Podivný příběh Crystal Collinsové - A co bylo dál?

Kapitola 8.

    Jako smyslů zbavená jsem běžela čistě bílou chodbou. Ochránci mě se zmatenými pohledy sledovali, ale já na ně nebrala zřetel. Musela jsem za Hlídači. 

   „Crystal!" Někdo běžel za mnou. Nezajímalo mě, kdo to je. 

   „Crystal, sakra!" Matt? 

   „Jdi pryč, Matte! Tohle se tě netýká!" Vletěla jsem do místnosti. 

   „Jméno a hodnost." Prudce jsem na stupínku zastavila. 

   „Co vyvádíš!" Křičel za mnou Matt. 

   „Crystal Collinsová, oživovač." Odpověděla jsem udýchaně. 

   „Crystal? Co tě sem přivádí?" Oba dva se přede mnou objevili. 

   „Před chvílí mě napadly dva stíny."

   „Cože?" Slyšela jsem za sebou hlas Matta. 

   „Pokračuj." Vybídl mě hlavní Hlídač. 

   „Vzbudila jsem se a byly tam. Říkaly, že mě musí zničit. Jako vždycky, použila jsem na ně svou moc a oni mi řekly, že věděly, že jsem v jejich doupěti. Prý mě celou dobu cítily. Ptala jsem se jich, proč mě nezabily a oni, že čekají, až se budu snažit pomoct polovičnímu černému havranovi a zabiju ho. Co to znamená? Kdo je ten poloviční černý havran?!" Druhý Hlídač zabubnoval kostmi o opěrku trůnu. 

   „Může to být léčka." Ale taky nemusí. 

   „Crystal, černým havranům se nedá věřit. Na to nezapomínej." A čemu mám tedy věřit? 

   „Do jejich doupěte se už nevrátíš. Zůstaneš tady." Ani omylem. 

   „Na to zapomeňte. Nechci tu jen hloupě přihlížet."

   „Tohle už není na tobě." Ono popravdě, co kdy na mně bylo. 

   „Nebudete mi říkat, co mám dělat. Máme dohodu!" Pendlovala jsem pohledem mezi oběma Hlídači. 

   „Dohoda zněla, že pokud se budeš chtít vzdát svých schopností, necháme tě jít. O tom, že ti nesmíme nic přikázat, tam není ani slovo." Sakra! 

   „Nemůžete mě tady držet!" Neudrží mě tady. Přenesu se kamkoli. Nemají šanci. 

   „Mysli na to, že pokud se ti něco stane, mnoho lidí si to neodpustí. Například Christopher." Zase tohle... 

   „O něj tady nejde. Chci, aby se všechno napravilo." Nevěřila jsem, že jsem vypustila něco takového z úst, ale...Opravdu o něj nešlo. Nic mu stejně neudělají. Už by to dávno udělali. 

   „Myslím, že by sis měla rozmyslet hodně věcí. Christopherem počínaje. Můžeš jít."

A to je všechno? Vůbec mi neodpověděli na to, co jsem chtěla vědět! 

   „Matthewe, doprovoď Crystal do jejího pokoje." Cože? No to ne! 

   „Na to zapomeňte! Nebudu tady!" Za mnou přistoupil Matt. 

   „Pojď Crystal. Nedělej to horší." Horší? Chytil mě za paži. Vycukla jsem. 

   „Půjdu najít naději, ať chcete, nebo ne!" Znovu mě chytil za ruku. 

   „Nech mě!" Druhá ruka z druhé strany. Sranda? 

   „A co moji tátové! Jak jim vysvětlíte, kde jsem!" Byla jsem donucena sestoupit ze stupínku.