No tak

💙~ XIII. část ~💙

Ráno jsem se probudila s dobrou náladou. Ještě včera jsem si stihla něco uvědomit.

Miluji Neteyama Sullyho

Nevím jak on ale já jo. Uvědomila jsem si to díky spojení několika faktorů. Nějakou chvíli jsem ležela v pokoji jenomže pak do něj vtrhl Neteyam a vzal mě na rameno.

V mér břiše automaticky začali létat motýlci a já si přišla jak v sedmém nebi. Tento pocit však ustal jakmile mě Neteyam hodil do vody. Začal se smát, asi zapomněl. Voda mě vrátila před marui a byla jsem suchá.

Podívala jsem se na Neteyama a ten nejdřív vyjeveně koukal a potom zvedl hlavu na důkaz toho že mu to už došlo a odešel do marui.

K snídani byl salát. Byl moc dobrý. Po snídani jsme všichni vyšli z marui a každý zamířil někam jinam. Já jsem šla do lesíka za ikrany a Neteyam šel se mnou.

,,Dáme závod?" ,,No jasně" souhlasila jsem s Neteyamem a nasedla na Eve. Neteyam nasedl na svého ikrana který se jmenuje Kxene (pozn.a. Kxener je druh ovoce nebo zeleniny tak jsem to zkrátila) protože jeho ikran má barvu zeleného jablka.

Vzlétli jsme a naplánovali si trasu. Vedla kolem lesíka potom k ostrůvku Palulukanů a potom kolem skal tří bratři.

Byl to dlouhý závod takže nám Neytiri dala i sváču a Lo'ak šel závodit s námi. Byl to závod i na zemi a ve vodě takže jsem počítala s tím že je předběhnu ve vodě.

Když jsme to počítali tak by nám to mělo zabrat čtyři až pět hodin. Neytiri řekla že až po obědě a Jake nám bude dělat rozhodčího.

Celý závod by měl vypadat tak že obkroužíme celý ostrov potom skočíme do vody a budeme muset pozbírat pět mušlí. Potom vylezeme na skálu a odletíme na ostrov palulukanů kde budeme muset střílet na terče.

Jake nám každému nachytal terč a tři šípy. Musíme každým vystřelit a finální součet bodů rozhodne. Body budou podle toho jak daleko je to od středu. Potom si zavoláme ikrana a poletíme na skály tři bratři. Každý přistaneme na skále a budeme muset najít poklad v podobě šípu Neytiri. Počítám že tam budou i jiné výřezby šípů takžesi šíp pečlivě nakreslím na pergamen který dostaneme po obědě tudíž dvě hodiny před závodem.

Po skalách budeme muset obletět na ikranech třikrát skály a potom poletíme do vesnice. Těsně za útesem přesněji u písečného ostrůvku s jednou palmou jsme měli seskočit s ikranů a ponořit se do vody a doplavat k vesnici. Tam jsme si měli od Neytiri vzít něco o čem ví jen ti co nezávodí a mají zákaz nám to říkat.

Do lesíka na cílovou větev jsme měli doběhnout jak chceme takže si můžeme zvolit jak se tam dostaneme ale nesmíme na ikranech. Ten kdo splní vše a bude tam jako první tak vyhrává ale pokud to někdo ošidí a bude první tak vyhraje ten co to neošidil.

Oběd byl dobrý a my jsme dostali pergameny. Zamířila jsem pro šíp a slíbila že ho do začátku závodu vrátím. Vzala jsem si tužku a načrtla si výřezbu. Potom jsem šíp vrátila a naplánovala si jak poletím a kde bych mohla být první.

V úvahu připadala voda a já si na něco vzpomněla. Vystřelila jsem ke stromu hlasů a spojila se. Oči jsem nechávala otevřené a prosila Eywu ať mi nepomáhá. Věřím že Eywa bude chtít abych vyhrála čestným způsobem. Odpojila jsem se a vyrazila zpátky do marui. Znova jsem si prošla taktiku a potom už dvě hodiny uplynuli a my se vydali do lesa.