Netvoři - Bestie útočí ✅✅

KAPITOLA 27. - HAPPY END

Cítím jak se mi na tváři skutálí slza. Jeho prsty ji zastaví uprostřed líce a setřou ji. Pak mě jemně pohladí. Jak může být jak hodný k někomu, u koho se právě dozvěděl, že je schopný udělat takovou věc?

„ Podívej se na mě,“ přikáže mi a já udělám, co po mně chce. Vidím jeho skoro až žluté oči jak propalují tunou lásky a něhy ty moje. „ Lásko mého života, jsi jediná osoba v této místnosti o které jsem stoprocentně přesvědčený než není stvůra z nočních děsů. Jsi dokonalá, úžasná a láskyplná. Ale jsi dominantní alfa s komplexem všehochtějství. Takže se domluvíme, že tyhle slabé nemohoucí vlčky přijmeme za své a budeme jim dávat lásku a ochranu, kterou pravděpodobně nikdy nezažili. A potom začneme pracovat na tom, abys pochopila, že jsi úžasná a silná, ale není potřeba svoji dominanci strkat do hlav všem, ano? Bestie nebestie, nechci být vládcem všech vlkodlaků, mě bude stačit jen pár desítek?“ Poslední větu vyřkne jako otázku, jakoby se chtěl domluvit na konečném čísle toho kolik členů naše smečka může mít.
Ale to mu nedokážu říct, ne teď, když chceme všechny. Ale bestie je pořád jenom část mě samotné, a obě ho milujeme. Cítím jak pod jeho pohledem vrní jako kočka. Zbožňuje ho a pravděpodobně se s ním později pak dokáže domluvit na určitém kompromisu. Ne teď, teď je moc vyděšená z představy,  že bychom nebyli dostatečně silní na další útok zvenčí. Ale později? To by možná i šlo.
„ Ale Figovi, to řekneme později? Líbí se mi jak sebou cuká, když procházím kolem jejich hloučku, protože moc dobře ví, že nejsou úplně v bezpečí.“ Posmívá se Matyas a sedá si na druhou stranu postele. „ Sadisto,“ odpovím mu vesele.
„ Vím, že válet se tady v posteli je děsná sranda, ale jen za posledních deset minut mi cinklo na mobilu několik emailů a to nechci vědět kolik jich máš ty Theo. Musíme se rozhodnout co budeme dělat dál. Kam se přesuneme a tak dál.“ Po chvilce ticha znovu Matyas prolomí ten dobrý klid.
„ Figo nám dal několik návrhů. Jeden z nich je opravdu dobrý.“ Theo vstane a odejde od postele zpět ke stolu s laptopem. „ Poslal mi spoustu zajímavých věcí ohledně nočních můr, včetně jejich jmění a množství pozemků.“
„ Proč se tím zaobíráš?“ Zeptá se ho zmateně Michael a přejde k němu. Podle všeho je stejně mimo obraz jako já. Protože taky netuším k čemu by nám mohlo být jak moc velký lakomec Alan byl.
„ Protože má družka je pravoplatnou dědičkou všech jejich věcí. Ať už to chceme nebo ne pořád je dcerou Kairy, alfy nočních můr, a společně s Kevinem zdědili všechno, co smečka měla, protože jsou jediné děti alfa páru.“ Jeho slova dávají i nedávají smysl. Rychle se posadím a zadívám se na něj. Už jednou jsme se bavili, že nikdy neuznám fakt, že by Alan mohl být něco jako můj nevlastní otec, ale zákon těžko říct jestli ten vlkodlačí nebo lidský, si myslí něco jiného. Maja vedle mě zabručí. Klid holka, pohladím ji mezi ušima.
„ Můžeme všechno prodat a jít jinam, nebo zůstat tady, vzpamatovat se a pak se rozhodnout.“ Navrhuje Matyas vedle mě, podle všeho o Figových návrzích věděl. Chápu, co za malé štěstí nám padlo do klína, máme kde bydlet a nemusíme se bát jak obstaráme jídlo pro své lidi. Tohle mi došlo i po pár dnech u Philipa a Dalii, mít a živit smečku je děsivě drahá zábava a i když každý člen určitou částkou nebo svoji prací přispívá, pořád je dost nákladné všechno zvládnout.
A nás je dobře přes padesát, z ničeho  nic mám uživit tolik hladových krků, musím brát, co mi život nabízí.
„ Mluvili jste o tom s Kevinem?“ Ptám se jich, je mi jasné, že tento plán už rozjeli ať už očekávají na jeho konci jakoukoliv moji reakci.
„ Jede sem, i s otcem a matkou. Kiro je ti jasné, že máš chovat slušně, že ano?“ Theův hlas na konci zněžní, i když vím že to dělá naschvál, abych nevyjančila z toho, že si myslí, že se neumím ovládat. Ve svém vlastním domě. Bestie zamručí. Dokážu tu blaznivou Daliu tolerovat stejně jako před tím, teda to si alespoň myslím. Pokud bude hodná a nebude si na mě dovolat. Pokud mi nebude chtít sebrat moje lidi. Bude? Přijdou si pro ně?
Tiše zavrčím dřív než si uvědomím, že přesně takovou reakci čekal.
„ Je to rodina lásko, nechtějí nám ublížit. Jen návštěva a pak pofrčí odkud přišli. Musíme s nimi mít dobré vztahy. Mysli na to, že je budeme potřebovat k výchově našich dětí, až jich budeme mít po krk, můžeme je poslat na prázdniny k babičce a dědovi.“ Mrkne po mě a já se zaculím. Bestie se zaculí, představa že s ním budeme mít potomky je pro nás obě skoro až snové. Popravdě už jen dělání jich bude naprosto skvělé.
„ Přestaň myslet na sex s mým bratrem prosím,“ požádá mě Michael. „ Ty sis na něj vsadil, takže nevím jaký máš problém.“ Přesto se trochu uklidňuju. Teď není čas zachumlat se do peřin a oddávat se milovaní s mým druhem, to beru.
„ A pořád mě udivuje, že ta sázka pořád trvá.“ Jeho slova mě nechávají chladnou, nemá cenu se nad tím nadále vzrušovat. Theem jsem odmítala spát když mi na dveře pokoje mohla kdykoliv zaklepat jeho matka. Ale pokud chce, jsem schopna je do minuty vykopnout z pokoje a uskutečnit své sny. Vlastně by mi to vůbec nevadilo.
Najednou mám v sobě víc energie než jsem měla před pár minutami. Bestie začne neposledně prskat hvězdičky kolem sebe.
„ Kiro, teď ne, “ zchladí moje chutě muž, který by měl být na mé straně, není možný, že mě nechce jako já jeho. Nebo to možný je. Možná přeci jen je ze mě, z nás, zhnusený. Moje nálada okamžitě padá k ledu. A nával energie taky. „ Kiro,“ povzdechne si a podívá se mi do očí. Vidím v něm jen neuvěřitelnou lásku. „ Teď ne,“ řeknu nakonec já a ne on. Rozumím. Není čas a my na takovou, věc chceme spoustu času. To dává smysl. To chápu.
Přikývne a usměje se. Miluju ho, nechápu jak jsem bez něj mohla tak dlouho přežít.
„ Figo chce mluvit s Kirou,“ Matyas promluví a vzhlédne od svého mobilu a tím zničí naše tiché pouto druhů. „ Podle všeho ví, kdo má ve vašem páru větší koule.“ Zaculí se a Theo po něm od svého stolu hodí propisku.
„  No nic, konec lelkování,“ postavím se vedle postele, nevšímám si zamračeného výrazu Thea a spíš se zaměřím na to, abych se mi před očima přestala točit celá místnost. Možná byl tohle trochu unáhlený krok.
Maja ke mně  přikročí a opře se tak, abych v ní měla oporu před případným pádem. Který nehrozí, protože dřív než se naději jsem v jeho náručí a znovu mě ukládá do postele.
„ Majo lehni, ostatní vypadněte.“ Ani jeden neřeknou ani slovo a odpochodují pryč z pokoje, přesto po mě oba hodí znepokojené úzkostné pohledy plné obav.
„ Jsem v pohodě,“ huknu na ně když se za nimi zavírají dveře, uslyším jen dvě tvrdé odfrknutí. Tak si mi nevěřte.
„ Teď se vyspíš a pak začneme řešit všechno ostatní.“ Nakáže mi a já si odfrknu stejně jako kluci před chvíli. Nemá mi co rozkazovat.
„ A když si lehnu k tobě?“ Nabídne mi lepší alternativu a já okamžitě přitakám. Pak už jen cítím celé jeho tělo přitisknuté z jedné strany a Maju stočenou na té druhé. Větší blaho bych nenašla.
Pomalu mi i dochází, že bych možná i chtěla jít si na chvilku zdřímnout.
„ Spinkej, lásko moje. Vládnout světu můžeš i později.“ Šeptá mi do ucha tiše a mě to ještě víc kolébá do říše snů.
Teď máme před sebou tunu práce a je potřeba na to načerpat ukrutně moc sil.