoarine a Kethrine, mé a Tiřiny dcery" řekl jsem a usmál se. Ihned se ke mě všichni nahrnuli. Mamka si vzala Zoe a táta Keth. Postupně si je všichni pochovali.

Nechal jsem holky u rodičů a vrátil se za Tirou. Společně jsme vyšli a vzali si holky. Společně jsme vyrazili domů. Doma jsme holky položily na takový koberec. Ujal jsem se večeře a holky nechal s Tirou.

Po chvíli už byla večeře hotová. Najedli jsme se a Tira nakrmila holky. Šli jsme spàt brzo. Tohle byl nejlepší den mého života.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Další kapitola je tu! Moje hlava měla přes celý listopad a prosinec totální výpadek. Napsala jsem dvě slova a pak nevěděla jak dál! Naštěstí včera (23.12) jsem se dokopala k tomu něco napsat.

To co je na začátku jsem musela celkově přepsat, aby to dávalo smysl a další tři hodiny psát, aby to mělo hlavu a patu. Chtěla bych vám popřát veselé vánoce a šťastný nový rok, doufám že jste dostali to co jste chtěli a bohužel mám pro vás i velice nepříjemnou správu. Do konce této knihu už zbývá asi jen dvě nebo tři kapitoly + epilog.

Votes & coment
Potěší
💙

No takKde žijí příběhy. Začni objevovat