Jestli to bude mít 3333 částí což doufám že ne tak na ty římský čísla kašlu😭 Proč?
3333-MMMCCCXXXIII
😭
Ale u konce ještě nejsme možná tak u konce filmu
___________________________________________
Pov Lo'ak
Tira brečela u mě v náruči a Reya dělala to samé. Už je to nějaká doba co se nic nedělo.
Máma i táta si stoupli a pohlédli na loď. Hned se zděsili. Byl tam totiž Quaritch a držel Kiri jako rukojmí.
Táta se tam vydal zachránit Kiri. Reyu a Tiru jsem tu nechal a stejně jako ostatní jsem se tam vydal.
Pov Tira
Vzpamatovala jsem se a řekla Reye že kdyby něco ať ho ochrání. Někdy to totiž trvá déle.
Doplavala jsem Lo'aka a jako ostatní jsem se vydala na loď.
Quaritch držel Kiri a když jsme tam vylezli tak máma sebrala Spidera jako rukojmí.
Chvíli se tam o něčem dohadovali. A potom je oba pustili.
Jake se vrhl po Quaritchovi a prali se tam. Aby nebylo potíží dost tak loď se zase o něco víc potopila a silný proud stáhl Tuk někam do lodi.
Neytiri skočila za ní a my tak zůstali s Kiri,Lo'akem a Spiderem na lodi sami.
Jake a Quaritch někam skočili a podle mě to byla voda. Všichni pohlédli na mě a čekali rozkaz.
Byla jsem tu nejstarší jinak nevím proč
Pov Lo'ak
Všichni jsme pohlédli na Tiru aby nám řekla co máme dělat.
Je tu nejstarší a vždy když řekne aby jsme něco udělali tak to vždy něco zachrání.
Netušil jsem že něco takového někdy řeknu, ale umí perfektně vést.
,,Takže Kiri půjde hledat Tuk s Neytiri a Lo'ak Jakea. Spider a já se rozdělíme a každý bude hledat na jedné z části lodi. Domlouvat se budeme díky vysílačkám takže kdybych já našla například Jakea tak zavolám že už ho nemusíte hledat. A ještě k tomu si každý vezmete támhle toho tvora který si nepamatuji jak se jmenuje ale co vím tak že pomáhá zadržet dech pod vodou" vysvětlila a ukázala na tvory které plavali pod vodou.
,,Jenomže ti jsou tam tři a my jsme čtyři" řekl Spider ,,A navíc já ho mít nemůžu vysvětlil ještě ,,Já si ho taky nevezmu. Naučil jsem se zadržet dech pod vodou na dlouhou dobu" řekl jsem pro změnu já.
Kiri si ho vzala a skočila do vody.
Všichni jsme si popřáli hodně štěstí a každý plaval někam jinam. No spíš jsme se rozdělili na dvě skupiny. Spider a Kiri plavali na jednu stranu kde se po chvíli rozdělili. Já a Tira jsme plavali na druhou stranu.
Plavali jsme celkem dlouho a ani jeden z nás neměl problém s dýcháním. Najednou jsem si všiml něčeho na dně.
Upozornil jsem Tiru a naznačil ji ať plave za mnou. To něco byl táta. Vzali jsme ho a plavali do nějaké místnosti která se zatím nenaplnila vodou.
Táta se probral a prohlédl si nás. Poznal že jsme to my ale hned nemohl popadnout dech. Pod vodou dlouho nevydrží.
Teď lituji toho že jsem si nevzal to zvíře. Naštěstí je tu Tira a ta spolupracuje s vodou.
,,Víte jak se dostat ven?" Zeptal se táta ,,Ano ale musíme dlouho plavat" řekl jsem a pohlédl na něj ,,to nedokážu" povzdechl si. Chtěl něco dodat ale Tira ho předběhla ,,Dostanu nás od tud"
Vzala nás oba za ruku ,,Dávejte pozor bude velký proud" a potom se potopila. My jsme se po nadechnutí potopily s ní.
Ucítil jsem něco zvláštního, jakoby se mi do zad spustil obrovský proud. Když jsem se rozhlédl tak jsme všechno míjeli velikou rychlostí.
Tira zpomalila až když vyplouvala z lodi. Já i Tira jsme dech měli ale táta ne. Začali jsme ho tahat nad hladinu jenomže se to nedalo stihnout.
Obří ploutev nás nabrala a vynesla nad hladinu. Byl to Payakan.
Hned na to se u nás oběvili Kiri s mámou a potom i Spider.
Pov Tira
,,Pojďte sem! Všichni a rychle" zavolala Tira ze skály na které byla. Skočila jsem rychlostí blesku do vody a stejnou rychlostí tam byla.
Oči se mi zahalily slzami. Nebyly to slzy smutku ,ale štěstí. Seděl tam totiž živý a zdravý Neteyam.
Skočila jsem mu kolem krku. Hned se k nám přihnali ostatní. Všichni jsme se navzájem uvěznili v objetí.
Když jsme se odtáhli tak všichni kromě Neteyama měli slzy v očích ,,jsi zpátky" zašeptala jsem a zase se mu vrhla kolem krku.
,,A-A co se stalo? Pamatuji si že mi vše zčernalo a já se začal někam propadat a jak jsem dopadl tak ten dopad byl do reality" povzdechl si.
,,Co poslední si pamatuješ?" Zeptala jsem se ,,Chtěl jsem domů potom vše zčernalo a já slyšel jakoby křik a hlasy. Byli vzdálené a ač jsem dělal co jsem mohl nemohl jsem se pohnout. Potom vše bylo ještě víc vzdálenější a potom jakoby se to ještě postupně vzdalovalo" vysvětlil do podrobna.
,,Takže si pamatuješ jak jsme tě sem táhli a i to jak tě střelili?" Zeptal se pro změnu Lo'ak ,,Ano?" Odpověděl kladně. To znamená že vše je v pořádku.
Hola hej je tu nová kapitola. Dnes tu máme 861 slov.
Taky máte na tt pořád
takové ty 'divné' fotky?
Já jo ale tahle je starší
Votes&coment
Potěší
💙
ČTEŠ
No tak
Fanfiction,,No ták. Oba to chceme" vyřkla jsem tato slova a opravdu se na mě vrhnul. Kluk se kterým jsem zažila radost, smutek , nadšení , zlomení... Kluk který byl pro mě vše se teď chystal něco udělat. A až to udělá možná toho budu litovat ale taky možná ne...
