Netvoři - Bestie útočí ✅✅

KAPITOLA 5.

Kevin nějak čas nemluví a jen sleduje, jak pomalu můj strach z této situace ustupuje. Šedý vlk přesně vycítí kdy se má znovu pokusit o kontakt. Ležím tiše a snažím se udržet v klidu, když vidím, jak se pomalu staví zpět na všechny čtyři, ještě se stihne protáhnout a pam mě začne očuchávat. Párkrát ucítím, jak mi úmyslně vzduchem z čenichu profoukne kožich, což příjemně zalechtá. Když se čumákem začne přibližovat ke spodní části mého trupu můj dosavadní klid bere za své, instinkty zvířete ve mně mě okamžitě upozorňují, o co se teď bude pokoušet a mám pravdu, mordou zatlačí do boku v náznaku abych se otočila na hřbet a ukázala mu břicho, na rychle zapomeň, zacvakám mu zuby těsně před těma jeho, očekávám že bude dál naléhat, ale on jen rozvalí hubu do obrovského skoro až psího úsměvu. „ Je dokonalá,“ náš dominantní taneček naruší cizinec, který celou situaci sleduje s odstupem několika kroků, přesto pro sebe vytyčil novou hranici, protože zůstal v pokoji s námi,  zatímco jeho, lidský bratr stále stoji ve dveřích, kde před tím stál i on. Nechám to tak být pravděpodobně bych s tím stejně nic nedokázala udělat bez vyvolání další situace, kde by jsme se předháněli, kdo má větší zuby. „ Nevychovaný malý spratek,“ směje se od dveří jeho bratr Emery. Sedám si a přitom omylem drcnu do vlka vedle, ten to okamžitě bere jako provokaci, a drce svým tělem o to moje na zpět. Což mě trochu rozhodí z rovnováhy, pablb, jestli já jsem nevychovaný spratek tak tahle obluda taky.  „ Nech ji být, Michaely, nebo budeš mít její zuby ve svém krku,“ varuje ho cizinec a já si odfrknu, když chci tak se umím ovládat a teď nemám chuť chovat se agresivně, i když celá tato situace je mi docela nepříjemná.
„ Mohl bych se jít napít?“ Zeptá se Kevin přítomných, zkuste říct ne a budu zlá. Ale cizinec jen pokývne rukou, že má volnou cestu. Zvedáme se současně, rozhodně ho, nenechám ani na malou chvíli samotného. „ Klid, škvrně, dej mi trochu prostoru,“  usazuje mě zpět, ale já se nedám. Můžu mu dát kolik moci chce, podvolím se, když vim, že šílím, ale rozhodně ho nenechám samotného v bytě, kde se nachází tolik predátorů. Ve dveřích se mine s Emerym, ale ten bez problémů ustoupí. Najednou mi konečně zapne mozek, jsou tu tři bratři, nebezpečí, chybí ještě jeden, jeden nadech a už letím ke Kevinovi, mám jít před ním a bránit ho ze předu nebo mu chránit záda? Kde je větší pravděpodobnost útoku, rozhodnu se poměrně rychle, poslední bratr může být horší problém než zbylí tři dohromady. Proklouznout mezi Kelvinovýma nohama je složitější než jsem myslela, nakonec ho sice trochu srazím na stranu, ale dostanu se tam kam chci. Kuchyně je ale prázdná, žádný jiný vetřelec tu podle všeho není.  Šedý vlk, Michael, musím mu tak začít říkat, možná se pak přestanu pokaždé, když ho ucítím ve své blízkosti lekat, přišel několik vteřin po nás, dávám mu, plusové body za taktnost. Jeho bratry má však v patách. Když slyším tekoucí vodu uvědomím si, že mám šílený sucho v tlamě, ještě aby ne podle všeho, jsem pár dni snad ani nepila, jak je možný, že jsem v pohodě?
„ Nalij ji do misky taky,“ ten rozkazovačný tón si nech ty pako. Ale když zvednu hlavu ke dřezu vidím, že bratr se cizincovými instrukcemi řídí a bere do ruky velkou skleněnou misku a plní ji chladnou tekutinou. Tu pak pomalu položí na zem. Zabere mi hodnou dobu než dokážu pochopit jak použít jazyk, abych si do tlamy natáhla dostatečné množství vody na zapila obrovskou žízeň, když skončím vystřídá mě Michael a můj mozek mi okamžitě dává informaci, že právě znovu zkouší nějakou debilní vlčí politiku smečky. Zapomeň, vytáhnu pysky a vycením zuby, on ale na moje varování maximálně zareaguje zavrtěním ocasu, i když jsem si naprosto jistá, že moc dobře mě vidí a dál pije z mojí  misky. Bratr v době naší jednosměrné konverzace se posadil se stolu, zatímco cizinec ci sedl naproti němu.
„ Možná jsme začali špatně,“ začíná cizinec a já si jen odfrknu, možná? Zabedněnče. Vrhne po mě pohledem, že teď nemám co do toho mluvit. Pff, zapomeň. „ To co jsi ji udělal nebylo zrovna, jak to říct, nejlepší řešení situace, ale uznávám, že jsi se snažil a chtěl jsi ji pravděpodobně jen pomoct i když dost brutálním způsobem,“ poslední slova skoro vyflusne a zvedne se mu u nich hlas. Kdo je, aby soudil, znovu frknu a sednu si k nohám  bratra, řekni na jeho adresu další kecy, ty pitomečku a ukážu ti důvod proč si, bratr myslel, že bude lepší mít mě pod zámkem, rozdrásám ti hrdlo. Opravdu jsem poslední dobou dost agresivní. „ Dělal jsem co jsem si pamatoval, když to dělal táta mamce, nikdy ji přeměna netrvala tak dlouho a rozhodně nebyla tak bolestivá, občas byla potom dost mimo, nechtěl jsem riskovat.“ Obhajuje své činy a já mu samozřejmostí odpouštím, odpustila bych mu i vraždu a ještě bych mu pomohla zakopat tělo. „ První přeměna je nejhorší i vlčata pod vedením zkušených alfů často dost trpí, ale tohle byl hnus a věř mi, že ti už v životě nedovolím, abys ji tomu znovu vystavil.“ Jeho hlas je tvrdý jak skála a jeho oči ještě víc zežloutnou, tady má někdo špatnou náladu. „ Tak mi řekni, co mám dělat, abych ji pomohl a dělal to správně,“ navrhne Kevin a mě zamrazí, budu to muset postupovat často? Jak často? Musí se to dít? Klidně zůstanu vlkem, když by to bylo nutné. Povzdech ze síně, kde stojí Emery mě varuje, že cizincova odpověď se mi pravděpodobně nebude líbit. „ Musíš pochopit jednu věc, to co dělala tvoje matka bylo naprosto šílené, žila jako člověk a svoji vlkodlačí podstatu záměrně odsouvala na druhou kolej, tohle většinu vlků zabije, není přirozený být jen v jedné podobě. A to ani nemluvím o tom jejím samotářství, kdykoliv mohla zešílet všechny vás vyzabíjet na jeden zátah. Je zázrak, že žila mimo smečku tak, dlouho a navíc dokázala i během té doby zplodit potomky,“ začne svůj proslov a já mimovolně zavrčím, přestaň plivat po její památce. „ Proto ti říkám narovinu, Kira musí okamžitě začít žít v nějaké smečce, pokud chceš, pro svoji sestru to nejlepší a nechceš aby při každé proměně trpěla musí patřit tam kam, přirozeně patřit má. Štěňata potřebuji dost péče, ale taky tvrdé výchovy už před prvním voláním měsíce a tu Kira nedostala a to nemluvím ani o tom, že ani netušila co je zač, to byl od tebe takový přešlap, že mohlo to skončit šílenou katastrofou a tvá sestra by teď rozhodně neseděla u tvých nohou, ale pravděpodobně bychom ji museli zabit, protože by za sebou nechávala všude mrtvoly. Děkuj podle všeho jejím genům a tvrdé palici, že se chová jakžtakž mírumilovně,“ jeho slova mi zatnou čepec, opravdu to mohlo skončit takhle? Byla bych vrahem nevinných lidi? Znovu mi, dochází, že tohle není hra, že to co se teď děje je děsivá situace, nesmím zapomenout, že jsem netvor, chce se mi zvracet.  Tiše zakňučím, bez toho aniž bych to dokázala ovládnout, čímž dostávám plnou pozornost od všech v místnosti.  Nejdřív zareaguje Michael a pomalu se ke mně připlazí po břiše a chlácholivě mi položí tlamu na tlapy. „ Nemusíš být nebezpečná bestie, štěně. Ve smečce se dokáží i ty největší problémy srovnat a postupem času pak dokážeme žít jako normální lidé, kteří čas od času obrostou srsti.“ Snaží se mě uchlácholit planými kecy, vím co jsem, nemusí mi lhát. „ Nechci, aby byla v nějaké zasrané smečce, řekni mi co mám dělat, abych ji dokázal pomoct já,“ usekne se na něj Kevin, kterému právě došlo, to co mě, už před nějakým časem, chtějí nás rozdělit. Muž naproti němu se zamračí a nesouhlasně zavrtí hlavou.
„ Zabij ji,“ ale tyto slova nevychází od něj, ale od ženy ve vstupních dveřích, které se právě otevřeli. „ Pokud chceš žít v bezpečí a nechceš, aby tvoje milovaná sestra trpěla, ale odmítáš ji vydat smečce, tak ji zabij, to je jediné řešení.“  V milisekundě jsem na nohách v obrané pozici, skoro se až přemáhám, abych na dalšího nevítaného hosta nezavrčela.
Žena poté vstoupí do bytu a za sebou zavře dveře. Několika ladnými jistými kroky přejde celou chodbu, mine Emeryho, který ji jen se skloněnou hlavou nechává projít, to samé udělá i Michael, nakonec se zastaví u mého cizince, který okamžitě vstává ze židle a chce ji na ni usadit. Ale ona jho vůbec nevnímá, celou svou pozornost upíra na mě a mě dochází několik věcí najednou. Že za prvé krása bratrů je rozhodně genetická predispozice a za druhé přede mnou stojí stejný netvor jako jsem já, jen s tím rozdílem, že je ještě stokrát tak horší. „ Jsem schopná ti pomoci, dítě. A můžu ti klidně odpřisáhnout, že tvému bratrovi nikdo nezkřiví ani vlásek, na jeho rozkošné hlavě. Ale rozhodnutí, které chce udělat není jeho a nikdy nebylo. Je tvoje, buď budeš žít jako hodná holka v klanu, nebo si vybereš stejně bláznivý životní styl jako tvá matka a zemřeš.“ Její oči mi propalují díru do mozku, nastává mezi námi souboj vůlí a já vím, že toho rozhodně prohraju, ale nemůžu to vzdát bez boje. Trvá to věčnost, cítím jak se mi ježí každý chlup na mém těle, jak mi začíná být až fyzicky zle. Když natočí hlavu napravo vidím v jejich očích otázku, na kterou ji nechci odpovídat. Skloním pohled k zemi a vzdám se. „ Tak to by jsme měly,“ natáhne svoji ruku přes stůl k mému bratrovi a on ji dost roztřeseně přijme a pokývne si ní. „ Jmenuji se Dalia, jsem alfou smečky Černého děsovce, tohle jsou moji synové, Emery, Michael a Theodor, ale zdá se že už se znáte. Měla jsem v plánu pomoci vaší sestře najít ji odpovídající smečku, ale právě jsem se rozhodla, že ji chci v té své.“ S tím ho pouští a sedá si naproti nám, hodí nohu přes nohu a čeká na jakoukoliv reakci. Tu ji po nějakém to trapném tichu v místnosti bratr dokonce dá. „ Jak jste sama řekla, tohle rozhodnutí není moje. Počkejme dokud se Kira nepromění zpět do lidské podoby a nepoví nám, co opravdu chce.“ Velmi diplomatické Kevine, jsem na tebe hrdá. Drbnu mu hlavou do kolen. „ Dokud bude mít pocit, že je ona nebo ty v nebezpečí tak na to můžeme zapomenout.“ Připomene nám, ale cizinec, vlastním jménem Theodor, to nabubřelé jméno se hodí k jeho nabubřelé povaze. Jeho matka se na mě opět podívá, ale já schválně sleduju svého bratra, vyhýbej se očnímu kontaktu Kiro, tahle ženská by tě pohledem zabila. „ Samozřejmě se cítí ohrožená a vy k tomu moc nepomáháte.“ Vyhubuje mu jeho matka. Možná ji i budu mít ráda.
„ Dělal jsem, co jsem považoval v tu chvíli za nutné,“ obhajuje se Theo, ale je mi jasný, že políček od matky ho nepotěšil. „ Neměli jste jednat na vlastní pěst, jakmile jsi zjistil, že je ve městě nepřeměněné štěně měl jsi nás informovat, místo toho jsi dny zahálel a já se všechno musela dozvědět až příliš pozdě. Tvůj otec čeká vysvětlení a rozhodně mu nebude stačit to, co jsi mu řekl těsně před tím než jste odjeli sem a už vůbec ne to co mu po svém návratu řekl George.“  Ukládá mu jednu výčitku za druhou. Je pekelně nasraná. Theodor skloní poraženecky hlavu jo chlapče, to jsi posral. Když se potom skloní pohled na mě, věnuji mu oslnivý zubí úsměv. „ Užíváš si to co, štěně?“ Ptá se mě a vrací se mu do obličeje jeho arogantní úšklebek, no to pokání zase tak dlouho nevydrželo. Zkusím na něj štěknout, což se mi sice podaří, ale s výsledkem nejsem docela spokojená, na tom budu muset zapracovat.  V kuchyni se rázem mění atmosféra na hravější, Michael se začne taky culit a od Emeryho z chodby slyším tichý smích. Kevin mě jen sleduje z úsměvem. Nějak to zvládneme, bratříčku, tak jako v podstatě pokaždé. „ Budeš moje noční múra,“ prohlašuje a zkříží ruce na hruď, opět se vyvalí ještě víc jeho šíleně velké bicepsy a já musím žasnout, jak nenuceně se u toho tváří, pobuda. Budu tvá smrt, můj milý chlapče. „ Je čas jet domů,“ rozhoduje Dalia a já skoro zavýsknu. Konečně tu bude klid. „ Sbalte si věci na několik dnů a pokud budete tak hodný sbalte i něco pro svoji sestru, třeba se to bude hodit. Oba budete zatím v našem, novém smečkovém domě.“ Řekne Kevinovi a mě se udělá znovu špatně. Co prosím? Já nikam nejdu, chci mít klid, lehnout si a odpočinout si od tohoto všeho zmatku. Rozmyslet si co bude dál, pochopit co se tady do háje vlastně děje.
„ Nevím proč bychom nemohli zůstat tady,“ oponuje jí, ale ona jen zkrabatí celo a semkne rty do úzké linky, lehce ji ještě zesvětlají už a tak skoro žluté duhovky. „ Protože, i když je vaše sestra jistě normálně hodná dívka, nic by ji nebránilo vás zabít, kdyby se přestala takto obdivuhodně ovládat. “ Nevrle zamručím, dřív zabiju ji, než mého bratra, pokud se mi bude plést do života, což má zdá se v plánu.  Michael se zvedne ze své pozice u mých předních pacek a jemně mi olízne čumák, uklidni se Kiro, chce ti jen pomoc tohle všechno zvládnout. Však já vím, ale to neznamená, že jsem z toho nějak nadšená. Odstrčím ho a vstanu, pokud tohle všechno máme oba přežít, musím se začít chovat, klidněji. Nenuceně projdu kolem ní a vedle ní stojícího Thea, poté v chodbě i kolem Emaryho, nakonec se zastavím před dveřmi od svého pokoje a čekám. Tohle snad jasná zpráva mém bratrovi, že teď není dobrý nápad se s ní začít hádat, udělejme to po jejím, vždycky můžeme prachsprostě utéct a začít ze zase schovávat, teď ale potřebuju informace o tom co se se mnou děje a podle všeho Kevin neví dost. Místo Kevina mi ale otevírá dveře Theodor. „ Čekal jsem, že budeš o dost víc vrčet, štěně, překvapila jsi mě.“ Začínám se cítit mírně uraženě, kdo je aby mě soudil, vždyť mě vůbec nezná, obyčejně jsem velice klidný člověk, to že mám teď rozházený hormony neznamená  že ve skrytu duše nejsem zabiják. Teď sice po většinu času máme chuť všechny trochu umrtvit, ale to pročítám stresu z novot.
Vstoupím do pokoje a přemýšlím, co tady vlastně prohledávám, cítím se divně.  Nemyslím si, že tohle má cenu, teď mi stačí jen kožich a budoucím oblečením se teď nemám chuť moc zabývat. „ Vezme jen pár triček, nějaké spodní prádlo a pohodlné kalhoty.“ Skoro mám pocit, jakoby mě těmito slovy chtěl trochu uklidnit, no nepodařilo se mu to. Přesto se rozhodnu, že to uděláme tak jak řekl, přejdu k šatní skříni a pokynu, tohle bude trapný. Cizí muž se mi bude přehrabovat v šatníku a hledat moje spoďáry. Theodor je ale ve skutečnosti velmi precizní až profesionální, rychle vezme co potřebuju a vše narve do tašky, kterou našel ve spodní části skříně. „ Chtěla bys ještě něco?“ Odvedu ho z pokoje přes chodbu do protější koupelny, bez toho aniž bych musela být názorná rychle vezme kartáček na zuby s pastou a ze sprchového koutu šampon s kondicionérem a sprchový gel. Vše opět dá do připravené tašky. Ve dveřích narazí do Kevina. „ Slib, že jí nikdo neublíží, je jediná rodina, kterou mám.“ Teď bych nejradši byla zpět člověkem, abych ho mohla obejmout, místo toho ho jen ťuknu do kolen, miluji tě, bratříčku můj. „ Jediná hrozba pro ni je ona sama. Ale můžeš mi věřit, že nedovolím nikomu, aby ji zabil. Pár rvaček zažije, ale to se stát musí, tak to ve smečkách prostě funguje, je nová a bude si muset vybojovat místo.“ Kevin svraští čelo, tuto odpověď slyšet pravděpodobně nechtěl, ale co čeká, když jedná s netvory.  Proklouznu mu mezi nohy, nechci moc přemýšlet nad slovy, které Theo řekl, že budu bojovat, protože mě děsí pocity, které mě najednou zaplavují, nadšení a touha po krvi. Tohle by neměla být správná reakce, ale přesto to tak je, toužím bojovat ať už se mi to líbí nebo ne. Dveře od bytu jsou otevřené a v zárubni stojí Emary, v ruce drží vodítko na jehož konci je oboje připevněný ke krku Michaela. Tak to ani omylem, to jim nedovolím. Couvnu, ale to je narazím do nohou Theodora. Když vidí moji reakci zasměje se. „ Nebuť citlivka, je to jen krytí pro lidi, ani netušíš jak obyčejný špagát udělá z vlkodlaka roztomilého Alíka.“ Stejně si to na sebe nevezmu ani náhodou. Když vidím jak Emary vytáhne z kapsy růžové lanové vodítko zavrčím.  „ Bože, pomůže když řeknu, že ti to v něm bude určitě slušet?“ Táhni do pekel debile, to zasraný vodítko na mě nedostaneš. Znovu zavrčím, jen přes moji mrtvolu. „ Buď to nebo tě vezmu na náruče a odnesu se tě až do auta.“ Ta druhá varianta je ještě o dost horší, přesto s prvním nápadem nadále nesouhlasím. Copak jsem nějaký zvíře? Najednou mi dojde absurdní věc, ano, jsem zvíře, predátor největšího kalibru a takové monstra jako já nezastaví ani to debilní  vodítko. Přesto si ho nadále odmítám nasadit. „ No tak, štěně, buď hodná holka a nekomplikuj mi život.“ Prosí mě Theodor a já se zapřísahám, že od teď to bude můj životní cíl, ničit mu život. Zazubím se a pak vidím v jeho očích pochopení, že jsem tuhle výzvu přijala. Ale pak v nich uvidím i jinou emoci, kterou nedokážu dostatečně dobře rozluštit, natočím hlavou jakoby mi tohle mohlo pomoci hádanku rozluštit, ale než se naděju je ten výraz pryč. Jenže v té chvilce mé nepozornosti mu Emery hodí tu růžovou obludu a on jedním rychlým tahem zahákne oko okolo mé hlavy. Zabiju ho. Začínám se smýkat co nejdál od něj, ale lano, kolem mého krku se utahuje a začíná mě škrtit, přesto se snažím dostat z jeho moci. „ Sakra přestaň, uškrtíš ji.“ Chytá ho za ruku, která, drží vodítko Kevin a vysmykne ho z jeho drapů. Theo na něj zavrčí, což zase pro změnu rozčílí mě, přestanu se snažit vyvléct, naježím se, vycením zuby a než si uvědomím, že to co dělám není dobrý nápad, tak po něm skočím. Tlamou mířím přímo na hrdlo.