Ráno jsem se vzbudila do slunečného dne. Ve společné místnosti už byla snídaně takže jsem se jenom najedla a vyrazila ven.
Byla tam Tsireya s Ao'nungem tak jsem se rozhodla že je půjdu pozdravit.
,,Ahoj" začla jsem když jsem k nim připlula a sedla si na nějaký kámen vedle Tsireyi. Ao'nung stál a pozoroval nás ,,Víte že jste naprosto stejné?" Zeptal se Ao'nung a já s Tsireyou jsme se na sebe podívaly.
,,Neteyam mi to říkal" přisvědčila jsem a dál koukala za obzor.
,,Víš Tireneyo asi bych ti měl něco říct" začal Ao'nung. Bála jsem se co řekne a zároveň jsem byla ráda že mu můžu říct také to o tom snu.
,,Já tobě taky" přisvědčila jsem ,,tak začni" vyzval mě a já si povzdechla a začla ,,strašně často tě vídám ve snu. Jsi to ty protože ty ve snu mi řekl že se jmenuje Ao'nung a že je moje rodina a jestli s Tsireyou vypadáme stejně tak to možné i je" dořekla jsem a oba na mě koukali.
,,Víš... To ve tvém snu jsem já. Tsireya mi řekla jak se někomu dostat do snu. Když jsem tě vyděl naposledy mimo sen byl mi jeden rok. Dlouhá doba ale přesto si tě pamatuji. Tsireya se narodila když mě byli a tobě jeden" vysvětlil Ao'nung a já tomu nemohla uvěřit. Našla jsem asi svoji rodinu!
,,A mimochodem říkej mi Nungu" řekl Ao'nung a Tsireya pokračovala ,,Mě říkej Reyo" řekla Tsireya a já jim svolila také aby mi říkali Tiro. Potom do mě šťochla Ilu a pokývala směrem k Neteyamovi který stál na souši a díval se na moře.
,, Už půjdu tak zatím" oznámila jsem jim, sedla na Ilu a rozjela jsem se směrem k Neteyamovi.
,,Neuvěříš co jsem zjistila!" Vypálila jsem ze sebe a přisedla si k němu. Vypadal překvapeně a smutně zároveň. Asi se bál toho co řeknu ale i když jsem našla svou pravou rodinu tak Sullyovy budou vždy má druhá polovina.
,,Asi jsem našla svou rodinu" řekla jsem mu a podívala se mu do očí. Hned se tam objevili jiskřičky a nadšení. Neteyam věděl že i když bych někdy svou rodinu našla tak že on a zbytek Sullyových pro mě budou rodina pořád protože bez nich by tu teď asi nebyla.
,,To je skvělé! Jako Ao'nung a Tsireya?" Zeptal se, ale to mohlo být předvídatelné ,,Ano, oni" odpověděla jsem. Dál už jsme nic neříkaly a koukali na moře ve kterém byli dvě Ilu.
Po nějaké době nás zavolali na oběd. O té rodině jsem jim neřekla a když jsem mlčela tak jen Neteyam poznal že něco tajím a nechci to říkat.
Odpoledne jsme se učili na Ilu. Nebo spíš oni se učili na Ilu a já si zdokonalovala jízdu bokem protože tu základní jsem už uměla.
Večer jsem si šla akorát pro večeři a sedla jsem si do písku směrem k měsíci. Zrovna vycházel a byl tu klid protože to bylo dál od vesnice. Chtěla jsem přemýšlet co vlastně cítím k Neteyamovi.
V poslední době k němu cítím asi něco víc než jen přátelství ale budu se chovat normálně a nechat ho. Jestli bude chtít něco víc tak mu řeknu že bych chtěla taky ale budu respektovat kdyż o nic takového neprojeví zájem. Trochu mě to sice bude bolet ale je to jeho život a já ho nemohu řídit. Dojedla jsem večeři a vydala se zpátky do vesnice.
Když jsem vešla do marui tak jsem kývla na Neytiri že jsem zpátky a šla spát.
Máme tu další kapitolu a dnes je tu šokující objev. Ale jestli to bude správný objev? To vím jen já.
Dnes tu máme 605 slov.
Votes&coment
Potěší
💙
ČTEŠ
No tak
Fanfiction,,No ták. Oba to chceme" vyřkla jsem tato slova a opravdu se na mě vrhnul. Kluk se kterým jsem zažila radost, smutek , nadšení , zlomení... Kluk který byl pro mě vše se teď chystal něco udělat. A až to udělá možná toho budu litovat ale taky možná ne...
