Netvoři - Bestie útočí ✅✅

KAPITOLA 15.

„ Pořád si myslím, že bychom měli mít společnou ložnici.“ Theo promluví do ticha a já se otočím na bok. Už je to týden, co jsme tu měli nezvaného cizince z jiné smečky.
Pár hodin potom jsem se proměnila zpět do lidské podoby, i když byla většina osazenstva smečky okolo mě proti.
Podle všeho to mohlo pokazit hojení ran, ale mě se nic zvláštního nestalo, stehna mě bolí pořád stejně a jizvy se hojí přesně tak, jak se předpokládalo, tedy rychle a bez problémů.
„ Abych neměla kam před tebou a tvoji arogancí utéct? Ne, děkuji.“ Odpovídám mu a zaměřím se na jeho siluetu ve dveřích.
Tohle je moje útočiště a on to moc dobře ví, proto sem skoro nikdy nevkročil, jen vždy trpělivě čeká, až ho zas vezmu na vědomí a na milost.
Za tento týden jsem využívala svůj pokoj k útěku od okolního světa velice často, ale nejčastější důvod mi stojí na jeho prahu. Theodor a jeho postoje mě ze srdce vytáčí.
„ Není to arogance, Kiro. Bojím se o tebe a to nejmenší, co můžu udělat je tě mít pořád u sebe. Jednoduché a efektivní, se mnou se ti nic nestane.“ Jeho hlas zní stoicky a klidně, veškeré emoce už dávno z těchto vět vyprchaly, jak je omývá pořád dokola, poprvé prskal a řval, pak se už jen občas ježil. Udělal ze sebe mého osobního strážce. A kdybych byla melodramatická, tak i druhý stín.
Nemůžu se jít sama projít ven po pozemcích u domu a to nebudu zmiňovat ani můj nápad jet do Hallu a třeba se stavit za Alex a udělat si holčičí den.
Naprosto vyloučené, velké riziko, mysli trochu, nebuť zbrklá, mohlo by se ti něco stát. Pořád a pořád dokola, občas mám pocit, že Theodor už jiné slova ani neumí.
„ Mohla by jsi mě pro jednou poslouchat a nechat si to všechno znovu vysvětlit?“  Zeptá se a opře se o rám. Však já vím, co to všechno zmatená. Pravděpodobně jsem záminka k válce, buď mě bude mít jedna smečka nebo ta druhá, tak či onak je o mě podle všeho velký zájem.
Alan alfa z Nočních můr po neúspěšné výpravě Figa kontaktoval Philipa ještě osobně, zavolal mu. Byl to velmi krátký rozhovor Alan řekl, že mě tu drží neprávem a že je ochotný mě i mého druha přivítat ve své smečce.
Na to mu Philip řekl, že svého syna ani jeho družku nebude posílat do spárů šílence a pak mu prostě zavěsil. Jeho mobil pak začal zvonit ještě jednou, ale Philip dělal, že prostě neexistuje.
„ Chci mít víc volnosti, mám pocit že mám furt někoho za prdelí.“ Fňuknu, ale vím, že to nic nezmění. Všichni v okolí se rozhodli mi zpříjemňovat život svojí neustálou přítomností.
Maja se rozhodla, že bude po Theodorovi nejvíc otravná, když jsem ji s tím konfrontovala tak mi jen odpověděla, že hlavní příčku mu nechala schválně, aby se necítil smutně. Nepřestala a dál den co den hledala každou příležitost být se mnou.
„ Vím, že se tu teď cítíš jako ptáček v kleci, ale je prostě příliš nebezpečné, abych tě nechal samotnou běhat po lesích. Naposledy tě napadli a chtěli tě zabít.“ Další kolovrátková informace, pokaždé mi připomene tu noc s Matyasem a mě nezbývá než se zase bránit.
„ A oni skončili mrtví, roztrhání na kousíčky, mnou.“ Theodorovi se ještě víc zkrabatí čelo, myslela jsem, že víc to ani nejde. „ Matka mi to řekla, co dokáže ve skutečnosti dominantní vlčice, proč jich je tak málo a co se může stát, když povolíš v boji s tvou druhou přirozeností.“
Sednu si a položím nohy na zem, Philip mně i Matyasovi dal několik dní klid, ale před několika hodinami se rozhodl, že je čas abychom mu pověděli, co se ten večer stalo.
Nedopadlo to moc dobře. Podle všeho jediní, kdo byl v obraze byla Dalia, on a Thomas. Moc dominantních vlčic je tak málo známá, že ani Steven, který podle všeho ví všechno, neměl zdání, že toto dokáží. Na tož Emery, Thomas a ostatní mladší vlci.
Dalia pak začala jak ona pracuje s její bestií a mně se udělalo trochu špatně, protože ta její vůbec není taková jako ta moje. Ona ji musí držet v řetězech a hlídat na každém kroku, protože chce ven a chce ničit. Nemá s ní žádný vztah, nijak spolu nekomunikuji a nepomáhají si.
Moje je naprostý opak té její, vyhovuje ji být v pozadí, sleduje dění a dokáže sama rozhodnout, kdy je čas vypustit ji do světa, to že jsem to já netušila, že je tím čím je, je jen moje vina. Jako například v tu noc.
Je to svým způsobem myslící entita. Je smrtící? Rozhodně. Ublížila by někomu nám blízkému? Absolutně ne. Chrání své lidi, svoji smečku, s bestiální ladností zničit jakoukoliv hrozbu a rozdrtit ji na cimprcampr. 
Philip a Dalia věděli, co jsem udělala v tu noc, že jsem ji vypustila, nebo to alespoň tušili, jen prostě nechápali jaktože jsem nezaútočila později i na Matyase.
„ Většina vlčic jako jsi ty se nedožije ani vlastního porodu, zničí se ještě v děloze matky, druhá část zemře při něm, protože je to na ně až moc velký stres. Žena musí být už od začátku svého života dostatečně mentálně silná, aby mohla přežít. Jenže to nestačí, že? Řekla mi jak to většinou končí, vlčice prostě časem v průběhu života zvlčí, protože ta část v nich v nich se rozpíná čím dál tím víc. Nepřijdu o tebe, takže budeme pracovat na tom, aby se to už nikdy nemohlo stát a ta část tebe samé už nikdy nepřevzala kontrolu.“ Odlepí se od futer a přijde k posteli, klekne si přede mě a vezme mi dlaně to těch svých.
„ Nemám to jako tvoje matka, moje bestie je jiná, nemá potřebu mít pořád navrch. Pomáhá mi, co jsem se proměnila, dává mi nesmyslné informace, které bych neměla znát a přesto je mám zaryté v mozku. Myslela jsem, že to je nějaká intuice, ale byla to ona. Její prvotní zájem je chránit nás. Nemám ji v řetězech, jako tvoje matka. Nemusím ji držet zpátky. Dokud prostě nedovolím, aby vyšla napovrch, nikdy nepovstane. V tom boji jsem v první řadě zkoušela bojovat sama, ale nemám žádný výcvik a její nápady byly sice efektivní, ale ne dostatečně. Když mi ublížili natolik, že jsem věděla, že zemřeme, vypustila jsem ji zcela dobrovolně. Určitým způsobem spolu komunikujeme. Vím, jak se cítila, když si uvědomila, že se jeden z nich dostal k Matyasovi, on byl její a někdo mu ublížil, zuřila. Je smrtící, to nepopírám, ale své lidi zbožňuje.“ Stisknu mu ruce a doufám, že mě pochopí.
Podívá se mi do očí a já jemu. Věř mi, kruci. Bestie ve mně zavrní, je jí putna co se teď děje, je spokojená, že ho má na blízku, nejraději by ho měla ještě blíž. Kušuj holka, teď tu máme drama.
„ Jsi si tím jistá? Tohle je vážný, nesmím o tebe přijít.“ Ptá se mě a já přikývnu. Daliinu bestii nezajímá nic víc než ničení a smrt, konečně chápu, co mi na ni od začátku přišlo podivné, změny nálad, zvláštní chování. Dalia není úplně stabilní, protože její bestie není stabilní. Moje je víc sofistikovanější, na prvním místě má nás a naše potřeby, pak teprve ničení a smrt.
A naše potřeba je Theodor, takže bude hodná holka, protože ho nutně chce. Také podle všeho potřebujeme smečku, i když mám pocit, že si sama určuje, kdo v té její je a kdo ne. Nechala mě zaútočit na Jasona a ještě mi pomáhala k lepším výsledkům, ale myslím si, že by mi dost bránila v tom kdybych chtěla například zaútočit na Maju, ne že bych měla takové choutky, tu holku mám ráda.
„ Je pořád na příjmu, chci říct, jestli vnímá vše co ty?“ Jeho otázka mě zarazí, ale znovu přikývnu. Plně se mi teď dívá do očí a já mám pocit, že mi brzy praskne hlava, úplně se na mě zaměří, nevidím nic víc než jeho žluté duhovky.
„ Vím, že mě teď posloucháš, má dráha bestie, jsi součástí ženy, kterou miluju. Prosím, neubliž jí, je to nejcennější co mám. Buď hodná holka, alespoň jedna z vás by mohla být.“ A bestie zapřede jako kočka, potěšená jeho hlasem a tím, že ji věnuje pozornost. Je náš.
Její emoce naprosté spokojenosti začnou ovlivňovat i ty moje trochu rozjitřené. Je náš a my jsem jeho. Vyprostím ruce z těch jeho a chytnu jeho obličej. Nakloním se k němu a políbím ho na rty.
Chutnají stejně tak božsky jako vypadají, jako obvykle. Okamžitě se přidává a polibek mi opětuje. Je nenasytný a plný chtíče. Brzy se mění dynamika celé situace.
Najednou už neklečí, ale povalí mě zpět na postel a rychlosti blesku znovu ležím, jenže tentokrát je nade mnou Theo a cítím jak jeho ruce šmátrají všude kam dosáhnou.
Dál mě líbá jakoby na světě neexistovalo nic důležitějšího a já mám pocit, že tomu tak opravdu je. Napnu se pod ním a taky brouzdám svými prsty po jeho těle, ty nenechavě rovnou míří k tričku a zarazí se u jeho spodního lemu, zaháknu se za něj a malinko ho posunu nahoru, jeho nahá kůže je jako nová dávka afrodiziaka. Chceme víc, já i Theodor.
Ale teď ne, všude jsou uši, všude někdo poslouchá, protože tohle všechno brnká všem na nervy a hledají nepřítele všude okolo. 
Odtáhnu se od něj trochu zadýchaně. Tak moc ho chci, ale samotného, bez toho abych byla ve stresu z toho kdo nám v té nejvíce nevhodné chvíli zaklepe na dveře. Jeho oči zaplanou zklamáním z náhle ukončené kratochvíle.
„ Chápu, chápu. Chvilková únava v sebekontrole, omlouvám se.“ Šeptá mi, přesto jeho ruce dál prozkoumávají křivky mého těla.
Bestie zavrčí, tohle není to co chtěla, neměla v úmyslu někdy přestat. Hodlala si ho užít úplně do sytosti. A já to překazila, protože chci soukromí, taková blbost, vyspala by se s ním klidně i uprostřed plně vyprodaného koncertu Taylor Swift, jen kdyby měla tu možnost.
„ Právě ti zazářily oči, myslím, že tady je někdo, kdo si nemyslí, že přestat je dobrý nápad.“ Usměje se a lehne si na bok vedle mě. Ne to rozhodně nemyslí. „ Tak moc tě chci.“ Šeptnu mu a zanořím se do polštáře. Tak moc až mi z toho šplouchá na maják.
„ Ale je tu asi tak milion lidí okolo, co by slyšeli úplně všechno.“ Dopoví za mě a já začínám chápat, to co mezi námi doopravdy je.
Vidí do mě tak jednoduše, jako já do něj. Známe se tak jakby to nemělo být za normálních okolností možné. Každou chvíli, dokážu z patra říct většinu věcí, co má Theo zrovna na jazyku a nevím ani jak. Vím, co má v plánu udělat dřív, než se pohne. Občas je to dost šílený.
Necháváme doznít poslední splašené emoce a pak se oba zvedneme z postele.  Je čas na večeři a k tomu čekám, že by stejně každou chvíli někdo klepal a řešil, co tu tak dlouho děláme. Člověk tu ani nemůže být sám se svými myšlenkami natož se svým mužem.