Netvoři - Bestie útočí ✅✅

KAPITOLA 23.

Po jeho odchodu zůstaneme chvíli s Johnem úplně tiše. Ani jeden z nás  nemá co říct. Já ještě trochu vstřebávám fakt, že bestie je nějak moc bestiální a myslím si, že John mi dává prostor, abych mohla všechno tak nějak pojmout. Je to synovec Figa, který ho podle všeho bere jako svého syna, je to něco jako bratranec Theodora. Tohle je tak pošahaný.
Lehnu si zpět na postel a John jen z rohu pokoje zvedne hlavu a chvilku mě pozoruje. Jen zůstaň, kde jsi. Tam tě dokážu ochránit. Tam se ti nic nestane.

Nějaký čas se nic neděje, párkrát sama sebe přistihnu jak podřimuju. John chvilku po odchodu Figa tvrdě usnul a do teď se na tom nic nezměnilo. Přesto relativní klid znovu naruší otevírání vstupních dveří. Další návštěva. Johna to okamžitě probouzí. Možná nespal, tak tvrdě, jak jsem jen myslela.
Podle všeho si stejně jako já musí uvědomovat to obrovské nebezpečí, které nám tu hrozí, i když to do nedávna byla jeho vlastní smečka, ale možná u něj to není i když, ale spíš protože.
Přesto dál leží, za to já seskočím z postele tak, abych byla mezi nově příchozím a zraněným Johnem. 
Jak nečekaně dovnitř vstoupí dva vlci, oba tmavě hnědí, za nimi sám alfa osobně a za ním Figo a nějaký jiný muž. „ Dobré ráno,“ pozdraví mě tvrdě a kývne bradou.
Než stihnu cokoliv zareagovat jeden z vlků se ke mně rozběhne a skočí po mně a vyvede mě z rovnováhy a já musím ustoupit do boku, okamžitě se začnu bránit, ale moje kousnutí je do vzduchu, útočník tohle čekal a ustoupil dostatečně daleko, abych na něj nemohla. Periferním viděním pozoruju, jak druhý zamířil k Johnovi, ten na něj zavrčí a následně zacvaká zuby, snaží se ho držet od těla, přestože dál bezradně leží.
První se na mě znovu vrhne a zakousne se mi předními zuby do pravého ucha, škubnu s ním a pokusím se vytrhnout, abych mohla jít bránit Johna před druhým netvorem. Ten do něj sice různě šije, ale nezdá se, že by měl za úkol ho zabít.
Přesto se mi nelíbí mít u něj cizího netvora a hlavně ho mít za vlastními zády. Zavrčím. Ale vlk, který mi drží ucho se nepustí.
„ Odstup od něj na druhou stranu pokoje, dělej všechno co se ti řekne a nebude mu ublíženo.“ Alanův hlas mě ještě víc rozzuří. Chci ho zabít, potřebuju ho zabít. Bestie vrčí a trhá imaginární tělo tohohle kreténa na malé kousky. Vím, že až se nám dostane do spárů, nezbude z něho  nic než prach.
Netvor u mě se pustí mého ucha, ale postaví se tak, aby mi znemožnil ústup k Johnovi a zároveň tím zaútočit na jeho kumpána. Zacvakám na něj tesáky, ale to je bez jakékoliv odezvy.
Neměla bych se tak lehce vzdávat, přesto se pomalu přesunu dál od Johna do rohu naproti. Ani trochu se mi to nelíbí, jenže nemůžu riskovat, že mu ublíží, i když je klidně možný, že se mu něco stane právě protože jsem se tak rychle vzdala. Zatraceně.
Jenže tenhle scénář se nestane. Protože oba vlci se zaměří na moji maličkost a obklopí mě v mém rohu.
Můžu zaútočit. Informuje mě John rázně. Sleduju jak pořád leží, až teď mi dochází, že se snaží vypadat slabší než možná ve skutečnosti je.
Drž se dál, nejsi ve stavu se porvat a vyhrát. Přikážu mu, aby zůstal tak jak je a on přikývne. Nemůžu si dovolit, aby se mu ještě něco stalo. Musím ho chránit. Chtějí mě, ne jeho, dobrovolně ho nevystavím nebezpečí.
„ Hodná holka, kdybych věděl jak krotká jsi, když někdo ohrožuje tvé lidi nechal bych sem někoho dovést  společně s tebou. Ale to teď nemusím řešit, že? Když sis adoptovala tohohle sirotka, že? Je tvůj, nemám pravdu?“ Provokuje mě a o pár kroků se ke mně přiblíží. Zavrčím a skrčím se tak, abych mohla v případě, že by se dostal ještě blíž, zaútočit.
Jenže on na mě vůbec nereaguje. Otočí s ke mně zády. „ Chtěla tě zabít, zabila Julia, přesto se ji držíš jako dítě matčiny sukně. Jsi zbabělec.“ Promluví na Johna opovrženě. A teď bych nejradši zabila tebe, ty zmetku.
Ale nad ním bych se nikdy neslitovala. Zabil mi rodiče, ohrožoval mého druha a mojí smečku, unesl mě, je to šílenec a padouch, zaslouží si přesně to, co pro něj naplánovala bestie.
John na něj jen zírá. Pak se otočí na mě a zacvaká zuby. Nejlepší zlomená noha mého života. Díky za to, že jsi měla chtěla zabít. Poví mi s vděkem. Potom položí hlavu na podlahu a dál pozoruje okolí s té nejvíce na první pohled slabé pozice, kterou mohl zaujmout. Chytrý kluk.
„ Zdá se, že milý John z tvé vlády, není nikterak nadšený.“ Milně se domnívá Alan a já ho v tom nechám, ne že bych mu měla jak říct, že se jeho domněnky nezakládají na pravdě. Nebo mu to vlastně chtěla vůbec vyvrátit. Jen ať si myslí, že jsem stejná stvůra jako on.
„ Myslím, že je načase ukázat ti moje sídlo.“ Otočí  se k dveřím a prostě vyjde ven na chodbu.
Oba vlci se rozestoupí a tím mi poskytnout volnou cestu ven. Nechce se mi tu nechat Johna samotného, nevěřím, že by nebyly schopni mu ublížit, i když mi slíbil, že se mu nic nestane, pokud budu hodná a budu dělat vše co po mně chce. „ Johna pohlídám, bude v pohodě.“ Pozoruje moji nerozvážnost Figo, který ještě pořád zůstal v pokoji,  přestože jeho alfa už odešel. Mám mu důvěřovat, nebo ne?
Můžeš mu protentokrát věřit, nedovolí aby mi někdo ublížil. Zastane se ho nakonec John. Zatraceně. Přikývnu a pomalu se vydám ven z pokoje.  Chodba na kterou dveře vedou je lemovaná dalším zavřenými dřevěnými dveřmi, z obou stran. Žádné okno, jen bílá zeď, zářivky a dalších minimálně sedm pokojů.