Netvoři - Bestie útočí ✅✅

KAPITOLA 18.

Po zbytek dne si nás skoro nikdo nevšímal, i když jsem slyšela i cítila jejich přítomnost. Nikdo se ale neodvážil přijít na víc než padesát metrů. Bylo to dost osvěžující a fajn. Oba jsme si chytly něco na zub a užívali si dne. I když jsem občas vycítila, že Theo přemýšlel o sjezdu, který se konal doma a ona tam nebyl. Vítej v klubu, kdy se jedná o někom bez jeho přítomnosti.
Domů jsme se rozhodli pomalu vracet, když slunce začalo zapadat, podle všeho to byl čas, kdy je nejvíc pravděpodobné, že většina z návštěvníků  už bude pryč zajímalo by mě, jestli to tak bude i s Netvorem. Ale nemyslím si, dokud se sám nerozhodne odejít nemyslím zeptat bude nějaká síla, která by ho dokázala donutit vypadnout z Philipova teritoria. Ani samotný Philip není podle všeho natolik naivní, aby si myslel, že má cenu se pustit do boje s mým nově objeveným strýcem. Podle všeho měl pravdu, nikdo z naší rodiny není normální, teď jen nevím, jestli mě to má uklidnit, nebo víc vyděsit.
Třeba nakonec nikdy nezkrotím svoji neustálou agresivitu a roztěkanost. A pořád budu stejně tak útočná jako do teď. Co to potom znamená pro moji budoucnost? Počítá Theo i s touhle alternativou? Jak ho znám, tak pravděpodobně ano. Přesto si myslím, že čeká, že se to nakonec přeci jen malinko zklidní. Ale co když ne? Stane se ze mě další člen rodiny, kdy všichni  v okolí pomalu zapomenou mé skutečné jméno a začnou mi říkat přezdívkou? Jakou? Bestie.
Netvor a Bestie, ideální to rodinná diagnóza. Vraždící monstra, postrach všech. Od lidí po vlkodlaky. Co když budu stejný zabiják jako on. Dokázala jsem týden po první proměně zabít dva trhače, to není zrovna dobrý začátek. To mračení ti nesluší. Nabourá se do mých temných myšlenek Theodor. Malinko se otřepu, abych se sebe dostala tu ponurou předzvěst svého života. Bude se mnou i tak chtít být?
Jen jsem se v myšlenkách zatoulala do míst, kde bych neměla co dělat. Odpovídám mu. Dal pokračujeme lesní pěšinou domů. Celý zbytek naší výpravy se táhne několik metrů za námi. Už vidím první světla okolních domků pro členy smečky. Co pro mě bude znamenat vlastně dnešek. O čem se ve skutečnosti jednalo? Jestli má Alan opravdu právo na to, abych byla nucena odejít do jeho smečky? Co když tomu tak je a Philip bude muset se podřídit podivným nepsaným zákonům smeček. Cokoliv se dneska probíralo, nebude mít žádný vliv na to, jestli spolu budeme nebo ne. Nikdo nemá právo odloučit od sebe druhy. Snaží se tipnout kam, se moje myšlenky zatoulali. A skoro se i trefil. Tohle jsem chtěla řešit jako další věc. Dobrý vědět, že zkazit si život tím, že už nebudu s Theodorem si můžu jen já.
Chci, aby ten problém s Nočními můrami a Alanem nadobro zmizel. A já měla o jedno trápení míň. Všechno se to tak komplikuje. Nějak to vyřešíme. Zatvrzele tvrdí, jenže ani on neví jak.
Procházíme kolem domků a míjíme několik lidí užívajících si zbytky letního dne. Zdá se že tady, proběhlo vše v pořádku, nikdo nevypadá, že by jsme mířili do bitvy. Možná nakonec alfové přišli na to, jak celou záležitost vyžehlit bez krveprolití.
Hlavní budova je sice osvětlená, ale tichá, normálně tu v tuhle dobu je tuna lidí. Teď se zdá, že se radši drží v ústraní. Jaká je pravděpodobnost, že uvnitř narazíme na Kiliana? Když vejdeme do kuchyně přivítá nás usměvavá, ale malinko unavená Marta. „ Ahh, drahoušci moji, jste zpátky. Jsem ráda, že jste si, užili dnešní tak hezký den.“ Víta nás srdečně od kuchyňského ostrůvku. Z obývacího pokoje zazní rána. Většina osazenstva za námi okamžitě vystřelí, aby zjistili co se tam děje. „ Uklidněte se, hází jen knihami, víc rozbitné věci jsem jim zakázala.“ Křikne za námi, ale je to v podstatě  jedno.
Je to výjev jak z nějakého podivného filmu, všude okolo jsou rozházené věci, které ještě včera večer byli poskládané ve skříních podél zdí, knihy, vázy, rámečky z fotkami rodiny i přírody. Všechno se zde valí na zemi a dva muži jimi podle všeho po sobě házejí. Poznávám Philipa, který právě bere Vojnu a mír a hází jí na druhého účastníka bitky. Ten se snaží ji uhnout, ale trefí ho do holeně.
Pak na druhou stranu letí Jih proti Severu, zdá se, že tu máme až moc válečné literatury. Moje domněnka se potvrdí, když Philip hodí po Kilianovi Na západní frontě klid.
„ Třináct let hledám a ničím ty hajzly, co se podíleli na vraždě mé sestry. Víš, koho jsi si přivedl domů a nemáš potřebu mi dát jedinou zprávu, hajzle. Co víc, mladé štěně, které v podstatě nemá žádné informace o tom, co se vlastně ve skutečnosti ve světě děje necháš lítat všude možně, v noci, mimo tvoji kontrolu. Necháš ji skoro se zabít při útoku dvou zkurvysynů. Necháš ji procházet si tím vším samotnou, protože si myslíš, že se chytne sama. Je to moje neteř, ty poďobanej kreténe, a ty tvrdíš, že nemám žádné právo mluvit ti do toho, jak vedeš svoji smečku? Tvá smečka je mi u prdele, mám svoji vlastní! Ale máš zde moji rodinu a to si piš, že nedovolím, aby se dostali do spárů toho zakomplexovaného blázna.“ Po tomhle proslovu po Philipovi hodí Píchou a předsudek, jsem ráda, že neměl v ruce Bídníky, kteří leželi hned vedle, protože ho trefí precizně rovnou do hrudníku. A taky, že v téhle knihovně je i něco jiného než samá deprese z války.
Zdá se, že jak Philip tak i Kilian se proměnil do lidské podoby a na tenhle souboj se rozhodli v ní zůstat. Můj strýc je obří, nejméně dva metry, vysoký chlap s na krátko střiženými tmavými vlasy. Víc z něho nevidím. Možná, jen to že je dost urostlý a svalnatý, ideální zabiják.
„ Kdyby ses posledních dvacet let nechoval jak kretén a nezničil každého, kdo se ti jen přiblížil do cesty. Možná bych popřemýšlel o tom, že ti to řeknu, ty osle. Ale kam přijdeš, tam pak leží mrtvá těla a litry krve, jsi vraždící maniak a prvotřídní hajzl. A já nehodlal riskovat, že ublížíš někomu z mých lidi. Co hůř, věřím, že bys byl schopný ublížit i jí samotné. Ale adoptoval jsem si ji do své rodiny, je družkou mého syna. Je moje. Zvykni si na to, imbecile. “ Řve na něj Philip a oklepává se z útoku Jane Austinovou a bere do ruky Rowlingovou. Napřahá se a chce ji hodit na svého soka. Tak to teda ne. Harrym Potterem se tady házet nebude, ne před mýma očima.
Hlasitě štěknu a oba může tím skoro vyděsím, ani jeden, neměli zdání, že tu mají pozorovatele. Philip upustí knihu zpět na zem a rozhlédne se kolem sebe, mám pocit, že konečně pochopil, v jakém bordelu se to teď nachází. Úplně mu muselo vypnout.
Trochu jsem ráda, že nejsem jediná, které občas přepne. Kilian na druhé straně má je na tom stejně. A je pořád stejně vytočený. Což donutí trhače za mnou změnit pozice a bránit členy smečky před rozzuřeným obrem.
„ Nic se neděje, jen mírná výměna názorů.“ Klidní svoje vlky Philip a vlci vedle mě se sice trochu stáhnou, přesto zůstávají naprosto konsternovaní mužem naproti nám. Je to dost podivná podívaná, když už jsme u toho. Kilian mlčí a vidím, jak mu občas cukne nějaký sval v těle,  jak se snaží co může aby se ovládl. „ Bylo to nejlepší možné řešení.“ Snaží se obhájit tuhle podivnou situaci. Kdo jsem, abych soudila.
Ale je prostě zvláštní vidět dva dospělé může kolem padesátky, jak stojí uprostřed naprostého chaosu rozházených knih a věcí. A přitom si uvědomit, že oba jsou to vlastně tvorové, kteří se umí přeměnit na obrovské zlé stvůry s ostrými drápy a velkými zuby. Přesto jsme byli svědky jejich podivné hádky tak jak proběhla. Tohle asi nikdy nevymažu z hlavy.
Jsem jediná, která nemá co k tomu dodat? Ptám se ostatních, ale nikdo se neozve protože stále zahrají na to, co se před námi stalo. Nakonec první kdo se trochu zmátoří je Maja Tohle je to nejlepší, co jsem kdy viděla. Tohle budu vyprávět svým vnoučatům jako nejúžasnější bod mého života. Hlesne a dál zírá na dva alfy jak oddechují v obývacím pokoji. Nevím, co je víc divnější jestli tenhle pohled, nebo táta mluvící sprostě. Promluví po chvilce Michael, dál zkoumá každičký centimetr pokoje.
Tvoje rodina je to nejlepší, co nám mohl osud přivát do cesty. Každý den něco nového, lepší než televize. Potutelně se začne smát Maja a ostatní se pomalu přidávají. No děkuji. Jakoby to byla všechno zase moje vina.
Víš, že to neberou vážně. Mají tě rádi a tohle všechno co se děje berou jako jednu velkou zábavu. Zkouší mě trochu obměkčit Theo, ale vidim na něm jak pořád pozoruje to divadlo před námi a taky z něho  cítím, jak nesvůj je z Kiliana, i když je v lidské  podobě.
„ Jak sis užila zbytek dne, drahoušku?“ Ptá se skoro až normálně Kilian, jen jde pořád z jeho postoje i hlasu cítit, že se úplně neuklidnil, přesto se snaží znít, že je všechno v naprostém pořádku. No jasně. Kývnu, že vše proběhlo v klidu a on mi kývne na zpět. Tohle je prostě zvláštní situace. „ U Kiry vedeme taktiku vlastní proměny. Dokud se sama nechce přeměnit, nenutíme ji do toho. Takže klidně teď můžeš odejít, protože dnes se už nic víc dít nebude.“ Odpálkovává ho Philip z domu. Ale Kilian na to vůbec nereaguje.
„ Chceš mi říct, že vlastně vůbec nic neřešíte a je vám fuk, jestli ji to vlastně neubližuje.“ Tuhle debatu už jsem zažila a odmítám ji být znovu přítomná, i když je to s jiným osazenstvem. Pořád to samé. Jestli to jak často a hlavně dlouho jsem ve vlčí podobě mě nemůže dostat do stavu, kdy bych už nemusela vědět o tom že jsem vlastně ve skutečnosti i člověk a začala bych běsnit. Jenže já už tu potvoru, která později u běsnících vlkodlaků vypluje na povrch mám od své první přeměny a docela si spolu notujeme. Běsnila jsem jen jednou a dokázala se vrátit zpět, takže věřím, že tohle je nepodstatné téma.
Otáčím se ke schodišti a prostě odejdu do svého pokoje. Slyším jak za mnou následuje Theo. Hádám, že tohle téma přímo miluješ. Dovtípí se, když vcházíme do pokoje. Podle všeho, hodlá zůstat se mnou děj se co děj. Nechápu proč to tolik lidí tak pobuřuje. Jsem spokojená jak to teď mám, nic mi neschází, nemám pocit, že bych šílela víc než obvykle. Všichni se bojí, že by mohla bestie začít běsnit. Ale ona je takhle více méně spokojená. Dokud nikdo nejde po jejich lidem nebo po nás tak jsme v pořádku. Snažím se mu znovu vysvětlit. Věřím, že částečně mě chápe a že bestii přímá takovou jaká je. Přesto vím, že se občas bojí, co to všechno bude znamenat pro naší budoucnost.
Já teď spíš víc bojím, že se stanu druhým Netvorem. Osobou, které se všichni budou bát. Vraždící mašinou, před kterou budou všichni utíkat. Kilian sám řekl,  že strávil třináct let lovem vlastních lidi. A co jsem pochopila, už dřív se nedržel moc zpátky a házel těla svých protivníků, kam jen mohl.
Nikdo po tobě nechce nic, co bys ty sama nechtěla. Ujišťuje mě a já si odfrknu. Stejně se tu občas cítím jak v kleci.
Jdu se proměnit a pak vysprchovat, chci se pro jednou zase cítit jako člověk. Rozhodnu se náhle a zamířím do koupelny. Theo na to nic neříká a nechává mě, abych mohla být alespoň na pár minut sama.
Přeměna je lehká a rychlá, když mám hlavu čistou a nic mě nedráždí, vím že to tak bude. Chci zažít co nejméně těch bolestivých, pokud to půjde. Poté následuje dlouhá teplá sprcha plná páry a voňavého šamponu a mýdla. Hýčkám se. Není kam spěchat. Zasloužím si chvilku jen sama pro sebe.

Když se vracím do pokoje, umytá, voňavá a s polo usušenými vlasy. Zarazí mě, že Theo zůstal tak jak byl. Nechce se proměnit zpět a mě napadá jen jediný důvod.
Obává se útoku a chce být připravený. Ani za mák nevěří Netvorovi, pořád ještě nevstřebal dnešní možný souboj mezi mnou a Kilianem. Děsí se dalšího napadení, kdy budu sama a budu bojovat s nepřítelem, který je silnější než já. Což je podle něho úplně každý, mělo by mě to docela urazit, ale chápu ho. Kdykoliv mám pocit, že je on v nějakém  blízkém konfliktu mám chuť všechny zabít, nemáme tedy co vyčítat.
Beze slova vlezu do postele a on vyskočí za mnou. Chvilku jen ležíme vedle sebe a těšíme se s klidu, který kolem nás nastal.
„ Tohle uspořádání mě docela baví. Konečně nejsi tak arogantní pako. Jak že to říkáš, když je to naopak, že takhle nebývám tak otravná? A dokonce se se mnou dá, i rozumně bavit? “ Směju se a hladím ho po jeho černém kožichu. Je podivné, že je to vlastně poprvé, co se naše role vyměnily. On mě zažil tolikrát ve vlčí podobě a dám byl v lidské, přesto naopak to nebylo nikdy. Je to fajn. Konečně nemá tolik keců.
Štěkne po mně a já vím, že mi chce dokázat, že i když nemá slov, dokáže být pěkný hlasitý zmetek. „ Já vím, já vím. Ty jsi přeci dokonalý.“ Utahuju si z něj  a dál klidně ležím v posteli a nechávám se obklopit jeho pachem a tělem. Je jen můj. A možná že je i dokonce dokonalý.
„ Dole neslyším žádný randál. Hádám, že Kilian odešel z domu. To co se mezi ním a tvým otcem stalo nechápu. Budeš mi muset později vysvětlit, co to bylo. A proč to nikdo neřešil. Marta byla hned vedle, věděla co se tam děje a přesto byla v pohodě. Jsem z toho malinko zmatená.“ Povídám mu a on zabručí v souhlas.
Chce se mi hrozně spát  tohle byl opravdu náročný den, jak psychicky, tak i fyzicky. „ Dobrou noc, Theodore. Jsem ráda, že tě mám.“ Líbnu ho na čumák, zavírám oči a usínám.