Netvoři - Bestie útočí ✅✅

KAPITOLA 17.

Probuzení nebylo tak příjemné jako usínání, za prvé se konalo až moc brzy a za druhé jsem v posteli sama. Cítím, že vedle mě nikdo neleží, zdá se, že Theo už je vzhůru a absolutně nemám zdání jak se mu podařilo vstát a nevzbudit mě.
Nakonec se rozhoupu taky začít něco dělat. I když já toho za úkol na dnešek moc nemám. Mám se držet dál od domu, toť vše. Pořád mi to brnká na nervy. Chce mě co nejdál odtud, abych nic nevyvedla, na jednu stranu to opravdu chápu, ale na druhou mi jeho činy dost ubližují.
Zvenku na dveře zaškrábou drápy stvůry. Zdá se, že tu někdo čekal až se probudím. Seskakuju z postele a počkám až i otevře dveře, pořád to neumím natolik dobře, abych u toho nepadala nebo nezničila kliku, takže to raději nechávám na jiných. Michael se opře a otevírá.
Nazdárek, Šípková Růženko, už jsem si myslel, že tě budu muset vzbudit. Začínají přijíždět hosté, vypaříme se zadními vrátky a pak si užijeme den plný lovu a zábavy. Radostně se ke mně přiřítí a celou mě oběhne. Myslela jsem, že se ještě stihnu rozloučit s Theem. Postesknu si a vydám se ke dveřím ven na chodbu.
Nechtěl tě budit, ale když jsem ho naposledy viděl, tak jsem dostal přednášku na téma, postarej se mi o ženu, ať je najezená, šťastná a v bezpečí. Stalo mě spoustu nervů si to odposlechnout dokonce. A vsadím se, že kdybys se teď šla rozloučit dostal bych kázání znovu. Prosím, nechtěj to po mně. Žádá mě se špetkou hysterie v hlase. Fajn, nemusím být tak melodramatická, vydržela jsem bez něj týden, jeden prašivý den zvládnu levou zadní.
Zadní venkovní schodiště vedoucí z naší chodby má sloužit jako evakuační, ale už jsem viděla, že ho spousta vlků používá jako skákací můstek do bazénu za domem.
Někteří odvážlivci to zkouší i s rozběhem přes, celou chodbu, ale když se o to naposledy někdo pokusil, tak byl načapán Dalii a ta s ním potom doslova vymetla podlahu. Mokrý netvor do domu nesmí.
Teď je ale všude klid a i když začíná další teplý den u bazénu není ani živáčka. Hádám, že Philip se rozhodl nám umožnit odejít v naprosté tichosti. U protějšího břehu bazénu na nás čekají zbývající členové naší tlupy.
Buďme rádi, že zmizíme, viděla jsem jak, dorazil klan Fidelů, jak já ty mexikánce nenávidím. Prozrazuje nám Maja, když se pomalu vkrádáme do houští lesa.
Jo, Pablo Fidel je pěkně děsivej. Přitaká ji Michael. Nemám páru kdo to je, nikdo o něm za tu dobu, co jsem tady nemluvil, takže zase tak děsivý být nemůže.
Je to prevít, ale když jde do tuhého vždy stojí na straně Philipa a to je pro nás teď nejdůležitější. Příkře ukončí toto téma Matyas. A podívá se za nás jestli za námi náhodu nikde není.

Brzy narazíme na první vůní zvěře, docela čerstvý pach nějakého jelena, klidně bych po něm šla a moje bestie taky, ale ostatní se od vůně odlučují a jdou dál. Jsme moc blízko, Philip nám zajistil, že celý severozápad teritoria je uzavřený, ale nechci riskovat a půjdeme až k hranicím. Odpovídá na moje malé odfrknutí nad promarněnou šancí Matyas. Podle všeho, včera nebo dnes ráno proběhla porada, na které jsem opět nebyla. Jak nečekané.
Tohle plánování beze mě, mě začíná vytáčet. Postěžuju si, ale nečekám nějakou dobrou odezvu. Theo jedná a plánuje tak, abys nemusela absolutně nic řešit. Pravděpodobně to je jeho podivné chování. Každý má něco. Philip třeba nesnese, aby Dalia u jídla seděla někde jinde než u jeho levice. Pokaždé, kdykoliv za jakýkoliv okolností. Informuje mě Maty a já se nad tím pozastavím, dojde mi, že mluví pravdu.
Jedla jsem u stolu s těma dvěma tolikrát a nikdy mi to nedošlo. Smečka nemá jasně dané, kdo kde u jídla sedí, ani by to nešlo. S tolika strávníky je nemožné najít místo pro každého a tak ji každý tam kde je zrovna volno. Pravda ale je, že Dalia opravdu nikdy nejí jinde než vedle Philipa po jeho levici, i když tam před tím nebylo místo, prostě se tam udělalo. Všichni tohle nepsané pravidlo akceptují a řídí se jím.
Já si myslím, že Theo bude mít něco jiného. To jeho plánování všeho má v krvi odjakživa, je to stratég mozkem i srdcem. A to že občas zapomene na fakt, že by na jeho plány mohl mít někdo jiný názor, nebere nikdy moc na zřetel. Argumentuje Michael a já se musím zasmát. Svého bratra má opravdu přečteného.
A Maja v mém zorném poli, jen vehementně přikyvuje. Pamatuju si, že když jsme byli mladí zmetci, tak naplánoval obrovskou vodní bitvu. Jenže plánoval a plánoval a nakonec z toho byla spíš strategická multiplayerová hra plná nejen nepřátelských týmu, ale i pastí, což nikdo nečekal. Několik z nás nedopadlo zrovna dobře, pár zlomených nohou a rukou. Bylo to super. Philip podobné hry potom zakázal. Malý George se málem utopil, byla to sranda. Básní Maja a já se to snažím představit, ale nejde to, na to je to až moc komplikované, stejně jako celý Theodor. Možná už ho pomalu začínám chápat.
Míříme dál na severozápad a necháváme se unášet klidem lesa.