Netvoři - Bestie útočí ✅✅

KAPITOLA 9.

První den ve smečkovém domě v lidské podobě byl v pohodě, stáhla jsem se do ústraní a druhou polovinu jsem skoro celou prospala. Přesto jsem celý den měla divný pocit, který nedokážu dobře popsat, jako by mi něco důležitého hrozně moc chybělo. Do večeře jsem netušila co, ale přišla jsem na to, když jsem došla na jídlo a byl tam Michael s dvěma talíři, pravděpodobně pro něj a pro mě. „Francouzské brambory,” pokládá mi je na stůl a já si sedám na místo, které pro mě vybral. Je to poprvé, co nejím ve společnosti Theodora. Což by mi nemělo přijít zvláštní, ale opak je pravdou. Není mi ale vůbec příjemný jíst jídlo od Michaela, což je prostě na palici. „ Nechutná ti? V lednici je i další jídlo, klidně ti ohřeju něco jiného.“
Culí se Michael a já netuším proč. Asi prostě nemám chuť na brambory. „ V pohodě, mrknu se po něčem jiném.“ A jdu hledat jídlo do kuchyně, je mi líto těch nedotknutých brambor, ale prostě je nedokážu sníst. Jsem fakt už trapná. Přitom jsem docela dost hladová.
„ Přiznáš si to ty, nebo ti to bude muset říct někdo jiný,“ do jídelny přikráčí Emery a vezme si můj talíř brambor, alespoň se to nevyhodí. „ Nech ji na pokoji, není to tvoje starost.“ Upozorní ho jeho bratr, ne že bych rozuměla této výměně názorů.
„ Vždyť ani nejí cizí jídlo! Copak to není do nebe volající!?“ Emery dál pokračuje v mluvení nesmyslů. Prostě neznám, chuť na brambory. Co je na tom za problém. Beru si z ledničky kousek šunky a roztírací máslo, prostě si namažu chleba.
„ Theodor bude zuřit, pokud zhubne ještě víc.“ Emery mluví dál na svého bratra, jako bych tu nebyla a ukazuje na mě vidličkou. Mele nesmysli, za prvé proč bych měla hubnout a za druhé, co je tomu do toho Theodorovi. Je to snad jeho tělo? „ Sere tě, že tě z toho všeho vynechal.“ Konstatuje mladší bratr a Emery si jen odfrkne. Ale jde na něm vidět, že Michael trefil do černého, žere ho něco čemu úplně nerozumím, ale hádám, že se to bude nějak týkat mě a Michaelového slibu, že mě bude hlídat jak malé děcko. „ Měl jsem být jeho první volba, proč o pomoc řekl tobě? Jsi malý podlý skřet.“ Jeho urážka spíš bratra rozesmála než naštvala, což podle všeho nebyl plán. „ Mám něco, co ty ne. V tuhle chvíli jsem lepší alternativa, smiř se s tím. Až se Theo vrátí, klidně ti vysvětlí jeho pohnutky, ať už jsou sebedebilnější.“ Utíná celou tuhle konverzaci Michael a dál pokračuje v jídle.
Mezitím se zakousnu, do chleba, to je lahoda. „ Sedni si k tomu, nebo budeš mít žaludeční vředy,“ morous Emery zdá se bude nadále kazit večeři. Frknu na něj, ale jdu si k nim přisednout. Zbytek večeře proběhne v tichosti. Když dojídáme, Kevin se zrovna vrací z práce.  Ach, konečně. Vyskočím a rozběhnu se ke dveřím k němu.  Moje životní konstanta se mi vrátila, alespoň jedna pozitivní věc na dnešním odpoledni. „ Oh, nečekal jsem tě takhle. Jsem rád, že jsi se mi vrátila, škvrně.“ Obejme mě na zpět, trochu mě pozlobí, že to není tak uspokojivé, jak jsem si myslela. Ale i tak mi jeho objetí udělá radost.
„ Řekla jsem si, že je čas si pokecat a křičet na tebe je lepší, než vrčet.“ Dloubu mu do žeber a chytnu ho kolem pasu. „ Postup jiný, sdělení stejné. Očekávám, že máš na mě tunu otázek, ale dopředu říkám, že toho vím podle všeho fakticky málo.“ Varuje mě, ale mě je to jasný. Podle všeho, nejvíc informovaní lidé jsou buď velice nesdílní v informacích nebo radši zdrhli pryč odtud.
„ Nic co bych nevěděla, půjdeme nahoru a dáme se do toho?“ Není čas ztrácet čas. Když zjistím víc o tom, co se se mnou teď děje, možná pochopím to proč se právě teď cítím, jako by mi něco životně důležitého chybělo.

Celá noc probíhala ve formě dlouhého rozhovoru. Kevin se mi snažil vysvětlit co se dělo v našem dětství, ale jak se zdá teď, bylo to hodně podbarvené růžovými dětskými brýlemi. Mamka se měnila jen několikrát do roku a pokaždé musela být poutaná, přirozeně často zapomínala na to, že je matkou od rodiny a oba dva se báli, aby nám neublížila.
S tátou se seznámila pár měsíců po tom, co utekla z její smečky, Kevin netuší co se tam dělo, nikdy o tom podle všeho nechtěla mluvit ani s tátou. Pak dlouze mluvil o tom, že jeho tehlen gen podlev všeho minul, díky dominantním lidským genům táty a jak doufal, že tento mutantiní gen je natolik recesivní, že to mine i mě. Ale měl to tušit, když jsem až moc podobná mamce.
Pak už jsme jen dlouze debatovali nad tím, co nás pravděpodobně čeká. Kevin se zapřísahl, že jemu jedno pokud se rozhodnu opustit tohle místo a jít hledat jiné vlky, kteří by mi pomohli s tím netvorem uvnitř mě. Půjde tam, kam já. S tím  jsem tak nějak počítala.
A přestože se mi ještě odpoledne zdál tento nápad jako ideální, teď jsem si říkala, jestli to není bláznovství.
Za prvé si nemůžu být jistá, že jiná smečka nás oba přijme stejně otevřeně jako ta Dalii a Philipa.
A druhé se mi bytostně nechce odcházet pryč.
A nebudu si rozhodně přiznávat proč ne. Protože to bych se dostala do okruhu emocí, které zatím nechci luštit, i když mi nezbude nic jiného než to udělat.