Podivný příběh Crystal Collinsové - A co bylo dál?

Kapitola 14.

    Stejně jako Jace, i Hannah musela nejprve za Hlídači. Až potom jsme jí mohli začít všechno vysvětlovat. Všichni tři jsme se posadili na stupínek. Byla snad více vyděšená než Jace. Když jsem ho chvíli pozorovala, dostával se do své nové role. Byla jsem za to ráda. Byl statečný. Možná víc než jsem byla já. Musela jsem se před ní i změnit na plnohodnotného oživovače, když jsme se do téhle pasáže dostali. Poslouchala všechno, co jsme jí říkali. Dokonce občas budila dojem, že ji to i zajímá. „Hledali jsme vás hlavně kvůli tomuhle." Řekl pak Jace a podal jí knihu, otevřenou na stránce s nákresem hvězdy života. 

   „Co je to?" Převzala si od něj knihu.

   Vystřídala jsem Jace v mluvení. 

   „To je hvězda života. Říkali jsme vám, že na světě je šest takových lidí, jako jsme my. Když si všimnete, je to šesticípá hvězda." Ukázala jsem na nákres. 

   „Kdybychom našli všechny oživovače, mohli bychom ji dokončit a vrátit tak rovnováhu do normálního stavu." Sledovala nákres v knize. 

   „Zatím moc nevíme, jak to funguje, ale v tuhle chvíli máme čtyři oživovače z šesti. Když najdeme i ty zbylé dva, mohli bychom pokročit."

   „Jaci? Potřebujeme pomoc." Ten hlas jsem poznávala. Asi bylo pozdě, se nenápadně vytratit pryč. Zkřivila jsem obličej. 

   „Já...?" Viděla jsem, jak se na něj zmateně Jace podíval. I Hannah se na něj dívala. 

   „Moment. Za to můžu já." Vyskočila jsem na nohy. 

   „Ahoj. Jdeme. Vysvětlím ti to cestou." Vzala jsem ho za ruku a rychle ho vzala pryč.

   „Můžeš mi vysvětlit, co se děje? A proč vypadáš jako oživovač?" U schodiště jsem se zastavila a konečně mu věnovala trochu pozornosti. 

   „Já jsem musela, Chrisi. Ti ochránci by zemřeli." Lépe jsem si ho prohlédla. Po tváři se mu táhla řezná rána, ale nevypadal, že ho to nějak trápí. Mlčel. Díval se někam za mě. 

   „Myslel jsem, že to nechceš. Že se k tomu nechceš vracet. Sama sis tady za tím stála. Dean mi dokonce musel lhát! Myslíš, že mi nebylo divný, že by Jace souhlasil tak rychle?" No jistě, že bylo. Podíval se na mě. Byl naštvaný. 

   „Já vím, že jsi naštvaný...ale zkus se vžít do mé situace."

   „Zkus se vžít ty do mojí!" Založila jsem si ruce na hrudi. 

   „Ale Crystal...Nechtěl jsem..." Objal mě. Pevně jsem ho sevřela kolem pasu. 

   „Nechtěla jsem to udělat kvůli tobě, jenže když vidíš, že Jace nemá šanci a...jsem jediný, kdo může pomoct nějak výrazně. Po Jaceovi nemůžu chtít, aby se stal plnohodnotným oživovačem." Políbil mě na temeno a odtáhl se ode mě. 

   „V tom případě musíš plnit svoje povinnosti. Jdeme."

   Na ošetřovně bylo sakra rušno. 

   „Vy...vy jste se vrátili?" Stála jsem ve dveřích. Ochránci si mezi sebou povídali. Ošetřovatelé jim zatím obvazovali rány. 

   „Museli jsme." Zahlédla jsem mezi nimi i Harryho. Seděl sám na jedné posteli a hleděl prázdně do země. 

   „Myslím, že bys měla pomoct hlavně..." Ukázal rukou k posteli, která byla vedle té, na které seděl Harry. 

   „Je na tom špatně?" Když jsem se tam vydala, Chris šel hned za mnou a ostatní ochránci si mě začali všímat. Nikdo naštěstí nevypadal moc hrozně. Tedy všichni byli nějak zranění, ale bylo mi jasné, že nejhůř je na tom ten, kdo leží bez hnutí na posteli. Ještě horší bylo, když jsem zjistila, kdo to je.