Netvoři - Bestie útočí ✅✅

KAPITOLA 13.

„ Nepotřebuje transfúzi, měla sice velkou ztrátu krve, ale doplnil jsem krevní řečiště tekutinami a věřím, že o zbytek se postará její regenerace. Děláš z králíka velblouda.“ Probouzí mě hlas Stevena, jak se snaží peskovat někoho dalšího.
Zkusím otevřít oči, ale hned je zavírám, bože proč je tu tolik světla. Zamručím. „ Zdá se, že se moje malá pacientka vzbudila. Nedala jsi mi mých deset minut nadávání na to, jak pitomě jsi si počínala.“ Dotknou se mě ruce na krku a postupují po celém těle až k běhům,  kde cítím zvláštní umrtvený pocit. „ Takže má drahá, teď ti řeknu jak jsi na tom. Než jsme dorazili domů vyměnil jsem ti tolik zkrvavených gáz, že mě bude stát balík až budu kupovat nové. Pak jsem dobrých třicet minut šil každou ránu zvlášť, pěkně jednu vrstvu po druhé. Nakonec se okázalo, že rány byly skoro až na kost. Padla na to spousta druhů nití a jehel, aby to vypadalo k světu. Trochu jsi nám padala s tlakem, takže jsem ti musel napíchnout žilou a pustit do tebe nějakou tu hydrataci, ale zdá se, že to vypadá příznivě. Pár dní klidu bez námahy a budeš jako rybička.“ Pomalu zkusím znovu otevřít oči a vidím ho nad sebou, usmívajícího s dobře odvedené práce.
Vedle něho stojí Theo, pěkně rozdrbaný a špinavý. „ Ahoj, štěně.“ Zdraví mě a poplácá mě po čenichu. Zdá se být dost vyčerpaný, podle všeho on si nedopřál takového šlofíka jako já.
Dloubnu mu do dlaně a on se zaculí, je zpátky v normálním emocionálním rozpoložení. „ No nic, nechám vás tady a jdu se podívat na Matyasovu nohu, mám to ale dneska štěstí, dva škaredé úrazy a oba se tak hezky hojí.“ Špitá si pod vousy a odchází pryč z pokoje.
Z pokoje, který vypadá jako nemocniční, ale přesto cítím všude pachy smečky takže tipuju, že jsme pořád v domě. „ Steven je ve svém živlu, užívá si, že je někdo na tom tak špatně, že ho musí ošetřovat. Je to sadista.“ Šeptá mi do ucha a sedá si vedle mě do židle.
Zvednu hlavu a prohlédnou si okolí, ale není tu nic víc jako několik skříněk, umyvadlo, postel a dvě židle. Vše dost sterilní a až chorobně aseptické. 
„ Byla to pro mě dost zlá noc, Kiro. Prvně jsi utekla vyděšená, kdo ví kam. Když jsem tě běžel hledat tak jsem cítil, že tě někdo napadl. A věř mi, že to nebyl ani trochu příjemný pocit. Myslel jsem si, že to nestihnu včas, že zemřeš než k tobě dorazím. A pak jsi vypla to jediný, co mě v ti chvíli s tebou spojovalo. Vyhodila jsi naše spojení do povětří a já zešílel. Regulérně bych zabil vše, co bylo okolo mě a moc nepomáhalo, že mi byla smečka v patách. Po dlouhých minutách to naskočilo zpět a já děkoval bohu, že žiješ. Když jsem dorazil k tobě, byl jsem vyděšený z to, jak to tam vypadalo. Smečka už pracovala a ty jsi tam ležela na zemi s Michaelem. Steven ošetřoval lidského Matyase a já věděl, že to všechno jsi musela způsobit ty. Smečka má plány útoku a vím, že Matyas by nikdy nedovolil, abys ses dostala do boje, kde bylo skoro nemožné, že by jsi vyhrála. Musel ti říct, abys utekla a ty jsi se na to všechno naprosto vykašlala. Proč? Mohli tě zabít!“ Poslední věty na mě už křičí.
Tak nebudu si, nalhávat, že jsem nečekala, že to přijde. Jeho výbuch je silný, ale rychle opadne. Znovu mi položí ruce na krk a začne ho hladit. „ Už to nikdy nedělej. Rozkazy jsou od toho, aby se poslouchaly, zvlášť ty co ti mají zachránit život.“ Znovu klidně pronese a já nestihnu udržet odfrknutí. No co, snad nečeká, že se tím fakt budu řídit.
„ Žádný odfrkávání mladá dámo, tohle je sakra vážný!“ Vytočí se znovu.
Do pokoje vejde Philip a Theo se postaví. „ Slyšel jsem, že, bude pořádku, tak jsem se přišel podívat jak je na tom. Můj nový malý trhač.“ Řekne s úsměvem a mírným pobavením. Nemůžu si pomoct, ale roztáhnu tlamu do úsměvu a zacvakám zuby. „ Ještě ji v tom podporuj, tati.“ Hlesne Theodor naštvaně.
Přežila jsem a to je snad hlavní ne? Plus jsem zjistila, že dokážu nejen zranit, ale i zabít netvory. „ Bereš ji jako nějakou slabou holku, co potřebuje aby ji i dveře od auta někdo otevřel. Ale tvá žena je silná, zatraceně silná a pokud na to budeme zapomínat, tak nám bude tyhle psí kusy vyvádět častěji a pokaždé to bude končit hůř. Nezamyslel si se, proč zatajila jak špatně na tom je? Nikomu nevěří, kryla svoje nedostatky, aby nebyla v nepříznivé situaci, smečka pro ni byla jen další hrozbou.“ Zvážní jeho otec a pohlédne na mě a já chci být teď co nejmenší.
Možná má trošku pravdu. Ale jen trochu, před Theem jsem to se přetvařovala, protože jsem nechtěla, aby si dělal ještě větší starosti. Pak se na mě podívá i on a stáhne obočí k sobě.  Nedělej, že tě to překvapuje, půlku času tady jsem jak vyděšená srna.
„ Možná by ji prospělo, kdybychom se na nějaký čas stáhli z domu a žili dál od toho všeho vzruchu.“ Skoro začnu kývat v souhlas,  ale ještěže to neudělám, protože Philip naopak začne kroutit hlavou. Sakra. „ V žádném případě, ještě by mohla později zdivočet, musí se naučit sžít se se smečkou, i když budeme muset všem vysvětlit, že se mají chovat víc klidně v její blízkosti. K tomu nedovolím po dnešním útoku, aby můj syn a snacha žili mimo můj dům. I když na to nemůžu reagovat, protože se zrovna nacházela mimo moje teritorium, ale rozhodně nehodlám tento útok přejít jen tak. Mám tu zraněné štěně a jednoho z tvých lidí, nenechám to bez odezvy.“ Z jeho rtů vyzní skoro až agresivně, je to poprvé, co ho neslyším v klidné poloze. Pravděpodobně zuří, přesto to na něm není nijak vidět.
Takže zůstáváme tady. Dobře to zvládnu, začnu se s nimi víc stýkat, věřím že s většinou bych mohla i vycházet.
Pomalu se hnu v pokusu se posadit a zjistit, jak můžu namáhat zadní nohy. „ Máš odpočívat,“ sykne na mě Theodor a silou mě položí, teď zacvakám zuby navážno, udělej to ještě jednou a budeš bez ruk.
„ Věřím, že malá zdravotní procházka by jí mohla prospět.“ Ozve se Philip a jeho syn se na něj zlostně zamračí. „ Neříkej mi co by mohlo a nebo nemohlo prospět mé družce. Vím to líp než ty.“ Na to Philip zvedne ruce k hlavě ve znamení kapitulace. Zdá se, že v tomhle nemá moc ani alfa.
„ Radši půjdu zkontrolovat Matyase.“ A otáčí se k odchodu. Ale mezi dveřmi už někdo stojí.
„ Nemusíš, já jsem tady.“ Odpoví mu a vejde do pokoje, opírá se o hůlku jako by spíš byla nějaký módní doplněk než pomůcka k chůzi.
„ Přišel jsem se kouknout na svoji novou nejlepší kámošku.“ Mrkne po mě a pak se zastaví, protože se přede mně postaví Theo. Kušuj, buď si ochranitelský někdy jindy. Dloubnu do něj packou a on se na mě otočí s otázkou v očích. Hnu hlavou na bok, aby ustoupil a on to naštěstí pochopí. „ Zachránila jsi mi krk, zlato. Jdu ti vynadat za to, že jsi tam zůstala.“ Ale nezní rozzlobeně, přichází až k moji posteli a posadí se na židli, kde před tím seděl Theo. „ Jdi se vyspat, pohlídám aby netropila další blbosti.“ Ukáže Theodorovi rukou ke dveřím a evidentně očekává, že poslechne co mu teď nařídil.
A světě div se on to udělá. Zohne se ke mně, políbí mě na čumák a bez jediného slova odejde z místnosti. Za ním následuje Philip, spokojený nastalou situací. Za sebou zavře dveře. Maty se ke mně otočí.
„ Takže má malá dračice, jakého to je být celebritou? Všichni si tu šeptají o včerejší noci. Půlka z nich viděla těla, které dovezli a zhodnotili, že tě v budoucnu nechtějí nasrat.“ Zasměje se a já taky, jo, je to tu pěkná slepičárna. Chvilku se odhodlává, ale nakonec mi pokládána ruku na krk a pomalu mi vjede prsty do srsti. A začne mě škrábat. Povolím všechny svaly v těle a nechám se unášet nastalým klidem.