Netvoři - Bestie útočí ✅✅

KAPITOLA 12.

Většinu odpoledne jsem prostě jen běžela a nepřemýšlela nad ničím jiným, než nad tím, jak mám skládat tlapy tak, abych ze sebe dostala co největší výkon.
Trochu pozdě mi došlo, že utíkám tak daleko, že jsem za sebou, nechala všechny hranice smečkového teritoria, jak vnitřní na pozemku, tak i té vnější teritoriální.
Zdrhla jsem jak králík, jsem srab. Sama na sebe zavrčím, jako bych se chtěla potrestat. Už dávno začala být noc, ale mému zraku to nijak nevadí, prostě se přizpůsobil prostředí. Chvilku jen tak sedím uprostřed ničeho a poslouchám ten naprostý klid.
Jsem psychopat. Nemocná. Na hlavu. Jak mám řešit nové problémy, když ty staré se pořád vrací a derou se na povrch.
Slyším jak za mnou tiše vrní motor čtyřkolky. Čekám než pronásledovatel dojede skoro až ke mně. Už z dálky poznám, že ke mně míří Matyas. Výborně pojďme pokračovat v mé depresi dál, pojď si ještě rýpnout. „ Nechtěl jsem ti ublížit. Theodor mi už něco říkal o tvém strachu, ale já to hrozně moc zlehčil. Ty se nebojíš, ty ji vyděšená, z nás, ze svých vlastních lidí.“ Odsuzuje mě a jeho slova mě bodají a bodají dál. Pokračuj, kopni si ještě.
„ Ti co to způsobili, si zaslouží zemřít.“ Dopoví svojí řeč. A já se na něj konečně podívám. Sesedl z čtyřkolky, ale neposunul se blíž ke mně, drží si odstup. Abych se nevyděsila znova. Jako nějaký cvok.
Pořád kolem mě musí někdo chodit po špičkách, abych se nesesypala jako domeček z karet. Když uviděl, že jsem ho vzala na vědomí tak se pohnul blíž. „ Já zasloužím trest, protože jsem pěknej debil. A místo toho abych teď byl v domě a pykal za to, tak mi Philip řekl ať jedu za tebou a pohlídám, aby se ti nic nestalo. Zatímco ostatní se snaží uklidnit rozzuřeného Thea, který je vzteky bez sebe. Vzteklý na mě a moji debilitu.“ Sedá si na zem pár kroků ode mě.
„ Je mi úplně jasný, proč mě, sem poslal, protože v tu chvíli jsem byl terč já. Zranil jsem tě a Theo by mě prostě zabil. A popravdě? Ani se mu nedivím. Nejenže jsem na tebe sáhl, ale navíc jsem ti ublížil. Divím se, že mu příště Philip nedovolil pomstu.“ Odfrknu si. A on zastaví. Tady mám být v depresi a s výčitkami svědomí já. On mě prostě jen přátelsky obejmul. Ukrajuje si moc velký kus z koláče sebenenávisti. A naprosto nepochopil nastalou situaci. „ Máš na to jiný názor?“ Zeptá se mě a já kývnu. Si piš, ty na tom máš jen ten podíl viny, že jsi to byl zrovna ty, jenže já vím, že takhle bych se chovala úplně s každým.
Vždyť jsem se ani ne před několika hodinami bála svého vlastního druha! Bojím se někoho, koho ať je to sebebláznivější miluju. Přesto při určitých situacích mě tím čím je, prostě vyděsí. Přestože jsem sama netvorem, bojím se jich. „ Myslíš si, že jsi reagovala přehnaně?“ Jeho otázku formuluje přesně, jakoby věděl co se mi motá v hlavě. Znovu přikývnu.
„ Jednou  v žertu, nesuď mě, byl jsem ještě štěně, těsně po proměně, jsem dal, pusu ženě, která měla druha. Žiju jen protože on nebyl dostatečně dominantní a silný na to, aby mě zabil. Ale odešel i se svojí ženou ze smečky, protože kdykoliv mě viděl měl nekontrolovanou chuť mě zabít, přestože věděl, že to nedokáže. Jeho reakce nebyli přehnané, protože prostě takhle to u nás je. Nesahá se na partnery ostatních. Udělal jsem hned několik chyb najednou, nemyslel jsem na tvoje bolesti, které si si sebou k nám přinesla, i když jsem o nich věděl a sáhl jsem na tebe a nejen to, přitom jsem ti ublížil. Theo si sem teď klidně může na kráčet a vrazit mi nůž do srdce a já bych mu ještě ukázal, kde přesně ho mám. To nemluvím ani o tom, že je beta a podle mě s aspiraci v brzké době k zakládání nové smečky, protože až moc se dominancí blíží ke svému otci. A když, už jsem u Philipa, můžu děkovat bohu, že reaguje na skoro všechno s ledovou klidností a rozvahou. Za tohle je přinejlepším vyhoštění ze smečky.“ A já zamrznu namístě, bože, dostala jsem tohoto kluka do pořádného průseru. Oba jsme odstartovali pořádný kolotoč sraček. On svoji lehkovážností a já svým strachem. Jsme to, ale dvojka.
„ Theodor říkal, že ve vlčí podobě se s tebou opravdu dobře povídá, protože nemáš plnou pusu keců. Něco na tom bude.“ Zasměje se a lehne si do trávy a tipuju, že zavřel oči. To zní jako něco, co by řekl, zaklapu zuby a Matyas se zasměje.
„ Jsem rád, že tě našel. Viděl jsem jak se na tebe dívá a skoro začal žárlit, že já nikoho takového nemám. Jsi pro něj celý svět. Vzduch, který dýchá, voda, kterou pije, nebo jídlo, které jí, jsou pro něj teď fakticky banality k přežití. Je fajn vědět, že i když tohle všechno má, pořád tu je holka, co mu nemá problém utrhnout skoro celou ruku, když se ji pokusí nasadit vodítko.“ Odfrknu si a on ztuhne. Možná to bude tím, že během jeho oplývaní mého vztahu s jeho nejlepším přítelem jsem potichu došla až k němu, lehla si a položila si hlavu k té jeho.
„ Dám ti radu, už dvakrát jsi útočila a pokaždé jsi šla po rameni, když tohle budeš dělat furt rozkřikne se to a všichni si ho budou chránit jako první. Musíš měnit taktiky.“ Má špatný informace, i když podle všeho, ranní dostaveníčko s Jasonem se muselo rozkřiknout až tak moc, že se o něm dozvěděl i člověk, co byl týden mimo pravidelnou síť drbů.
Poprvé, když jsem útočila to rozhodně nebylo rameno, ale krk, kdo může zato, že jeho majitel má reflexy jak blázen. Tlamu položím na jeho krk. On vybuchne smíchy. „ Tys šla po krku? To nesmíš nikomu říct, tvoje tajemství je u mě v bezpečí, ale nikomu jinému to neříkej, utrhla by sis z ostudy kabát.“ Debil, šťouchnu do něj a zubama mu zacvakám těsně u ucha. Ale s ním to ani nehne a dál se směje.
Pak už je ticho, podle všeho on už nemá co říct a já i kdybych měla nemůžu.