Hned ráno jsem vyrazila za Ilu že se půjdu projet. Cestou se ke mě přidala Rini.
Došly jsme na pláž kde jsme si zavolali Ilu a nasedly. Rini se rozhodla že mi ukáže jeden ostrov kde je hodně lesa takže když se nám bude stýskat tak tam můžeme.
Ostrov byl malý ale přesto tam žila rodinka Palulukanů. Bylo roztomilé vidět mládě Palulukana.
Potom jsme se vrátily do vesnice a rozloučili se protože jsem byla domluvená s Neteyamem že půjdeme prozkoumat lesík za klanem.
Lesík byl krásný a sem tam byli tvorové které známe ale někdy i tvorové cizí. Uprostřed lesíku byl duchovní strom. Byl veliký a nádherně zářil.
Spojila jsem se s Eywou a Neteyam také a už jsme byli se svými předky. Promluvila jsem se svou babičkou. Byla to prý moudrá a laskavá žena. Říkávala že na mě dává pozor a někdy mě i učila jak mám používat své schopnosti protože se to dědí o jednu generaci.
Vždy to zdědí pouze nejstarší holky a pokud má rodina jenom syny schopnost se tím pádem zrodí v jiné rodině.
Po nějaké době jsem se odpojila a uviděla Neteyama jak čeká až se odpojím. Odpojila jsem se a vzpomněla si na čas.
,,A doprdele" zaklela jsem a rozběhla se směrem k vesnici. Neteyam si hned vzpomněl co jsem měla na mysli a rozběhl se za mnou.
Do marui jsme doběhli celí udýchaní zrovna když se podával oběd. ,,Už jsem vás chtěl jít hledat" přivítal nás Jake a pokynul k volným místům na zemi.
Pokývala jsem hlavou a stále se snažila nabrat nový vzduch do plic. Když se mi to povedlo tak jsem si sedla na zem a pustila se do jídla.
******
,,A kde jste se zdrželi?" Zeptala se nás Neytiri a koukla po nás. ,, Našli jsme uprostřed toho lesíka duchovní strom" řekla jsem pravdu a dál pokračovala v jídle.
Dál se už oběd nesl v tichém duchu a když jsem dojedla vydala jsem se před marui sednout si na okraj látky.
Vzpomněla jsem si na ikrany takže jsem dlouho neseděla a vydala se na pláž kde nikdo nebyl takže jsem nemohla nikoho ohrozit.
Zapískala jsem a z nebe se snesla Eve. Byla trochu špinavá tak jsem ji oprášila a nasedla. Sedlo jsem si nevzala protože bez sedla je to pro mě lepší.
Vyletěly jsme nad lesík a byla vidět mýtina kde byli všichni naši ikrani. Také byl vidět nádherný vodopád takže skvělé místo kde můžu Neteyama házet do vody.
Proletěly jsme se a snesli se zase na pláž. Eve odletěla a já se vydala k vesnici jenomže jsem si všimla skupinky která vede boj a Kiri na ně zírá.
Došla jsem k nim a postavila se vedle Kiri. Byla znechucena chováním svých bratrů ale když mi chtěla něco říct tak jsem se do boje vrhla taky.
Bylo mi jedno že jsem holka hlavně že se můžu prát. Po chvíli k nám přišel Jake a odvedl nás. Kiri šla ve předu a já,Neteyam a Lo'ak v zadu. Všichni jsme se na sebe koukli způsobem který vyjadřoval že bude malér.
V marui jsme dostali přednášku o tom jak se neumíme chovat a tak. Lo'ak dostal za úkol se Ao'nungovi omluvit tak odešel. Já s Neteyamem jsme dostali ještě přednášku o tom že máme Kiri,Tuk a Lo'aka chránit protože jsme nejstarší.
Z marui jsme se vytratili a sedli si na síť která byla zavěšena mezi dvěma palmami.
******
Přišel za námi Ao'nung s tím že Lo'aka nechali u skalisek tři bratři. Nějakou dobu se po něm pátralo a potom se ukázal.
Byl živý s zdravý. Dostal přednášku a pak odešel. My s Neteyamem jsme dostaly taky přednášku o tom že ho máme chránit.
Potom jsem se rozloučila s Neteyamem a oba dva jsme zalezli do pokojů a opět se podívali do říše snů.
Máme tu další kapitolu a sice trochu později ale omlouvám se. Dnes
tu máme 649 slov.
Votes&coment
Potěší
💙
ČTEŠ
No tak
Fanfiction,,No ták. Oba to chceme" vyřkla jsem tato slova a opravdu se na mě vrhnul. Kluk se kterým jsem zažila radost, smutek , nadšení , zlomení... Kluk který byl pro mě vše se teď chystal něco udělat. A až to udělá možná toho budu litovat ale taky možná ne...
