Ráno bylo celkem poklidné a s Neteyamem jsme se rozhodli jít prozkoumat ostrov. Po nějaké chvíli se ode mě Neteyam odpojil a já jsem byla sama. Rozhodla jsem se že si pojedu sednout na nějakou skálu a budu trénovat.
Vzala jsem si do rukou trochu vody a snažila se najít kontakt s Eywou. Našla jsem ho a musím dávat pozor protože je to strašně citlivé. Voda se zvedla a mě tak levitovala nad rukami.
Vodu jsem přenesla a spustila ji zpátky do moře. Potom jsem si stoupla a skočila šipku do vody. Eywa mé pocity rozpoznala a tak zbrzdila moji šipku a vrátila mě na hladinu.
Byl už čas oběda tak jsem si zavolala Ilu a jela do marui. Byla ryba jak nečekané. Ovšem dneska ta ryba byla moc dobrá.
,,Tak jak se vám tu zatím líbí?" Zeptal se Jake a pohlédl na nás.
Tuk se ujala slova ,, Je to tu super ale doma je to lepší" sdělila nám svůj názor Tuk a po ní si hned vzal slovo Neteyam ,,Je to tu fajn ale pravda v lese je to lepší" sdělil nám tentokrát Neteyam. Všichni měli svůj názor prakticky stejný ale jinak ho vyjádřili.
Teď jsem byla na řadě já a tak jsem jim sdělila svůj názor na věc ,,Je to tu skvělý. Vy možná říkáte že v lese je to lepší ale to je proto že nejste vodní na'vi. V lese to je super taky ale tady to má zase svoje plusy a mě se líbí na obou místech stejně" dokončila jsem svůj monolog a pokračovala v jídle. Kdybych nemluvila rychle tak by mě Neteyam přerušil ale já to chtěla mít z krku.
Najedla jsem se a šla na pláž. Došla jsem na pláž jenomže jsem si všimla lesíku za vesnicí. Šla jsem do něj a nestačila se divit. Mělo to tu mořský nádech ale i lesní. Bylo to něco jako smíšenina. Něco přesně pro mě.
V lesíku jsem nebyla moc hluboko protože se nechci stratit. Vyšla jsem a mé kroky zamířili k dívce která si kreslila do písku. Chtěla jsem si tu najít nějaké přátelé i sama a tohle byla možnost. Opatrně jsem si přisedla vedle a dívala se na moře.
Nevadilo jí že tam sedím tak jsem se podívala na to co kreslila. Byli to takové malé vlnky a za nimi slunce. Bylo to nádherné ,,Máš to moc hezký" pochválila jsem dílo a koukla na dívku. Poděkovala mi a potom se zadívala na moře.
,,A mimochodem já jsem Tireneya ale říkej mi Tiro" řekla jsem a natáhla k ní ruku ,,Rini" řekla mile a přijala mou ruku.
Dozvěděly jsme se toho o sobě navzájem hodně. Rini je 15 jak mě ale je trochu mladší. Má mladšího bratra kterému je 10. Chtěla by být bojovnice a taky by chtěla mít ikrana ale její rodiče říkají že když je vodní na'vi tak ikrana mít nemůže a celkově jsem se dozvěděla hodně věcí.
Byl už čas jít zpátky a na večeři tak jsme se rozloučili u její marui a zbytek jsem došla po svých. Večeře byla moc dobrá a po večeři jsem upadla do říše snů.
Tady to utnu. Kapitola skoro o ničem ale to nevadí. Dnes tu máme 536 slov.
Votes&coment
Potěší
💙
ČTEŠ
No tak
Fanfiction,,No ták. Oba to chceme" vyřkla jsem tato slova a opravdu se na mě vrhnul. Kluk se kterým jsem zažila radost, smutek , nadšení , zlomení... Kluk který byl pro mě vše se teď chystal něco udělat. A až to udělá možná toho budu litovat ale taky možná ne...
