Podivný příběh Crystal Collinsové - A co bylo dál?

Kapitola 19.

    V hlavní hale, dá-li se tomu tak říkat, jsem vážně potkala Melissu. Hned jsem ji šla obejmout. Byla jsem tak šťastná, že je pořád naživu, až na těch pár zranění, co měla, ale nebylo to nic přehnaně hrozného. Prostě škrábance. 

   „Jsem ráda, že se ti nic nestalo." Pevně mě objímala jako já ji. 

   „Moc jsem se bála, Crystal, Moc jsem se bála." Pořád vypadala vyděšeně. Ne víc, jak obvykle, ale i tak. Seznámila jsem ji s Hannah. Byly si trochu podobné. Ale to možná dělaly jen ty vlasy. 

   „Musíme ti vysvětlit, co chystáme. Proč jsme tady, dobře?" Škoda, že jsme sebou nemohli vzít tu knihu. Papír měl u sebe totiž Jace. 

   „Ahoj Matte!" Zamávala Melissa Mattovi. Vedle něj stál Chris. V ruce držel svou bundu.

   Podívala jsem se zpět na Melissu. 

   „Jdeme. Někam do klidu." Hannah kývla a vydala se někam dozadu. Nechala jsem projít Melissu před sebou a vydala se za nimi. Chris mě chytil za loket. 

  „Crystal?" Vyškubla jsem mu svou ruku. Krátce jsem se podívala na oba dva. 

   „Nechte mě být. Oba dva."

   Nevím, jak dlouho jsme seděli vzadu a vysvětlovali Melisse vše potřebné, ale přišel za námi Matt. 

   „Dorazil Jace se svojí skupinou. Chris a jeho skupina se vydali hledat dalšího." Všechny tři jsme se zvedli. Hannah nečekala a šla se s ním přivítat. Matt si počkal, než odejde i Melissa. 

   „Crystal, mrzí mě, žes to slyšela." Podívala jsem se za Melissou. 

   „Já tě nechápu, Matte. Myslela jsem, že ty v tom s nimi nejedeš. Vypadali jste jako dva rozdílní lidé, ale teď vidím, že jste oba naprosto stejní." Opět ten jeho štěněčí pohled. Vlastně jednu rozdílnou věc měli. Matt neuměl ten Chrisův kamenný pohled. 

   „Až Chrise potkáš, řekni mu, že to neudělám."

   A Jace opravdu dorazil v pořádku. Byla jsem ráda. Byli jsme tu už čtyři. Zbývali dva. Robert s Thomasem. A každou chvíli mohl přijít Chris o život. Ale ne, kdopak tu byl. Harry. 

   „Nechápu, co jsi zase udělala Chrisovi." Zasyčel ke mně klidně přede všemi. 

   „Harry, klid. Jdi si po svých." Matt byl hned u mě. 

   „Jestli ho někde zabijou, bude to jenom tvoje chyba!" Zadržela jsem Matta v pohybu. 

   „Myslím, že oba víme, že ho nikdo z nich nezabije. Pokud nejsem poblíž, ne?" Mlčel. 

   „Jo vím, kdo je Chris zač. A taky vím, co se stane, až se nám podaří dokončit Hvězdu smrti." Naprázdno otevřel ústa a zlostně se podíval po Mattovi. 

   „Vím všechno. Tvůj nejlepší kamarád ti ani neřekl, proč byl tak přepadlý, co? Neřekl ti, že jsem slyšela všechno, o čem si povídali s Mattem?"

   „Asi zase nebudete takoví přátelé, jak jsem si myslela, co?" Matt mě chytil za paži a chtěl zatáhnout dozadu, ale já se nedala. Byla jsem ve varu. 

   „Jemu je totiž úplně jedno, co si ty myslíš! Vždycky dá na moje rozhodnutí, smiř se s tím! Určitě si jenom oddychneš, až umře, protože konečně tu budeš ten hlavní ty a ne on!" Ta sedla. Hlava mi odlétla k pravé straně. Zavřela jsem oči, jako bych chtěla utéct tomu štípání na levé tváři. Všechno ztichlo. Všichni ztichli. Ztěžka jsem oddychovala, neschopna se na něj podívat.