Podivný příběh Crystal Collinsové - A co bylo dál?

Kapitola 1.

    Uběhlo už hodně dní. Stromy začaly znovu kvést, teploty se šplhaly k výšinám. Newyorský vítr se tu držel prakticky kdykoli. Smog jsem cítila i v Central parku. Byl květen. A já byla pořád v New Yorku. Po týdnu tady jsem zjistila, že se mi tu vlastně líbí. A taky, že se nechci vrátit na Hamiltonku. Tak jsem zůstala tady.

    Tátové mi tu našli školu. Je hned naproti Central parku a o dvě ulice dál bydlíme. Pronajali jsme si tu střešní byt, který je úžasný. Má tři ložnice a velký balkón. Ze všech stran vidíte díky velikánským oknům ven na město. Nejhezčí je to asi v noci. Když svítí Empire State Building. Horší bylo, že moje věci sem jely docela dlouho. Skoro den, myslím. Ani jsem netušila, jak moc mě baví vybalování. Můj pokoj je úplně jiný, protože pro táty bylo lepší, aby vybavili byt nově, než převážet všechen nábytek od nás sem. Ale jeden kus nábytku mi stejně nechali přivést. Klavír.

    Někdy v lednu jsem se vrátila k lekcím klavíru. Ani nevím proč. Jednou jsem si k němu sedla a hrála. Nic jsem nezapomněla. Bylo to tak osvobozující, všechny negativní myšlenky prostě mizely. Slyšel mě hrát táta Mason a nějak jsme se dostali k tomu, že teď hraju znovu. Je to taková mimoškolní aktivita, i když na přihlášku na vysokou si to asi nedám.

    Doma taky netrávím moc času. Hlavně teď, když je teplo. Po škole chodím do parku a většinou tam píšu. V novém městě má člověk hodně věcí k přemýšlení a New York je pro to jako stvořený. Víte... na Chrise nikdy nezapomenu. Není den, kdy bych si na něj alespoň jednou nevzpomněla. Uhnízdil se mi ve vzpomínkách. A zůstane tam. S tím nic neudělám. Byl moje první láska a... těžko se na ni zapomíná. Navíc nechci zapomenout. Vždycky, když si na něj vzpomenu, je to nějaká hezká chvíle, kterou jsme spolu zažili. Usměju se a jdu dál.

    Už pár měsíců jsem s nikým nemluvila. Občas mi zavolá Kriss, ale odbývám ji nedostatkem času. O Harrym jsem dlouho neslyšela. Jeden druhému jsme se vůbec neměli potřebu ozvat. A Matt to vzdal asi před měsícem, kdy jsem mu nezvedala mobil, ani neodpovídala na zprávy. Nejsem šílená. Nezbláznila jsem se, ale od doby, kdy jsem se vzdala svých schopností, si chci připadat už jenom jako člověk. A to se mi s nimi nedaří, protože vím, kým jsem byla a s nimi na to nezapomenu. O Bílém domě jsem už nic neslyšela. Byla jsem sobecká, ale oni nic nechápou. Musela jsem to udělat. Neměla jsme ani jak jim pomoct. Náhrdelník jsem schovala do šperkovnice a smířila se s tím, že jednou v životě jsem slyšela mámin hlas a naposledy.

    Ale nežiju si hrozně. Škola, na kterou chodím, je spíše pro „elitní" děti. Vaši rodiče by měli být dostatečně bohatí a vlivní, abyste se sem dostali. Jelikož můj táta pracuje o pár ulic dál, nebylo pochyb, že mě vezmou. Bylo mi docela jedno, jací lidé tam chodí. Nechtěla jsem se tam s nikým moc bavit. Věděla jsem, jací budou. Namyšlené děti, které zneužívají bohatství svých rodičů. Myslím, že jsem se spletla. Někteří z nich jsou i fajn. Jednu partu vídávám v parku, jak hraje fotbal.

    Jsou to čtyři přátelé. Jace Hall. Jeho táta obchoduje s auty. Není divu, že on sám řídí BMW M6 Cabrio. Ne že bych byla tak chytrá ohledně aut, ale říkal mi to, když jsem se ho zeptala. Jediné, co jsem pochopila, bylo, že to má docela velkou spotřebu. Vypadá docela v pohodě. Je to takový ten hezký kluk, na kterého holky koukají zasněně. A nosí brýle. Další je Amber Rockefellerová. Ano, čtete dobře. Mladá dědička. Hnědovláska s pomněnkovýma očima. Člověk by řekl, že každým krokem bude dávat světu najevo, že ona je ta zazobaná a my jen další v potravinovém řetězci pod ní. Ale je docela fajn.

    Bianca von Armen. Schválně si nenechává říkat své příjmení s ová. Je to prý moc přízemní. Nikdy nenosí rozpuštěné blonďaté vlasy. Potrpí si na upravenost za jakékoli situace. Aby ne. Její máma je slavná módní návrhářka Kahleen von Armen. Jestli ji neznáte, máte ve světě módy vážně velké mezery. I já ji znám. Jednou mi vyprávěla, že jí máma nechá, aby jí mluvila do návrhů. Jedny dokonce navrhla sama a její máma je dala do své jarní kolekce. A poslední je Paul White. Jeho táta pracuje v kosmetickém průmyslu. Patří mu White&Cute. A ne, není gay. Hodně mu to vydělává, protože všechny výrobky jsou ryze přírodní. Možná proto ho všechny dívky zbožňují, i když nepatří mezi krále plesu.