Netvoři - Bestie útočí ✅✅

KAPITOLA 6.

Cesta do smečkového domu stojí za dvě věci. Ležím stočená v kufru a k tomu všemu i v hnusné ocelové kleci, kolem tlamy ovázaný špagát, což je dost nepříjemný, protože se mi s ním dost blbě dýchá. Zatraceně. „ A tohle je přesně ten důvod proč je kurva nebezpečná, kdybychom se o ni nepostarali, příště bys to taky mohl být ty.“ Prolomí ticho Emery, který řídí, vedle něho leží na sedačce stočný Michael, za nimi pak sedí Kevin a co nejdál od něj Theodor.
„ Neudělala to schválně, vyprovokovali jste ji,“ snaží se mě bránit a já si jen odfrknu. Možná to bylo trošku v afektu, ale rozhodně toho nelituju. „ To jsem neřekl. Ale neobhajuj její činy. Musí se naučit ovládat pokud chce, abys byl v její blízkosti v bezpečí. Pokud ještě jednou bezdůvodně napadne někoho ze smečky začne to řešit matka a otec a to opravdu nechcete. “ Emery pohrozil a já si vzpomněla na její podivnou auru naprostého klidu, který schovával pod svojí krustou, vražednou bestii. Pokud cokoliv řeší Dalia vsadím se, že to končí prolitou krví a ne tou její.
„ Matka ji bude bránit. Vsadím se, že potyčku v bytě nazve malým nedorozuměním, které nestojí za zmínku.“ Snad poprvé od celé té šlamastiky v bytě promluví Theodor. Když zvednu hlavu ze země a posadím se, tak vidím, že si ještě pořád drží zkrvavený hadr na rameni. Sice jsem mu, mířila na krk, ale Theo je obdivuhodně rychlý a jeho reflexy mě překvapily, nakonec jsem se zakousla jen do ramene, mohlo to skončit utrhnutou rukou, ale než jsem stačila začít trhat, tak mě chytil kolem hrudníku a začal mi ho drtit. Musela jsem povolit stisk, abych se sípavě nadechla a mohla dostat do sebe nějaký vzduch, jenže v tu chvíli mě shodil na zem na bok, zalehl mi zadní běhy vlastním tělem a obě ruce mi držel na hrdle, abych se nemohla hýbat.
Jak je možný, že měl pořád takovou sílu, i když byl zraněný a stříkala z jeho ramene krev na všechny strany, je mi záhadou. „ Kira je podle všeho dominantní a matka se může posrat z toho, že našla někoho jako je ona. Moc dominantních samic není, jsou vzácné, silné a velice smrtící, ideální pro,“  nedořekne tu větu protože Emery prudce zastaví.
Okamžitě začnu hledat nebezpečí, prohledávám okolí kam dokážu dohlédnout, ale jsem uprostřed ničeho, jen silnice a les. Jsme sami. „ Kdy jsi mi to hodlal říct? A jak jsi to do háje poznal?“ Otočí se na svého bratra. Sice netuším, co se teď tady děje, ale mám skoro až dětskou radost, z náhlého povyku, který jsem nevyvolala primárně já. „ Nevšímáš si detailů, v tom děláš pořád chybu. Copak jsi nesledovat Michaela? Mohl se z ní podělat radostí, chce být všude kde je ona, nejlépe co nejblíž, furt ji otravoval, submisivní vlci jsou už od přírody divní, ale jakmile se dostanou do kontaktu s dominantními fenami, tak se chovají jak štěňata.“ Vysvětluje mu trochu káravě, jakoby tohle měl dávno vědět. 
„ Snažil se, aby se mu podřídila.“ Argumentuje Emary, matně si, vzpomínám, že to tak bylo. „ Jasně, že jo, chtěl si hrát, jak říkám submisivní samci jsou prostě divní, normálně je absolutně nezajímá hierarchie smečky nebo jejich postavení v ní, ale jakmile ucítí dominantní samici hrají si na mača. Nevím proč to dělají, ale je to jak přes kopírák skoro u každého. Viděl jsi snad Michaela, aby se tak někdy choval? Vůbec mě neposlouchal, měl klapky na uších a jediný, kdo ho zajímal byla ona.“ Když se podívám na přední sedadlo, uvidím šedého vlka jak ne mě zírá, pak kuňkne a znovu si lehne do klubíčka.
Možná je divnej, ale moc dobře vím, že se mu ale vůbec nelíbilo, když na mě Theodor klečel a nutil mě, abych ležela a nehýbala se, a dost rázně protestoval, když mi ten zatracený Emery svazoval mordu. Možná ho budu mít ráda. „ Vrčel na ni, když na tebe zaútočila.“ Namítá Emery, tak jsem možná Michaela přecenila. „ Bože ty jsi fakt totální pobuda, vrčel na nás, pitomče, a vsadím se, že kdybychom se chovali jen o trochu víc hruběji, tak máme na krku další bitku. Proč myslíš, že je pořád vlkem, nesnáší cestovat takhle, jenže ona je v kufru v kleci, a k tomu svázaná, nedivil bych se, kdyby se rozhodl, že si pobyt ve vlčí podobě prodlouží na delší dobu.“ Opravuje ho bratr a já beru svoje slova znovu zpět, Michael je miláček, budu ho mít ráda, škoda že jen vrčí a nekouše. „ Do prdele.“ Uleví si, Emery, znovu se otočí dopředu, nastartuje auto a rozjede se.
Zbytek cesty je ticho, nikdo raději už nemluví, i když mám pocit že se občas někdo nadechne, aby to prolomil, jenže si to rozmyslí. Nakonec odjíždíme k pozemku domu, který nedávno koupily, všude je spousta nákladních aut. „ Do háje, zapomněl jsem na stěhováky.“ Hekne Theodor a já se v duchu uculím. Už se těším až mě ponese se svázaným čenichem kolem nic netušících lidí, možná párkrát zasípu abych zahrála na city, že mi určitě ublížil.  Ale místo toho se na mě otočí Kevin. „ Nejsme doma, teď se musíš chovat jako hodná holka. Ti chlapy okolo se budou už tak stresovat ze dvou velkých monster, které cupotají okolo, není zapotřebí, abys to komplikovala, takže teď si necháš nasadit to zatracený vodítko a půjdeš v klidu vedle Theodora, v soukromí si ho pak klidně zabij.“ 
Můj bratr je skvělý chlap. Kývnu, že jsem rozuměla. Theodor si odfrkne, ale nic neříká, vystoupí z auta a obejde ho ke kufru, pomalu otevře dveře a pak i klec. V ruce drží ten debilní růžový špagát, ale nechám si ho dát přes hlavu, pak mi sundá ten druhý co my obtáčí tlamu a já ji úlevně protáhnu. „ Chci pak od tvého zjistit jeho fígly, jak tě krotí.“ Procedí mezi zuby a pomůže mi vyskočit z auta. Protáhnu se i tělo a rozhlednu se po okolí.
Naproti nám stoji starý, ale zrekonstruovaný dům z 19. století, dřív to musela být nějaká farmářská usedlost, všude okolo je po rozeseto několik menších budov, ale tahle centrální je obří. Navíc podle toho jak, dlouho jsme jeli dost daleko od města, ideální pro tlupu netvorů, řekla bych. Všude se to hemží lidmi, kteří buď vychází z domu nebo do něj vchází a zároveň tam nesou nějaké věci. Otočím se na Theodora a v zorném poli vidím, že už vystoupili všichni a Emery právě připíná vodítko k obojku Michaela.  Pak pomalu vyjdeme směr jejich nový domov.
Jestli je ten barák z venku velký, tak vevnitř je obří. Celé první patro je jeden velký prostor, rozdělený do několika částí a to vchodové haly, až nechutně velké kuchyně spojené s jídelnou, kde by mohl v klidu, jist patnáct lidi najednou a rozsáhlý obývací pokoj, vše v moderním skandinávském stylu. Nedivím se, že Alexina mamka z něho byla vždycky tak odvařená a snažila se ho prodat všem o kom si myslela, že by ne něj měl. Bodne mě pocit viny, na Alex jsem za celou tu dobu ani nepomyslela, určitě musí šílet. Doufám, že ji Kevin řekl nějakou dobrou lež. Nechci, aby si dělala starosti.  Procházíme halou a jak, si můžu krk vyvrátit jak snažím všechno sledovat najednou. Pak si všimnu Dalii, jak stoji u kuchyňského ostrůvku a popiji kávu. Dala bych si kávu, chybí mi. Když nás zahlédne přijde k nám.
„ Zdá se, že cesta proběhla v pořádku, “ při těch slovech se zaměří, na Theodora a jeho zraněné teď už, skoro zhojené rameno, podle všeho je fajn být nadpřirozený netvor, zdá se, že hojení je pak hračka. „ Lehká potyčka při řešení cestovní situace, Kira je zastáncem volného pohybu.“ Pff, se slovy, to fakt umí. Ale jeho matka si odfrkne a začne se smát. „ Nasadil jsi ji vodítko a vyjela po tobě. Tvoje chyba. Příště mysli dřív než budeš konat, a však taková malá banalita nezničí takový pěkný den.“ Při jejich slovech se Teo podívá na Emeryho výrazem, vidíš já jsem ti to říkal. 
„ Odveďte prosím naše dva hosty do jejich pokojů ve druhém patře, jsou vedle žluté koupelny, je tam nádherný výhled na hory. Váš otec je ve své pracovně, má nějaký telefonát. Sejdeme se za půl hodiny a dáme si brzkou večeři, jistě padáte všichni hlady.“ Tahle Dalia se mi protiví ještě víc než ta, co byla u nás v bytě. Tahle je hodná mamka od rodiny, a skoro z ní necítím vlka, jakoby ho dokázala úplně potlačit. Mrazí mě z ní. „ Vaše matka má nějakou poruchu osobnosti? Přísahám, že když byla u nás byla úplně jiná.“ Ptá se Kevin, ha nejsem jediná, kdo si toho všimnul. „  Děsí tě? Vítej v doupěti, tady se ji děsí úplně všichni. Tohle dělá pořád, nikdy člověk neví, jak se bude chovat. Před lety přizabila jednoho vlka, protože ji rozbil nějakou blbou starou vázu. Nikdo si pak nějakou dobu netroufl sáhnout na jakoukoliv věc, aby ji náhodou nezničil. Většinu času, ale pracuje na stmelování smečky, než zabíjením jejích členů.“ Směje se Emery. Sakra je fakt děsivá.
Vyjdeme po velkých masivních schodech do druhého patra, bratři nás zavedou do dvou sousedících pokojů a pak si jdou někam po svých. Já ale rychle vyběhnu z toho svého a zalezu do toho určeného pro Kevina, oba vypadají stejně, prostě obyčejné hostinské pokoje, na kterých je super, že mají společnou koupelnu, která je propojuje. Vsadím se, že je pro nás vybrala naschvál, sice je děsivá, ale za tenhle malý detail ji děkuji a dávám ji malé bezvýznamné plus. Vyskočím na jeho postel a lehnu si. Je zatraceně pohodlná. „ Slíbila, že tady mi nic nehrozí, můžeš přestat být tak ochranitelská.“ Povzdychne si, kdybych mohla mluvit připomněla bych mu pohádku o třech prasátcích a vlkovi, nikdy nevěř netvorům. Vezme si z tašky ručník a mýdlo do ruky a odkráčí do koupelny. Tam se mu snad nic stát nemůže, budu hned vedle, proto zavřu oči, na chvilku si odpočinu.